A co když ho něco bolí?

Nebo může mít z něčeho strach...

Tak samozřejmě,když vím,že je nemocný,nebo že trpí na prdíky,že ho bolí bříško,tak je jasný,že s emu budu věnovat a chovat. Ale ne vždy ho něco bolí.Občas dítě prostě řve,protože je třeba jen unavený aneví jak usnout.O tom jsem tady psala. Mnohokrát byl syn unavenej a nemohl zabrat. V tomhle případě jsem ho prostě nechala být a nechala vyplakat.

Když naše děti nemohly usnout, lehla jsem si k nim a povídali jsme si nebo jsem zpívala ukolébavky, za chvíli spokojeně usnuly. Dítě se potřebuje napřed uklidnit, aby mohlo usnout a když pláče a neví si se sebou rady, jde to dost těžko.

Je to přesně naopak, pokud se dítěti maximálně věnujeme, tak získá sebedůvěru a dokáže se osamostatnit mnohem rychleji než děti "odkládané", které nerozumí tomu, proč na jejich zoufalé volání nikdo nereaguje. Pak z toho mohou mít pocit, že je s nimi něco špatně, když oni to cítí takhle a rodiče jinak...

Tak já přeci nenapsala,že mi dítě brečelo nějak dlouho. Určitě bych ho nenechala zoufale volat a rozhodně jsem syna nijak neodkládala. Já mluvila o tom,když je dítě unavený.Když je unavený tak prostě brečí,je uknouraný,protivný a tak... V tom případě jsem prostě nechávala vyplakat. Když jsem věděla,že mu nic není,nic ho netrápí a má všechno,co potřebuje... Jinak samozřejmě bych ho plakat nenechala...

Ale k pláči podle mě vždycky důvod je, nikdy jsem neplakala jen z únavy.

Ale matka nikdy nemuze mit jistotu, co diteti je, kdyz to to dite nerekne.

Nemyslím si, že je to špatně, pokud to tak sama cítíte a vyhovuje vám to, tak jednáte na základě intuice a to je nejpřirozenější. Opravdu není důležité, co si myslí druzí, důležité je, jak se v tom cítíte vy.

Tak upřímně cítím se jako jejich otrok ))) ne vážně asi mne fakt mají vycvičenou, ale děti tohle vycítí, jak se ubere nebo na koho co platí, ale miminka bych "vyřvat" nikdy nenechala!

Ano, děti si zvyknou ta naše reakce, ale to neznamená, že to nemůžeme změnit. Zkuste být otevřená a řekněte jim o tom, i když jsou malé dokáží ucítit emoci za vašeho naladění, takže pokud dokážete být upřímná a otevřená určitě najdete pochopení i u svých dětí.