tak to ukáže teprve budoucí praxe, ale už se na to těším a že mám manžela s rysy mého taťky naprosto sedí

Ačkoli je dcera ještě malá, už nyní je vidět, že je to tatinkova princezna. Určitě se o ni více stará než ve stejném věku o syna 😊, což jsem jedině ráda. Tak uvidíme časem.

Naše dcera přirozeně tíhne k otce, snáze ho i poslechne. S mým otcem mám neutrální vztah, určitě mě v dětství extra nerozmazloval, ale rozhodně byl hodnější než mamka, jezdíl semnou k babičce, bral mě na kolotoče, vozil mě na vozíku, když jsme jezdili na trávu, učil mě na kole..., jsem nejstarší ze tří dětí ( jediná holka).

Jako dítě jsem tátu zbožňovala, nechtěla jsem vidět jaký je a asi je to i dobře. A dodnes jsem mamce vděčná,že i když od ní otec odešel za mladší nikdy o něm přede mnou nemluvila špatně. Až v dospělosti jsem "prozřela" a zjistila jaký můj otec ve skutečnosti je... dnes mám od něj spoustu šrámů na duši a už víc jak 5 let se nestýkáme. Můj manžel je naštěstí úplně jiný a je to skvělý táta

Ja bohuzel tatku jakob bych nemela,mamka je uzasna....co se tyka meho manzela,je k male moc pozorny

No tak můj otec jako by ani nebyl, ale mám za to úžasnou maminku. A taťka mých dětí i když ne dcer je skvělý taťka!!!

Dceru jsem nikdy nechtěla a nechci. Jsem šťastná za dva syny, i když je u nás denně mezi nimi neustálý boj, což by se z holkou nejspíš tolik nestávalo.. Vím ale jistě, že by byl manžel v případě dcery ukázkovým otcem! Zrovna nyní má Elektřin komplex náš 18.mesíční syn miluje tatínka a je vidět to neustále vzhlížení k němu..

O tomto jsem četla už hodně a myslím, že je to dost individuální, někde je to hodně znát a někde naopak, hodně se o tom psalo, u nás přímo to znát moc není, dcera je hodně fixovaná spíš na mě, ale je ještě malá, stejně jako syn, u mě osobně vliv otce byl spíš na úrovni že jsme rivalové a kohouti na jednom smetišti, musela jsem brzo odejít, abych měla klid a dnes jako dědeček funguje perfektně

Nemam extra vztah s otcem ani s matkou...a nepocituji ani zadny extra rozdil doma vs.otec:dcera...

Já bohužel neměla to štěstí.Můj otec se o nás vůbec nezajímal,ani o mě ani o mé dva bratry Jediné,jak se staral bylo to,že chodil do práce a mámě dával peníze.Do dnes s ním nemám žádný vztah,nikdy mi nic nekoupil a nikdy mi nedal ani dárek k vánocům,či narozeninám.Dřív všechno zařizovala máma a i když jsme na tom nebyly vůbec dobře ,máma byla vždycky ta,která mi něco koupila a udělala mi radost i nějakou hloupostí,maličkostí.Proto si ted vážím každé maličkosti,která mi udělá radost a nemylsím tim,jen věci.Pak se mamka s otcem rozvedla a já si pamatuju,že jsem byla vlastně ráda,pořád se jenom před náma hádali.V tu dobu mi bylo 12 let. Věděla jsem,že mě čeká jiný život,než jaký jsem měla.Stěhovaly jsme se k babičce a dědovi a já začala být štastná.Tam jsem si teprve začala opožděně užívat svoje dětství.Myslím si,že vztah otce s dcerou je velmi důležitý,já to bohužel nemohla poznat,ted máme problémy v partnerském vztahu a dost často si říkám,že v partnerovi vidím mého otce.Asi mám něco v hlavě,co mi něco pořád připomíná z dětství a proto ho v něm vidím,jen nedokážu přesně určit co. A když vidím nezájem mého přítele o syna,tak mě to hrozně bolí a pořád se mi vybavují různé myšlenky a vzpomínky,které jsem někdy zažila.Zřejmě v mém dětství Což je dost smutný