Záleží to na dětech každé je jiné. Já jsem třeba v 11 chtěla na pohřeb otce ale žádný nebyl a doteď mě to mrzí a nebyla jsem s ním rozloučená a pořád jsem čekala že přijde. Nevím, jestli by mi v tom tedy pohřeb pomohl

Ztotožňuji se s postojem Vaší sestry, není nutné, aby děti byly všemu přítomny, já všeobecně pohřby nesnáším, těžce to vydýchávám, takže já bych je tam nevzala taky.

Pamatuji si, že jsem byla na pohřbu dědovi, bylo mi pět let. šla jsem s druhým dědou. pohřeb byl v kostele, ale z toho nevím nic, ani nevím, jestli jsem tam byla. Pamatuji si jen cestu na hřbitov a pak jak jsme hodili hlínu do hrobu. Něco málo si pamatuji i z domu, kde se všichni scházeli. myslím, že následky to na mě nezanechalo. Jediné, co mi nějaký čas vadilo, bylo spát v posteli po dědovi, to byl takový zvláštní pocit. U těch starších dětí si myslím, že by jít měly, že už to poberou, rozhodně si nemyslím, že jsou malý. Spíš jim to dobře vysvětlit. Doma mám pěti a dvouleté dítě, ty bych asi nebrala. Hlavně synek je takový drak, to by bylo akorát na ostudu.

A neměla by si to hlavně rozhodnout sestra? Ona zná své děti nejlépe. 5-6 let je velmi citlivé období, dítě si začíná uvědomovat vlastní smrtelnost. Kluci jsou často pozadu, takže ještě v těch 7 letech může být v citlivé fázi, takže rebel nerebel, sebrat ho to může. Nevidím problém v pohřbu, rozloučení, tak jak to bylo za starých časů doma, v kruhu rodinném, ale dnešní pojetí pohřbů je hororové - ponuré místnosti plné černých věnců, hlasitá srdcervoucí hudba, všichni v černé barvě, vzlykají, pro dítě to může být docela šok.

Ja bych je na pohřeb vzala. Nedávno tady byl článek o tom se mluvit s dětmi o smrti. Byl moc pěkný. Pokud se vidali denně tak se jim to vysvětlit musí a v 7 i v 11 letech uz maji rozum. Ja byla na pohřbu az jako dospělá aby mě naši "ušetřili " stresu. Umrel mi pradeda ke kteremu jsem jezdila na prázdniny a bylo to pro me hrozný byt doma. Brecela jsem po nem jeste hodně dlouho protože mi nikdo nevysvetlil co se stalo atd. Proste umřel, dnes ma pohřeb a nazdar.

Já byla na prvním pohřbu v 6 letech. Umřel mi děda. Babička mi ráno řekla, že děda umřel a já ho chtěla vidět. No děcko z toho nemá rozum. Babička mi ho ukázala, všechno mi vysvětlila, ale až na pohřbu když všichni brečeli mi to došlo. O smrti se u nás běžně mluvilo a na pohřby jsme jako děti chodily. Žádný následky to na mě, myslím, nenechalo Já mám ještě malou holčičku, ale rozhodně ji hodlám zapojovat do běžného života, i když to není vždycky příjemné.

Nechala bych to na nich. Já osobně bych to menší nevzala. Představa spousty plačících lidí ani dospělým nedělá dobře. Rozloučit se můžete klidně pak sami.

Já jsem to psychicky nedávala ani v 18 letech.

Ja byla poprve na pohrbu kdyz mi bylo 11,takze 11 letou bych vzala ale 7 letou..to by nesla hur

Děti šli pradědovi ve třech letech . Loni dědovi a prababičce v necelých 5 . Brala jsem i malou měla 10 měsíců a zvládla to v pohodě, ačkoli bylo 2.12 a byl dost zima , navíc jsme cestou píchli kolo u kočárku.