Kristy Sim, 2. 12. 2015, 22.17
Moc krásně jste to napsala, ráda čtu vaše příběhy =) zkušenost chápu, že byla psychicky i fyzicky náročná, ale nechala bych tomu čas a snad dozraje =) Když chtěl taťka naučit sestru lyžovat, už byla starší, mohla mít 10 let, tak na něj nějaký pán řval, že týrá dítě. Přitom se ji to v klidu snažil vysvětlit a jelikož jí to nešlo, tak tam řvala. Od té doby několikrát lyžovala, ale na sport bohužel není vůbec.. Já se také bláhově těšila, jak budem učit lyžovat dceru, ale váš příběh mě trochu uzemnil, že to asi tak jednoduché nebude. I když ona je drobek a s pohybem problém nemá. Přeji synovi další lyžařsky úspěšné "tréninky" =)
jitka46, 20. 9. 2015, 22.53
moc milý příběh, takový legrační
Jó, to je tak, když rodiče by si přáli, aby dítě vykonávalo ten nebo tam ten sport, protože oni to milují, ale dítko ne, ne a ne, protože děti mají svoje paličky a někdy jsou to paličky přímo dubové náš syn je zase sám od sebe sportovně zapálený do všeho, ale pamatuji si když v necelých třech letech projevil zájem, že bych chtěl taky ty placatý klacky na nohy a že chce taky na nich jezdit na sněhu a když jsme ho s manželem oba nadšení jak SÁM chce na lyže, dovedli do půjčovny lyží, aby si obul lyžáky, spustil tam šíleně hysterickou scénu, kterou jsem před tím v životě neviděla, kopal a křičel a že ty boty nechce a že chce domů (před vchodem měl výraz blaženosti - jako vážně! ) Při té jeho řvací scéně mě polilo horko, protože jsme tomu pánovi říkali, že syn se těší na lyžování, byla jsem spocená studem víc než ze sauny a já pořád nevěděla jestli stornovat půjčovné a dát se na úprk nebo mu ty lyžáky násilím narvat a zajít s ním na ten kopec (bylo to přece jeho přání)...nakonec jsem si sedla vedle něj a snažila se mu vysvětlit, že na lyže se bez těch bot nedostane.....seděl jak balón a nehodlal se s náma vůbec o ničem bavit. Trvalo to asi deset minut, potom najednou splaskl a do bot se nasoukal....na kopci to byl zase náš vyřehtaný syn a nadšený s jízdy (95%na zemi ), teď je mu 7let a lyžuje skvěle a rád, ale ten hororový úvod asi už nikdy nezapomenu :D
Estrela113, 22. 5. 2015, 9.43
ano, však si taky sypu popel na hlavu koukám, že Váš syn se také umí pěkně rozohnit. Martínek se také na lyže velmi těšil, doma běhal v přilbě a pořád chtěl zkoušet lyžáky a pak to dopadlo, jak to dopadlo. Ale teď ho baví kolo, jezdí s námi a jezdí rád, takže doufám, že časem příjde na chuť všem sportům které máme rádi a které provozujeme.
toho se strašně bojím u dcery.. Ta má ještě čas, ale bojím se, že nezdědila po me sportovní talent a bude to knedla po tatínkovi:) syn ve 4letech ovlada lyže, snb, brusle, kolo vsechno a bavi ho to, a co sport to mu jde- za rok začíná s biatlonem.. ALE predstava že dcera bude knedle, a bude ji právě zajímat vše okolo, jen ne ten sport- samo nic nenadělám-ale ten vnitřní neklid a souboj povedu sama v sobě. a vím že to ponesu těžce...a uplně sem na svahu letos obdivovala ty maminky, co se tam marně snažily naučit děti.jak byli "klidne" a rikali no co, však nemusí sportovat..já toti zažít nechci. já potřebuju aby děti sportovali:D:D:D:D
Estrela113, 16. 3. 2015, 19.15
To je fakt, syn je takový tezkopadny, rychle roste a asi ani tělo pořádně neovlada. Vidím cvičit dceru a jeho a je to sakra rozdíl. I když je mladší, tak přesto má všechny pohyby koordinovanejsi. No taky jsem byla trpělivá... Ale vevnitř mě to užíralo. Uvidíme zda rok...
Kristy Sim, 2. 12. 2015, 22.19
Váš syn je teda frajer. S biatlonem? To se dělá u takových dětí? Vůbec nevím.. Já budu ráda, když bude mít dcera sport ráda a bude ji bavit. Klidně může i nějaké závody zkusit, vlastně v létě, v 1,5 roce jela svůj první závod na odrážedle a byla nejmladší, kdo dojel do cíle =)
Katka, 10. 2. 2015, 10.54
když si vzpomenu na své dětství, jak mě mamka "trápila" na svahu, tak lyže nechci ani vidět, natož abych je nutila svým dětem, takže argument, že všichni kolem lyžují, tak já musím taky, mě nechává klidným; počkám, jestli děti projeví o lyže zájem a pokud to sami budou chtít, půjde to rychle a samo
Estrela113, 10. 2. 2015, 11.23
Dokážu si předtavit, jak dokáže být takový zážitek stresující. Já zase byla "trápená" celé dětství práci na hospodářství. Takže když vidím motyku nebo hrábě, bývá mi nevolno Proto jsem syna netrápila, jakmile se rozhodl, že prostě lyžovat nechce, tak jsme dělali něco jiného ... stres to byl jen pro mě :-) a dobře mi tak. Každopádně o lyžích pořád mluví a těší se na další hory, takže to asi tak hrozné nebylo Doufám.