petrao, 13. 11. 2016, 9.57
Některé mají takový design že bych se jich taky bála neviděl třeba nějakou pohádku kde plyšáci mluví?
k.o.r.i.n.e.k, 13. 11. 2016, 10.03
Neviděl, on moc na ty pohádky celkově není. Třeba si myslí, že plyšová zvířátka jsou živá. On miluje zvířátka a pořád na ně kouká, ale nesmí být moc blízko
petrao, 13. 11. 2016, 11.14
Možné to je, dětská představivost nezná mezí
Eliška Kozlova, 12. 11. 2016, 23.20
Můj bratr se plysaku vyloženě stitil. Má ale silnou alergii na roztoce a prach, takže to je možná podvedoma reakce. Syn je také nerad, ma plyšového Bleska jako polštář a Oslika, ostatní dal segre a je Astmatik. Takže jsou nejspíše vnimavejsi než tušíme.
Co se týče psychického vývoje, je dobré mít hračku ke které se může dítě přitulit a je defakto jedno z jakého materiálu. Dcera má plyšáka od narození a je to její největší kámoš- podle toho tak i vypadá. Syn má asi 4 plyšáky a před spaním se s nimi mazlí, on se celkově mazlí s celou postelí Jeho hlášky: " postýlko jsem rád s tebou" nebo " postýlko ty jsi tak heboučká a měkkoučká " Pak máme lamaze chobotnici a po zmáčknutí chapadla vypádá různé písklavé zvuky, funguje na principu pískajích hraček, není elektonická a děti s ní často " muzicírují". Víc plyše bych doma nesnesla
k.o.r.i.n.e.k, 13. 11. 2016, 8.05
Spíš to řeším proto, že všude si myslí, jak mu s nimi udělají radost. Minule sestřička u doktorky mu ukazovala plyšáka, zatím co mu měřila hlavu a on sebou úplně cukl, tak jsem jí řekala, že plyšáky ne
petrao, 13. 11. 2016, 11.15
Já už jsem taky dala stopku a to je malé teprve 4 měsíce...
k.o.r.i.n.e.k, 12. 11. 2016, 22.07
Já doufám mam plný pytel plyšáků po mě. 😉
k.o.r.i.n.e.k, 12. 11. 2016, 22.05
To jsem zapomněla napsat. Je mu rok a půl ale bojí se už od půl roku. A co mu přesně vadí to právě nevím
k.o.r.i.n.e.k, 13. 11. 2016, 8.06
Já teď vytáhla plyšového maňáska, pejska dalmatina po mě. A budu mu s ním hrát, tak jsem zěvdavá