A vy s maminkou bydlíte? My neshody nemíváme - bydlíme od sebe přes 300 Km Ale když jsem u ní byla třeba na 14 dní, to už byly...ale také prkotiny...

Nedokáži si představit, že bych bydlela s moji mamkou. Takové soužití chce velkou dávku tolerance, a to z obou stran. Ja si ráda dělám věci podle sebe a asi bych ji diplomaticky řekla,že mi to takto vyhovuje ( věšení prádla), stejně jako ji praní a umývání nádobí.

Je to všude stejné. Jedním uchem tam, druhým ven. Hlavně si to nebrat osobně.

S mojí mamkou v poho, ale ta je ode mne 100 km, kdežto tchýni mám blízko až moc ..

Naštěstí žádné,máme super vztah. Respektuje mě i ve věcech ,co dělá nebo by dělala jinak. A dost mě taky podporuje. Jsem ráda!

Jooo,to je normální ,stále mám pocit,že se musím obhajovat. Někdy jsem šla od ní raději pryč,abych na ní nezačala naštvaně křičet. To třeba když se mě v minulém těhotenství pořád ptala,kolik jsem přibrala,prej,že si znicim nohy ,jako bych to mohla ovlivnit...(přibrala jsem 22 kg,mamka není žádnej proutek). Atd.,ale asi to myslej dobře .

Moje maminka mi pořád říká, že už by měl syn umět chodit na nočník jinak asi nic ..

Je den kdy bych ji opravdu zaskrtila, ale samozrejme ji mam rada i pres vsechny neshody a pripominky a i ty jeji kecy

Tak ja mam s maminkou vychazim moc dobre,obcas mi neco rekne ale ja si necham rada poradit,vim ze to mysly dobre ale je pravda,ze treba zit s ni v dvougeneracnim baracku bych nechtela,jsem rada ze uz jsme samostatni a zvladame to

S mojí mámou moc ideální vztah nemáme. Táhne se to už někdy od mojí puberty, kdy jsem si k ní kvůli jejímu chování vytvořila takový nějaký odstup a ani po letech se to nezměnilo. Naštěstí bydlíme dost daleko od sebe, takže to moc nemusím řešit.