No, pro usnadnění života všem kolem byl skvělý nápad si navařit jídla do mrazáku jen rozmrazovat (prostě tři týdny dopředu jsem vařila pro víc lidí a vše mrazila ), pak občas uvařil partner. A domluvila jsem se s partnerem, že pár týdnů budou domácí práce na něm. No, stejně to bylo hard core, ale věděla jsem, že se akorát s miminkem musíme sžít a bude to čím dál lepší - to mě drželo nad vodou do té doby, než se to opravdu začalo lepšit

hlavně odpočívat a sbírat síly když vás miminko nepotřebuje. Pozitivně myslet a nepanikařit, zvládly to ostatní, zvládnete to i vy !!

Jéé já měla tolik práce, že jsem ani neměla čas myslet na to, že mám ještě šestinedělí přijeli jsme z porodky a hned jsem se vrhla do normálního procesu, manžel šel do práce. Jj někdy měla malá horší den, že jsem vařila až když byl manžel doma a věnoval se dceři atd.

Zapojit ho už od začátku. Já to tak neudělala a pak jsem byla akorát nešťastná a připadala jsem si na vše sama. U druhého dítěte mi pak přišlo, že je šestinedělí dlouhé

Odpočívat, nestresovat, věnovat se jen sobě a miminku. Pokud se rodina aktivně nezapoji, tak rozdat úkoly ... Po prvním porodu jsem pomoc nepotřebovala, všechno bylo dobrý. Druhy porod byl strašný, nemohla jsem 7 týdnu sedět a chodit - manžel povolal matku, tchýni , o práci se podělili. Pak jsem si nechala obědy vozit a Tesco vozilo nákup až domu.

No delala sem vse.a chlap pomahal jen kdyz chtel(on ty mimina moc nemusi.a nevi co s tim.zblast ty nase rvaly 24h denne...

bola som u maminy , ta mi pomahala

Tak já jsem v šestinedělí zvládla péči jen o sebe a dítě. Obědy mi vařila a vozila babička, parner aktivně pomáhal sám od sebe, jak přišel z práce, přebalovat, žehlil, v noci často také choval, protože já jsem to moc nedávala ;o) Takže pokud máte zázemí rodiny, tak toho maximálně využijte, odpočívejte a věnujte se jen miminku, domácí práce neutečou. Návštěvy se začaly hlásit až 2 měsíce po porodu, přišlo mi to rozumné, už jsem se cítila líp a dřív bych z toho akorát měla stres, že nemám naklizeno a vypadám jako zombie v pyžamu ;o))

Vzdy, kdyz dcera usnula, tak jsem sla spat i ja a nebo jsem jen odpocivala. Pritel chodil nakupovat, varil, uklizel, prebaloval a strasne mi moc s malou pomahal. Chodil s dcerou na prochazky, abych i ja si mohla oddechnout, nebo doma neco udelat. Behem sestinedeli jsem neprijimala navstevy, jen svou rodinu.

Tak to bohužel neporadím, já fungovala u obou normálně. Moje nejsilnější vzpomínky z té doby jsou, když jsem třeba sledovala film nebo si četla, a miminko mi spalo na hrudníku. Úžasný zážitek . Jinak návštěvy jsem sama zvala, jsem společenská a únavu jsem necítila. Bylo mi dobře, i jsme jezdili na výlety nebo na návštěvy my k někomu. Šest týdnů být zavřená doma, by mi hráblo ale každý to má jinak.