Kadlecova-Alena, 16. 5. 2016, 14.27
Dobry clanek. Ctu si ho porad dokola. Presne popisuje problemy mych deti.
andelinka, 4. 5. 2016, 18.13
Víceméně každá delší cesta autem s naší starší holčičkou většinou netrvala nikdy déle než cca třicet, čtyřicet kilometrů Najednou TO na ni přišlo, a ačkoliv měla v kapsáři na sedadle mističku a sáček, většinou to prostě nestihla. Takže klasický scénář: zastavit na nejbližší benzínce, umýt a vysušit sedačku, převléct dítko, vyvětrat auto.... Už jsme byli celkem secvičení Stalo se nám to jak při cestě na dovolenou, tak také např. při cestě na svatbu (naštěstí měla na sobě "jen" cestovní šatičky a ne ty pro družičku - to by bylo nadělení). Dlouho jsme pátrali, jak tomu předejít - snažili jsme se, aby nejméně hodinu před cestou nejedla, v autě aby pila jen neperlivou vodu a nic s bublinkami, neměla žvýkačku, dostala tabletku. Ale v globále nic moc nepomohlo a většinou to dopadlo zase další nehodou. Ve věku okolo šesti let ale najednou přišla změna, už je to více než rok a kinetóza se neobjevila. Dětská lékařka říkala, že někdy z toho děti opravdu vyrostou, nebo se lépe přizpůsobí cestování. Stále dodržujeme pravidla, ale jsme rádi, že nyní už jezdíme s čistým a voňavým dítkem, sedačkou i autem a cesta trvá opravdu tak dlouho, jak má.
Katka, 4. 5. 2016, 8.39
Moc často autem nejezdíme, ale jeden čas jsme jezdili do Brna k lékaři a často jsme ráno uvízli v koloně a dceři velmi vadilo to popojíždění. Napřed zbledla a pak zvracela. Pokud se jelo plynule nebyl problém. Preventivně jsme nedávali nic, ale brala jsem vlhčené ubrousky a náhradní oblečení.