K

Koňe, koňe - to je krása, klapot kopyt, klus a cval. Sám jsem si je okšíroval, kovář mi je okoval. Kam pojedem? Kolem, kolem, přes kamení, loukou, polem. Koukejte se, já jsem kočí na kouzelném kolotoči.

K

Kulatím se, kulatím, křížem krážem do dáli. Kdo mě najde v lese, radostí se třese.

K obědu

 

Jedna lžička za babičku,
jedna lžička za tátu,
jedna lžička za kočičku
a za sestru Agátu.
Jedno sousto za panenku,
co má svetřík pletený,
jedno sousto za Mařenku
a oběd je snědený.

 

K svátku

Kytičku mamičce,

písničku babičce,

pro sestřičku šátek,

dneska mají svátek.

Kabát pro kytičky (ukazovací)

Paci, paci, pacičky /tleskáme do rytmu 
Z hlíny koukaj kytičky /rozhlížíme se 

Nemají triko, nemají svetr /ukazujeme na oblečení 
Jak malá Klárka, jak velký Petr /ukazujeme velký a malý 

Nemají čepici, nemají šáteček /ukazujeme na oblečení 
Zmrzne jim stonek, zmrzne i lísteček /děláme, že je nám zima 

Dupy, dup, dup /dupeme do rytmu 
Kabátek jim kup!

Kabáty boty a kalhoty

Mám u táty

dva kabáty,

dvoje boty

a kalhoty.

 

 

 

KABRŇÁK JEŽÍŠEK

KABRŇÁK JEŽÍŠEK

Ježíšek je kabrňák,
Santa dostal přes frňák,
strkal ho, kam neměl,
na západ zpět odjel.

Káčátka

Káčátka
Káčátka se batolí,
to jdou asi do školy.
Káč, káč, káč,
do školy jdou, nejináč.

Na zeleném trávníčku
zazpívají písničku,
káč, káč, káč,
do školy jdou, nejináč.

Kačátka

Kačátka

Kačátka se batolí, to jdou asi do školy.

Káč, káč, káč, tak je to a ne jinač.

Na zelenou travičku, jdou se učit písničku.

Káč, káč, káč, tak je to a ne jinač.

Káčátka

Káčátka se batolí,
to jdou asi do školy.
Káč, káč, káč,
do školy jdou, nejináč.

Na zeleném trávníčku
zazpívají písničku,
káč, káč, káč,
do školy jdou, nejináč.

Káčátka

Káčátka se batolí,
to jdou asi do školy.
Káč, káč, káč,
do školy jdou, nejináč.

Na zeleném trávníčku
zazpívají písničku,
káč, káč, káč,
do školy jdou, nejináč.



 

Káče

Já mám káče,

malé káče,

a to káče,

málo skáče.

Kačenka

Kačka, Kačka, naše malá,
stále se jen kolébala.
Kolébala sem a tam,
houpala se do všech stran.
Nepozorná jednou byla
a celá se překulila.

Kačenka

Kačenka se kolíbala, na cestu se nedívala.

O kamínek brk, zlámala si krk.

(Ve dřepu jdeme dopředu s roztaženýma rukama, kolíbeme se a máváme. Na konci se svalí na zem.)

Kačenka má trnku

Kačenka má trnku,
vařila ji v hrnku,
vařila ji, pařila ji
na zeleným drnku.

Kačer pan a kachna paní

Kačer pan a kachna paní
s káčaty jdou na plování.
Každé káče z břehu skáče,
kola dělá jak koláče.

Kačka

Cákáme se jako kačka, jeto přece velká hračka.

Kačka leze dírou

Kočka leze dírou, pes oknem, pes oknem,
Nebude-li pršet nezmoknem.

A když bude pršet zmokneme, zmokneme,
na sluníčku zase uschneme.

Jiná verze druhé sloky

Pes už vylez oknem, kočka ne, kočka ne,
kdo zůstane doma, nezmokne.

Kačky

Naše kachna

to je machna,

když jde, tak se kolíbá,

dělat v řece

potápěče,

to je její záliba.

Kažky, kačky, kačeři

na vodě se haštěří,

kdo z nich umí nejlíp plavat,

až si vjedou do peří.

Kačky mají jaro rády

Kačky mají jaro rády, obléknou se do parády, usmějou se pod vousy, čert vem všechny morousy. 

 

Kačky mají jaro rády

Kačky mají jaro rády,
obléknou se do parády,
usmějou se pod vousy,
čert vem všechny morousy.

Kadeř

Jen mi věř,

za haléř,

Kateřinka

dá kadeř!

Kadeřnice

Kadeřnice, kadeřníci,

chtěli by všem jistě říci,

ať se nikdo neděsí

před módními účesy.

Když jsou lidé upravení,

žádný zázrak vůbec není.

Na stříhání, na fazónu

stačí zajít do salónu!

Kadla, Kadla

Kadla, Kadla
z půdy spadla,
natloukla si koleno,
o dubové poleno.

Kadlec

Kázal kadlec i kadlečka,

byste dali tři vajíčka,

dvě červené, jedno bílé,

však vám slípka snese jiné.

Kachna

Kachna
Jede, jede panáček,
má žlutý zobáček:
kde voděnka hrčí,
tam zobáček strčí. 

 

Kachna

Jede, jede panáček,
má žlutý zobáček:
kde voděnka hrčí,
tam zobáček strčí. 

 

Kachny

Hop, kachny, do vodičky,

hop, kachny, do vody,

která umí nejlíp plavat,

ta vyhraje závody.

Hop, kachny, do vodičky,

hop, kachny, do tůně.

Kdo se vody nepoleká,

málokdy se rozstůně.

Kája

Kája koupí mouku, mák, Kávu, veku, mléko pak. Volá venku maminka, kup k obědu kolínka.

Kakao

Kakao se rozlilo

Moc a moc se zlobilo

A Ludmila plakala

Nad tou louží kakaa

Pardon – řekla Ludmila

To já jsem tě rozlila

Usmálo se kakao

Řeklo – nic se nestalo

Kakao se rozlilo

Kakao se rozlilo,

moc a moc se zlobilo.

A Ludmila plakala

nad tou louží kakaa.

Pardon, řekla Ludmila,

to já jsem tě rozlila.

Usmálo se kakalo, 

řeklo: Nic se nestalo.

 

Kalamajka

Kalamajka mik, mik, mik, oženil se kominík.

Vzal si ženu Elišku, v roztrhaném kožíšku.

Kalamajka pěkná věc, když je zima, šup na pec.

Když je teplo, šup dolů, kalamajku tancuju.

Kalamajka mik, mik, mik

Kalamajka mik, mik, mik,

oženil se kominík,

vzal si ženu kominici,

tancoval s ní po silnici

celý den a celou noc,

to už bylo víc než moc.

Kaluže

Haló, děti, povězte mi,
jakpak je to s kalužemi?
To je krátká pohádka:
jsou to ptačí zrcátka.

Kaluže

Každý kluk si klidně může
skákat v dubnu přes kaluže.
Nazuje si holinky,
a i když je malinký,
nevadí mu voda, bláto,
ta legrace stojí za to!
 

Kaluže

Kaluže, kalužky, čípak jste? Marušky! Sotva na dvůr vkročí, hupky do nás skočí.

Kam běžíš zajíčku?

Kam běžíš zajíčku? 

Tam do mlýna, panáčku. 

Co v tom mlýně, zajíčku? 

Pytel mouky, panáčku. 

Na co mouku, zajíčku?

Na koláče, panáčku. 

Nač koláče, zajíčku? 

Pro kočičku, panáčku. 

Proč pro kočičku, zajíčku? 

Máme svatbu, panáčku. 

Kam chodí prsty?

Ten první šel trhat hrušky.
Ten druhý zas na tvarůžky.
Ten třetí šel koupit pivo.
Čtvrtý šel jim naprotivo
a že vezme med.

Šišmoreček,
vzal džbáneček,
šel do sklepa pro kyšku
pro tebe a pro myšku.
Když se vrátil,
všechno sněd.
Bratrům nedal nic,
i ty myško, kšic!

Kam jedou?

Tú a tú a hou, auta pojedou.

Kam jedou? Za tebou,

za bábou a za dědou.

Tú a tú a hou, auta pojedou.

Kam se kluci poděli

Kam se kluci poděli

Kam se všichni kluci poděli?
Je přeci velikonoční pondělí!
Dům od domu koledují,
holky jim s úsměvem nadělují.
Velikonoce v plném proudu
zavítaly na naši rodnou hroudu.

Kam se kluci poděli

Kam se kluci poděli

Kam se všichni kluci poděli?
Je přeci velikonoční pondělí!
Dům od domu koledují,
holky jim s úsměvem nadělují.
Velikonoce v plném proudu
zavítaly na naši rodnou hroudu.

Kam se v zimě ježek schoval?

Kam se v zimě ježek schoval?

Neklouzal se, nesáňkoval.

Zahrabal se do listí,

od té doby spí a spí.

Zahrabal se do země:

"Lidičky vzbuďte mě,

až zavoní fialky,

zapískají píšťalky!"

Kam se ztratilo jaro?

Kam se ztratilo jaro?

 

Vedro máme jako v létě,

co se děje na tom světě?

Ze zimy hned do léta? 

Počasí je popleta!

Zapomnělo na jaro! 

Příležitost zaspalo. 

Kdopak z vás to asi ví,

kdy se jaro dostaví?

Kamarád

Kamarád

Kamarád, kamarád,

to je ten, kdo mě má rád,

pomůže mi, poradí,

po vláskách me pohladí.

Kamarád, kamarád,

to je ten, koho mám rád,

pomůžu mu, poradím,

po zádech ho pohladím.

Všichni jsme tu kamarádi.

Protože se máme rádi!

Kamarád ježek

V domě jedné holčičky,
bydlely dvě kočičky,
vedly spolu život sladký,
byly dobré kamarádky.

V pelíšku svém spolu spaly,
s chycenou si myškou hrály,
každou chvíli miska mlíčka
zmizela, jak zhaslá svíčka.

A před jejich domečkem,
setkaly se s ježečkem,
na mlíčko jim tajně chodil,
za to jablíčko jim shodil.

„Co si to ten ježek myslí,
dotýkat se naší misky?“
Zlobila se kočička,
svítila jí očička.

Když se ježek napil mlíčka,
schoulil se hned do klubíčka
a rázem se stala z ježka,
pichlavá kulička těžká.

Ježeček má bodličky,
ostré, jako jehličky,
kočky se ho proto bojí,
neboť popíchání bolí.

Avšak brzy, za čas krátký,
byly s ježkem kamarádky,
dnes v pelíšku všichni tři,
spolu šťastně s ježkem spí.

Kamarád, kamarád

Kamarád, kamarád,                                          

            to je ten, koho mám rád.                 

            Pomůžu mu, poradím            

            po vláskách ho pohladím.              

            Všichni jsme tu kamarádi,     

            a všichni se máme rádi.   

 

Kamarádi

Kamarádi

Na louce teď sedíme,

za ruce se držíme.

Popřejem si dobrý den,

ať je každý spokojen.

Ať se máme hodně rádi,

jsme skvělými kamarády.

Kamarádi na výletě

Vydalo se na výlet,
 kamarádů celkem pět.
 První panáček sedl na vláček,
 druhý plul lodí,
 třetí vzducholodí.
 Čtvrtý jel autobusem,
 a ten maličký musel běžet klusem.

Kamarádi z vlny

Kdo to je?

Ve všední den, ve svátek má vlněný kabátek.

Když mi trochu vlny dá,

zahřejem se oba dva.

Je-li vlny víc než metr, upletu si teplý svetr.

Kámen

Spadl mi kámen ze srdce,

Kameraman

Kameraman dokameramanoval.

Kamil

Pro Kamila máma milá
připravila krajíc
a s ním Kamil ušel sta mil,
ještě kousek navíc.

Kamila

Naše malá Kamila,
bavila se bavila.
Foukala mydlinky,
byly z nich bublinky.

Kamila


Naše malá Kamila,
bavila se, bavila,
Foukala mydlinky,
byly z nich bublinky.

Kamila

Naše malá Kamila, bavila se, bavila.
Foukala mydlinky, byly z nich bublinky.

Kamila

Naše malá Kamila, bavila se, bavila. Foukala mydlinky, byly z nich bublinky.

Kamínek

Kamínek

Hodit kamínek je velice snadné.

Oblázek vyletí, pak na zem spadne.

Třikrát poskočí, chvilku se koulí.

Nakonec leží s velikou boulí.

Kamna

Myslím, že v poledne každý den
by mohl být květinově klidný a slavný,
kdyby všechny plotny u kamen
mohly být jak louky na jaře.
Maminky - sluníčka
v kuchyních by se nad nimi točily a smály,
žehnaly by je zlatýma rukama
a ony - jako ta země pod náma
v odplatu za to by daly
Růst na sobě chlebům a koláčům,
tak jako květinám polním,
co rostou z lásky a tepla.
V poledne by je maminky otrhaly,
na stůl postavily čerstvé a vonící:
"Vezměte z našich rukou, moji nejmilejší,
kytici!"

Kampak běžíš Aničko

Kampak běžíš, Aničko?
Pro doktora, paničko!
Stala se věc nemilá,
štípla blecha Emila.

Kampak letí motýli?

Kampak letí motýli?
To vám řeknu za chvíli,
nebo radši hned.
Přes kopeček za řeku
na sluneční paseku,
letí na výlet.

Kampak spěcháš sluníčko

Kampak spěcháš sluníčko,
je čas jít spát holčičko.
Tam daleko za horama,
čeká na mne moje máma.
Za chviličku za chvilku,
ustele mi postýlku.
Ráno potom do pokoje.
oknem kouknou oči moje.
Dobré ráno holčičko,
pozdraví tě sluníčko.

Kampak teče voda z vany

Kampak teče voda z vany? 
Když se kvapně loučí s námi, 
tak se ozve zahučení, 
húúú — a už v ní voda není. 

Vykoupala, sbohem dala, 
kampak asi putovala? 
Tím se nikdy nepochlubí, 
že utekla do potrubí 
a z potrubí kanály 
teče si to do dáli.
 
Tak se o ní hovoří, 
proudí řekou do moří 
a z moří se vypaří, 
když se jí to podaří. 
Zmizí... Hle, a co je jí, 
že se stává krůpějí? 

Dříve než se naděješ, 
znovu spadne jako déšť. 
Vyteče Ti do vany, 
zase budeš koupaný.

Kamzík bělák

Kdepak na prázdniny k moři. K čemu pláž, kde slunce hoří? Ne kamzíka běláka tohle vůbec neláká.

Káně

Káně krouží nad polem,

pozor, myško, letí sem,

vezmi nohy na ramena,

nebo budeš polapena!

Káně shání večeři,

tvoji rychlost prověří.

Káně

Tiše krouží nad krajinou,

nad polem i nad lučinou.

Ostrý pohled, hrozné drápy,

hraboše i krtky trápí.

Zobák tvrdý jako kov, 

nosí káně myšilov.

Kap, kap, kap (s padákem)

Kap, kap, kap,

déšť si hraje na okap.

Když kapičky padají,

loužičky se dělají.

Kap, kap, kap,

déšť hraje na okap.

Kapela

Kapela jde okolo,
Kluk má konev a kolo.
Konev klepe do kola,
To je také kapela.

Kapičky

Dešťové kapičky dostaly nožičky,

běhaly po plechu, tropily neplechu.

Vzbudily Janičku, zaspala chviličku.

Do školy běžela, celá se zmáčela,

A kdo měl deštníček, zmokl jen krapíček.

Slunce se zjevilo, kapičky vypilo.

Kapičky

Deštivé kapičky dostaly nožičky, běhaly po plechu, dělaly neplechu.

Kapičky

Dešťové kapičky, dostaly nožičky, běhaly po plechu, dělaly neplechu. Koucour spal v okapu, plácly ho přes tlapu. Kocour se polekal, vyskočil, utíkal..

Kapičky

Dešťové kapičky, dostaly nožičky, běhaly po plechu, dělaly neplechu.

Kapitán Bambula

Sirény v přístavu.

Právě loď vyplula.

Kdo drží kormidlo?

Kapitán Bambula.

 

Kapitán Bambula

přemůže jako nic

sto tisíc pirátů,

milión chobotnic.

 

Kapitán Bambula

umí řeč opičí,

velrybu, žraloka,

jako psa vycvičí.

 

Kapitán Bambula

ulovil ve vaně

dvě lišky stříbrné,

byly tam schované.

 

Kapitán Bambula,

plave tak jako já -

málem se utopil

v hrníčku kakaa.

Kapka

Kapala si kapka z okna,

povídala: "A to zrovna!

Raděj kapat nebudu,

udělám si ostudu.

Už jsem celá malinká!"

 

Z kapky zbyla - kapinka!

Kapka

Kde je kapka?
Z mraků padá!
Země už je nedočkavá.
A vtom cosi
zacinká -
to se kapce
podlomila
při přistání
kolínka.

Kaplan

Náš pan kaplan v kapli plakal.

Kapr

Ve vaničce máme kapra
a nechce si s námi hrát.
Pořád bručí: „Safra, safra,
tenhle svátek nemám rád!“


 

Kapr

 

"No tak sbohem, kamarádi,"
už se loučí kapřík v kádi.
Každý z nich to dobře ví,
že dnes skončí na pánvi.
Ty máš štěstí kapříku,
odvezu tě k rybníku,
do vody tě hodím zpátky,
popřeju ti hezké svátky.
Místo kapra, děti milé,
vysmažím si letos filé.

Kapr

Ve vodě se pase líně

zcela plnotučná dýně.

Ať si kdo chce křičí, střílí,

kapra pranic nerozčílí.

Ale že je zvědavý,

co kdo o něm vypráví,

chtěl by míti taky uši.

Ty mu ovšem sotva sluší.

A tak radši houby ví,

než aby byl ošlivý.

Kapr

I přerostlý kapřík

do rybníka patří.

Nepatří však do moří

tam patří zas úhoři.

Kapr

Plave kapr v kapradí, Pranic mu to nevadí. Líně plave, líně pije, Je to kapr z Tramtárie.

Kapr v kapradí

Leží kapr v kapradí,
pranic mu to nevadí.
Líně leží, líně pije,
je to kapr z Tramtárie.
Je to kapr ze souše,
štěká, ale nekouše.

Kapr ve vaně

Pozoruji kapříka,

plave a nic neříká.

Pije vodu, vodičku,

špulí při tom hubičku.

Kárá kráva krávu

Kárá kráva krávu,
že nedala zprávu,
že jí srnec, strýček srnky,
otrhal ty trpké trnky.

Karamela

Na poušti Karakum ležela karamela.

Šla tudy karavana – a to vám byla mela.

Kolem karamely

stojí průvod celý!

Házejí si kostkou, na koho to padne,

rozpočítávadlo neumějí žádné.

Otočil se velbloud, co se to tu mele,

sehnul se – a hrůza! Je po kramele!

Dál je karavana po poušti krokem líným.

Dávno se jim takhle nesbíhaly sliny.

Karkulka

Karkulka má vlka ráda,

pošimrá mu trochu záda.

Do tlamy mu  koláč hodí,

k babičce ji doprovodí.

Karkulka

Holčička s červenou čepičkou,
šla lesem za svojí babičkou,
v košíčku nesla jí bábovku,
kytičku a v láhvi sodovku.

Vlk potkal Karkulku u vody,
dal si s ní k chaloupce závody,
našel si nejkratší cestičku,
byl první a sežral babičku.

Karkulka, když přišla k posteli,
vyskočil – a sežral taky ji.

Myslivec neštěstí zabránil,
babičku s Karkulkou zachránil,
s vlkem se naštěstí nepáral,
nůžkami břicho mu rozpáral.

Karlik

Karliku, Karliku,

copak dela babka,

sedi doma na peci

a strouha si jabka.

Karlík a drak

Bojovali spolu Karlík a drak a nad nimi stál tmavotmavý mrak. Nemysli si, draku, i když máš dosti sil, tak nemysli si, draku, žes nade mnou zvítězil. Tak pokračoval boj Karlík vs. drak a stále byl nad nimi i tmavotmavý mrak. Bojovali spolu Karlík a drak a nad nimi stál tmavotmavý mrak. Nemysli si, draku, ubývá ti sil, já nad tebou, draku, slavně zvítězil. A tak skončil boj Karlík vs. drak a z místa odplul pryč i tmavotmavý mrak.

Karlíku

Karlíku, Karlíku,
dobrá kaše na mlíku,
ještě lepší na smetaně,
tu však Karlík nedostane.

Karneval

Karneval

Pojďte dál, pojďte dál, už začíná karneval.
Už troubějí trumpety, šašek dělá přemety.
Pojďte dál, pojďte dál, už začíná karneval.

Karneval

Karneval

Kašpárci a kouzelníci,
princezny a zvířátka,
do školky dnes místo dětí,
přišla celá pohádka.

Karneval

Podívejte, kamarádi,
dneska máme karneval,
děti ty ho mají rády,
kdopak by se masek bál?

Nemáme strach z čertů malých,
z čarodějů, strašidel,
tolik postaviček známých
ještě nikdo neviděl.

Támhle stojí krásná víla,
vodník tančí s kovbojem,
princezna je celá bílá
s korunkou a závojem.

Indián s barevnou tváří
tancuje se zvířátky,
všichni jak sluníčko září,
všichni jsou jak z pohádky.

Všem to dneska hrozně sluší,
všem postavám z pohádek,
dokonce i bábě s nůší,
s nůší, co má na zádech.

Karneval

Pojďte dál, pojďte dál, už začíná karneval.
Už troubějí trumpety, šašek dělá přemety.
Pojďte dál, pojďte dál, už začíná karneval.

Karneval – Dobré ráno, dobrý den

Dobré ráno, dobrý den,
do masek se převlečem.
Pojďte rychle všichni dál,
máme tady karneval.

Masopustní veselí,
začne ráno v pondělí.
Od pondělka do pátku,
změní třídu v pohádku.

Karneval je moje potěšení

Karneval je moje potěšení
chystejte mi šaška oblečení.
Zpívám, tančím, obut nebo bos,
do pravého šaška nemám jeho nos.

Kartáček

Potkali jsme štětináče v prapodivném kožíšku -
na zádech je celý hladký, štětinatý na bříšku.
Takového štětináče musí doma každý mít,
každý večer, každé ráno musí se s ním pomazlit.
Pak ho musí vykoupati, potom pěkně vysušit,
chce-li zoubky jako doubky čisťounké a zdravé mít.

Kartáček

Potkali jsme štětináče v prapodivném kožíšku -
na zádech je celý hladký, štětinatý na bříšku.
Takového štětináče musí doma každý mít,
každý večer, každé ráno musí se s ním pomazlit.
Pak ho musí vykoupati, potom pěkně vysušit,
chce-li zoubky jako doubky čisťounké a zdravé mít.

 

Kartáček vláček

Kartáček vláček

Můj kartáček je jak vláček,
jezdí tmavým tunelem.
Jezdí různě do zatáček,
jednou tam a jednou ven.

Dám si pastu na kartáček
a ztratím se v tunelu.
Jedu pěkně po kolejích,
nakonec je poleju.

Můj kartáček je jak vláček,
už z tunelu jede ven.
Projede si mycí linkou,
uvidím ho příští den.
 

Kaše

Dost je kaše na talíři,

najědi se i uhlíři. 

Dost je kaše v misce,

dej i malé myšce.

Kaše horká

Kaše horká, kaše horká,
kde je Barka, ať ji fouká.
Nebude-li foukati,
budeme ji do zad bouchati.

Kašlající žížala

Kašlala žížala (napodobit kašel)
Když chodbičku vrtala (naznačit prstem vrtání)
Slyšíš jí, slyšíš jí, (ruce za ušima naznačí naslouchání)
Jak se kroutí pod zemí? (ruce naznačí kroutivý pohyb)
Děšťovka plakala (ruce na oči)
Když kapky počítala(předvádíme počítání na prstech)
Slyšíš jí, slyšíš jí,
Jak se kroutí pod zemí?
Pak přiletěl kos (ruce naznačují let)
Ten měl dlouhý nos (naznačit rukama dlouhý nos)
Dešťovku i žížalu
Slupnul jako křížalu (pravá ruka zobe do levé dlaně

kašpárek

Když taháme za šňůru,
kašpárek jde nahoru,
rozhazuje rukama,
rozhazuje nohama,
před dětma se uklání,
rolničkama vyzvání.

Kašpárek

Kašpárek

Když taháme za šňůrku, kašpárek jde nahoru,

Rozhazuje rukama, vykopává nohama.

Takhle jede na koni, třikrát se nám pokloní.

Kašpárek

Červená čepička, zacinká rolnička.

Než poví pohádku pěkně se ukloní,

o králi na hrádku, zvonečkem zazvoní.

Kaštan

Shoď mi kaštan, kaštane,
vždyť se ti nic nestane,
když mi jeden kaštan shodíš,
jenom trochu hlavou hodíš.

 

Kaštánku, kaštánku

Kaštánku, kaštánku,počkej tu na mě,

zvednu tě ze země,
dám do své dlaně.

Pěkně se ohřeješ,

zaleskneš se za krátko,
ve škole si z tebe udělám zvířátko.

Káťa

Káťa měla nit,

chtěla někam jít,

ale nit i jehla

od Káti odběhla.

Kateřina a Eva

Když Kateřina

po ledě už chodívá,

Eva potom

blátem oplývá.

Kateřina na ledě

Kateřina na ledě,

Vánoce na blátě.

Káva

Melu, melu kávu, pro dědka a bábu.
Melu, melu zrnka, vůně stoupá z hrnka.

 

Kaz

Víte, děti, co je kaz?

Zažil to snad každý z nás.

Kaz je vada, v zoubku díra.

Na to se však neumírá!

Aby byl chrup krásně zdravý,

kaz na zubu zubař spraví.

Kaz (o zubech a zubní hygieně)

Se sbíječkou vrtám díru,
nevynechám žádnou škvíru,
když mi síly dochází,
pomůže mu cukříček
z vašich malých ručiček.
 

Kazimír

Touha svírá Kazimíra
vytáhnout už fáro.
Kazimírku, počkej chvilku,
brzy bude jaro!

Každá ručka

Každá ručka má prstíčky,

Zavřeme je do pěstičky.

Bum, bum na vrátka,

To je krátká pohádka.

Prstíčky si spolu hrají,

mnoho práce nadělají.

Bum, bum na vrátka,

To je krátká pohádka.

Nožičky my taky máme, pěkně s nimi

zadupáme. Dup,dup, před vrátky, to je

konec pohádky.

Každá škola má svůj konec

Každá škola má svůj konec

 

Každá škola má svůj konec,

Jako měla začátek

A co už nám jednou skončí,

Nelze vrátit na zpátek.

 

Hráli jsme si tady spolu,

Bylo  tu fajn, to se ví,

Nediv se, že je nám líto,

Že tu budem jen pár dní.

 

Prázdniny nám běží cvalem,

Koupání a velký hic,

S kamarády z naší školky

chceme spolu do lavic

 

Každá škola má svůj konec

I ten dnešní tady je,

Naposledy zamáváme

Ahoj, těpic, adie

 

Každé dítě přece ví, jak zní správně přísloví

Kdo šetří, dál doskáče.

Komu není rady, tomu se zelení.

Jak se do lesa volí, tak si lehneš.

Kdo jinému jámu kopá, v apatyce nekoupí.

Komu se nelení, tomu není pomoci.

Jak si usteleš, tak se z lesa ozývá,

Není všechno zlato, co tě nepálí.

Čí chleba jíš, od toho oheň.

Nehas, co se třpytí.

Od koho poplach, toho píseň zpívej.

Komu není zhůry dáno, sám do ní padá.

Ranní ptáce má za tři.

Každý kluk

Každý kluk si klidně může skákat v dubnu přes kaluže. Nazuje si holinky, a i když je malinký, nevadí mu voda, bláto, ta legrace stojí za to! 

 

Každý ptáček má svou píseň

Každá louka má svou trávu.

Každá kytka má svou barvu.

Každý oheň má svůj dým.

Každý člověk má svůj stín.

Kapka deště padá shora.

Kouř a pára stoupá zdola.

Potok vždycky běží dolů.

Nohy zase běží spolu.

Každá zima končí jarem.

Každá noc zas končí ránem.

Každý mráz má hrůzu z tepla.

Každá tma se bojí světla.

Každý ptáček má svou píseň

a svým zpěvem plaší tíseň.

Slunce vždycky dělá světlo

a nikdy to nepopletlo.

Nebýt světla, nebýt tepla,

země by nám nerozkvetla.

To je pravda, milé děti,

a ta nikam neuletí.

KAŽDÝ ROK VÁNOCE SLAVÍME...

KAŽDÝ ROK VÁNOCE SLAVÍME...

Každý rok Vánoce slavíme,
s celou rodinkou se bavíme,
dobrým kaprem se nacpeme
a potom dárky dostaneme.
Vánoce mám ze všeho nejradši,
ať pohoda z nich vám vystačí
nejmíň dalších 365 dnů
a prožijete rok plný snů.

KAŽDÝ STROM I STŘECHU ZDOBÍ...

KAŽDÝ STROM I STŘECHU ZDOBÍ...

Každý strom i střechu zdobí bílá čepice,
rampouch o rampouch si cinká, budou Vánoce,
vločky nám napsaly přes celou oblohu,
že přejí všem jen štěstí, klid a pohodu.
I já přeji Vánoce krásné jak padlý sníh
a příští rok zdraví, radost, lásku a smích.

Každý večer

Každý večer po koupání,

Pohladí tě maminka ,

Probudíš se ráno čilý,

Jak sýkorka malinká 

 

Kde je bába

Kde je bába? Kávu dává.

Kde je děda? Tátu hledá.

Kde je táta? Je u auta.

Kde je máma? Je tu s náma.

Kde je máma?

Kde je máma? Je tu s náma.

Kde je táta? Domů chvátá.

Kde je bába? Kávu dává.

Kde je děda? U oběda.

 

Kde je žába doma

 

 

Kuňká žába, kuňká,

každému chce povědět,

že je pro ni tůňka

velikánská jako svět.

Kde jsou vdolky s povidly

Kde jsou vdolky s povidly, tam je moje obydlí,
když už vdolky nejsou víc, zklamanou má Lidla líc.

Kde jsou vdolky s povidly

Kde jsou vdolky s povidly,

tam je moje obydlí,
když už vdolky nejsou víc,

zklamanou má Lidla líc.

Kde se vzal, tu se vzal,

Kde se vzal, tu se vzal,
Mikuláš pod okny stál.
v ruce velkou berličku,
na hlavě měl čepičku.
Z bílých vousů teplý šál,
takhle , děti, vypadal!

 

Kde spí sluníčko?

Víte-li babičko,

kam chodí spát, sluníčko?

Chodí spát za hory,

do zlaté komory.

Kde teď bydlí zvířátka

Kde teď bydlí zvířátka

Už je to dávno velice,
co rozhodly se slepice
vybrat si, podle moudrých rad,
svůj hrad.
A byl to jistě správný čin.
Teď mají KO, KO, KOKOŘÍN.

Když se to psi dověděli,
měli velkou zlost.
Svůj hrad taky honem chtěli -
tak dostali KOST.

Koza Róza nemeškala,
hned do Prahy zprávu psala.
Byla stručná, pouhý řádek:
Obsazuji KOZÍ HRÁDEK!

Kočky řekly: „Škoda slov,
my zas máme KOCOURKOV!"

 

Kde teď bydlí zvířátka

Už je to dávno velice,
co rozhodly se slepice
vybrat si, podle moudrých rad,
svůj hrad.
A byl to jistě správný čin.
Teď mají KO, KO, KOKOŘÍN.

Když se to psi dověděli,
měli velkou zlost.
Svůj hrad taky honem chtěli -
tak dostali KOST.

Koza Róza nemeškala,
hned do Prahy zprávu psala.
Byla stručná, pouhý řádek:
Obsazuji KOZÍ HRÁDEK!

Kočky řekly: „Škoda slov,
my zas máme KOCOURKOV!"



 

Kdepak auto!

Kdepak auto! My dva radši,
vozíme ze na tragači
Objedeme černý les,
vrátíme se ještě dnes.

Kdo bude hrát na trombon

Sedmdesát sedm slonů

chtělo foukat do trombonu

a jak všichni chtěli hrát,

začali se o něj prát.

Falešný tón proťal vzduch…

Nehraje ten, co má sluch,

nadání a umí noty.

Došlo na kly, na choboty,

takže fouká na trombon

ze všech nejsilnější slon.

To se hodně často stává -

um nad silou nevyhrává.

 

Kdo by dneska běhal pěšky?

Kdo by dneska běhal pěšky?
Máme přeci koloběžky!
Závodníci, kupředu,
pospícháme k obědu.

Kdo co čte

Nemám ráda knížky
s velikými bříšky.
Mám ráda ty hubené,
co jsou brzy přečtené.

Neumím číst rychle
tyhle tlusté bichle.
Čtu si raděj básničky
od té naší babičky.

Máma, ta čte rychle,
tak čte tlusté bichle.
Táta ten čte pomalu,
nemá na to náladu.

Brácha nečte vůbec nic,
čeká, co mu přečte strýc.
Sestřička čte pohádky
s veselými zvířátky.

Kdo chce dělat horskou túru

Kdo chce dělat horskou túru,
musí šplhat přímo vzhůru.
Kdo je chytrý, nosí tyč,
hopsa hejsa a je pryč!

Kdo chce míti krásné zoubky

Kdo chce míti krásné zoubky,
pevné jako lesní doubky,
lesklé jako perly pravé,
bělostné a stále zdravé,
každé ráno, když se myje
kartáčkem vždy čistí si je.
Fluorka se k tomu hodí,
prospěje a neuškodí.
Nejen vpředu, také vzadu
musí čistit zubů řadu,
také než jde na postýlku,
obětuje zoubkům chvilku,
přidá do své skleničky,
trochu zubní vodičky.

Kdo chce zdravé zoubky mít

Kdo chce zdravé zoubky mít,
musí si je dobře mít,
kartáček a pasta dohromady patří,
jsou to nerozluční batři.

Kdo je hravý jako štěně

Kdo je hravý jako štěně,
raduje se 100x denně.
Pro dvě krásná štěňátka,
svět je krásná zahrádka.

Kdo je na tom lépe

Živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.

Kdo je tu

Tenhle táta domů chvátá.
Tahle máma je tu s náma.
Tahle babka nese jabka.
Tenhle děda houby hledá.
A tenhle klouček,
to je náš vnouček.

Kdo jsem

Tatínek mi řekl včera,

že jsem člověk, dítě, holka, dcera.

Maminka mě pohladila

a řekla mi: Moje milá.

Kdo jsem?

Kdo jsem?

V kruhu jsem se zatočila

ještě k tomu poskočila,

teď, Evičko, pozor dej,

kdo tě volá, poslouchej.

Kdo jsi?

Kdo jsi?

Jaké je tvé jméno, *

kolik je ti let,

na prstech nám ukaž,

čtyři, nebo pět? *

(Pro chlapce) Kdepak bydlíš,

kdepak žiješ, *

co rád jíš a co rád piješ? *

(Pro děvče) Kdepak bydlíš, kdepak žiješ, *

co ráda jíš aco piješ?*

Kdo má chuť si se mnou hrát?

Kdo má chuť si se mnou hrát?

Pojďte, jdeme tancovat!

Jednou tam, jednou sem,

dokola se zatřesem.



Více zde: http://kalamajka.webnode.cz/program/rikanky-a-pisnicky/

Kdo má chytrou hlavičku

Kdo má chytrou hlavičku, 
Denně chroupá mrkvičku. 
Je to zdravé na oči, 
S rýmou také zatočí. 
Do polévky, salátu, 
Zůstane i pro tátu.

Kdo má ruce

Kdo má ruce, tleskat musí,

kdo neumí, ať to zkusí.

Kdo má ruce, tleskat musí,

tlesky tlesky tlesk.

 

Kdo má nohy, dupat musí...

Kdo má hlavu, kývat musí...

Kdo má zadek, vrtět musí...

Kdo mě má rád jako ty?

Kdo mě má rád jako ty? Zašíváš mě kalhoty. Zahříváš mě, když mě zebe. Dáš mi najíst, když mám hlad. Máš mě ráda – a já tebe. Já tě mami mám moc rád!   Tak tuto říkanku mě dnes můj synek donesl ze školky a krásně mě objal.
 

Kdo nebude sklízet

Kdo příliš dá na vítr,

nebude sít,

kdo hledí na mraky,

nebude sklízet.

Kdo patří do mé rodiny

Dobré ráno dobrý den, kdopak já to vlastně jsem?
Máma, táta, babi, děda, na světě je každý třeba.
Sestru brášku taky máme, na hřišti si zaběháme.
Bez nich by svět smutný byl, sám bych se tu utrápil.
Už vím kdo jsem, holka - kluk ale taky vnučka - vnuk.

Kdo se dívá

Tomu, kdo se dívá,

není žádná práce zatěžko.

Kdo se ptá

Kdo se moc ptá,

moc se dozví.

Kdo si hraje na ulici

Kdo si hraje na ulici,
může skončit v nemocnici.
Proto raděj na hřiště,
na louku či kluziště.

Kdo si hraje, ten je zdravý

Kdo si hraje, ten je zdravý,
Toho život neunaví.
Buďte taky bujaří,
Všecko se vám podaří!

Kdo to dělá rámus v lese

Kdo to dělá rámus v lese,
až se každý hrůzou třese,
ať se jelen zastydí,
odkoukal to od lidí.

Kdo to je?

Kabát oškubaný, úzké kalhoty,

klobouk pomačkaný, nohu bez boty.

Na kopečku stojí, kavky se ho bojí.

Kdo to je?


Kabát oškubaný, úzké kalhoty,
klobouk pomačkaný, nohu bez boty.
Na kopečku stojí, kavky se ho bojí.

Kdo to je?

Kabát oškubaný, úzké kalhoty,

klobouk pomačkaný, nohu bez boty.

Na kopečku stojí, kavky se ho bojí.

Kdo tu běží? A kdo belhá?

Kdo tu běží? A kdo belhá?
Je tu ježek nebo želva?
Ježek může běžet a želva - má ležet.

Kdo tu běží? A kdo belhá?

Kdo tu běží? A kdo belhá?
Je tu ježek nebo želva?
Ježek může běžet a želva – má ležet.

Kdo zná trochu ježky

Kdo zná trochu ježky   ví, že chodí pěšky,

žádný pěší výlet pro ně, není příliš těžký.

Ježek vyjde pěšky, zdraví pěší ježky,

šlape si to rovnou cestou, podel rovnoběžky.

 

Potká ježek ježka, ptá se kde je Sněžka,

jestli by tam došel pěšky, ještě během dneška.

 

S když někdo z ježků, ztratí rovnoběžku,

dojde klidně na tu Sněžku, podle druhých ježků.

Kdy je jaro

Kdy je jaro:

Když rozkvetou prvosenky

a řeka má kabát tenký.

Když si jíva tiše zpívá

a světla víc neubývá.

Kdy vstávat?

Když začne skřivánek povrzávat, nechce se z postele ráno vstávat. Zavrzá ponejprv, probudím se, zavrzá podruhé, obrátím se. Zavrzá potřetí, je den bílý, tenkrát už musím vstát lidé milí.

Kdyby mě nikdo nenašel

Kdyby mě nikdo nenašel, najde mě sluníčko, tak jako najít dovede, má milá matičko, motýlka, broučka, kočičku i jabloňový květ, vždyť já jsem pro to sluníčko velký jak celý svět.

Kdyby slunce nesvítilo

Jak jen namaluješ květ, musíš nad ním, Haničko, namalovat sluníčko : kdepak by byl svět, kdyby slunce nesvítilo ! Ať je kolem květů bílo, ať je kolem sníh a sníh, kdyby slunce nesvítilo, všem dětem by zašel smích !

Kdyby vosy chtěly...

Kdyby vosy chtěly

pracovat jak včely,

to by bylo medu!

Jenže místo: "Já to zkusím,"

každá bzučí: "Copak musím?

Já to nedovedu!"

Co říkáte?

Že to znáte?

Taky se tak vymlouváte?

Když dne ubývá

Když dne ubývá,

horka přibývá.

Když duben laškuje

Když duben laškuje,

bývá mnoho sena a obilí.

Když hnal Pepík kozy domů

Když hnal Pepík kozy domů,
vystřelili v panském lomu.
Kozy se mu splašily,
do rybníka skočily.

KDYŽ HOSTÍ SOB SOBA...

KDYŽ HOSTÍ SOB SOBA...

Když hostí sob soba,
mají radost oba.
Když hodujou tři sobi,
tak se radost násobí.
Santa zoufá, volá na ně:
„Kdo potáhne ty mý sáně?”
„Na sáně ti, Santo, s...em,
stejně nikam nepojedem!
Roznes zprávu celým světem,
vyřiď to všem, též i dětem:
Žádné dárky nečekejte,
raději si pochutnejte.
Kdo žere, ten nezlobí.
Dejte na nás, na soby!”

Když chceš čisté zoubky míti

Když chceš čisté zoubky mít,
musíš si je vyčistit.
Jeden zoubek, druhý, třetí,
čistí si je všechny děti.
Pak se Barča chlubí,
jak má krásné zuby.

Když já se natáhnu

Když já se natáhnu

Když se já natáhnu,

vysoko dosáhnu.

Když se já natáhnu, veliký jsem.

Když se já přikrčím,

hned zase vyskočím.

Když se já přikrčím udělám hop.

Když se já zatočím,

celý svět roztočím.

Když se já zatočím, roztočím svět.

Když já se natáhnu

Když já se natáhnu (ve stoje)
Když já se natáhnu, až na strop dosáhnu.
Když já se skrčím, u země trčím.
Když já si lehnu, ani se nehnu.

 

Když já se vytáhnu

Když já se vytáhnu,
až ke sluníčku dosáhnu.
Když já se skrčím,
do výšky skočím.
Když já si lehnu,
ani se nehnu.

Když já se vytáhnu

Když já se vytáhnu,
ke sluníčku dosáhnu.
Když já se skrčím,
do výšky skočím.
Když já si lehnu,
ani se nehnu.

Když já se vytáhnu

Když já se vytáhnu, ke sluníčku dosáhnu. Když já se skrčím, do výšky skočím. Když já si lehnu, ani se nehnu.

Když já se vytáhnu

Když já se vytáhnu,
ke sluníčku dosáhnu.
Když já se skrčím,
do výšky skočím.
Když já si lehnu,
ani se nehnu.

Když já se vytáhnu ...

 

Když já se vytáhnu, (stoupneme si na špičky)
až ke sluníčku dosáhnu. (natáhneme ruce ke sluníčku)
Když já se skrčím, (sedneme si do dřepu)
do výšky skočím. (vyskočíme)
Když já si lehnu, (lehneme si)
ani se nehnu. (ležíme bez pohybu) 

Když já se...

Když já se natáhnu,

až na strop dosáhnu,

když já se skrčím

vysoko skočím,

když já si lehnu

ani se nehnu.

Když jarní vánek

Když jarní vánek čechrá stráně
a první kvítí zavoní,
ptačí zpěv, zazní znenadání,
rozkvetou větve jabloní,
pak přišlo jaro.

To je jisté.
Čas, sněženek a fialek.
Nebe je rázem krásně čisté
a z jara, se nám tají dech.

Když jsem byla malinká

Když jsem byla malinká,
chovala mě maminka.
A teď už jsem veliká,
musím chovat Jeníka.

Když jsem husy pásala

Když jsem husy pásala,

zimou sem se trásala,

teď už husy nepasu

a zimou se netřesu.

Když jsem husy pásala

Když jsem husy pásala,
zimou jsem se třásala,
teď už husy nepasu
a zimou se netřesu.

Když jsem přišel do lesíka

Když jsem přišel do lesíka,
byla ještě rosa,
sedl jsem si pod stromeček
a poslouchal kosa.

Když jsem sloužil

Když jsem sloužil u zajíčků,

vysloužil jsem si mrkvičku,

když jsem sloužul u slepiček,

vysloužil jsem si šest vajíček.

Když jsem šel od Nandlí

Když jsem šel od Nandlí,
upadl jsem přes vandli,
to bylo mí štěstí,
že jsem byl bos.

Kdybych byl obutej,
byl bych snad zabitej,
byl bych si rozrazil
na kusy nos.

Když jsem šel z hub

Když jsem šel z hub,
ztratil jsem zub,
našla ho Johana
s dlouhýma nohama.

Já na ni dup:
Dej sem ten zub,
nebo ti vytrhnu
z drdolu chlup!

Když jsem šel z hub

Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, 
našla ho Johana, z dlouhýma nohama, 
já na ní dup, dej sem ten zub, 
nebo ti vytrhnu z drdolu chlup.

Když jsi šťastný

Když jsi šťastný tleskej rukama, TLESK, TLESK , TLESK.
Když jsi šťastný tleskej rukama, TLESK, TLESK, TLESK.
Když jsi šťastný tleskej, když jsi šťastný tleskej, když jsi šťastný tleskej rukama, TLESK, TLESK, TLESK.
Když jsi šťastný bouchej do kolen, BUCH, BUCH, BUCH.
Když jsi šťastný bouchej do kolen, BUCH, BUCH, BUCH.
Když jsi šťastný bouchej, když jsi šťastný bouchej, když jsi šťastný bouchej do kolen, BUCH, BUCH, BUCH.
Když jsi šťastný dupej nohama, DUP, DUP, DUP.
Když jsi šťastný dupej nohama, DUP, DUP, DUP.
Když jsi šťastný dupej, když jsi šťastný dupej, když jsi šťastný dupej nohama, DUP, DUP, DUP.
Když jsi šťastný volej HOLA HEJ! HOLA HEJ!
Když jsi šťastný volej HOLA HEJ! HOLA HEJ!
Když jsi šťastný volej, když jsi šťastný volej, když jsi šťastný volej HOLA HEJ! HOLA HEJ!
Když jsi šťastný dělej všechno tak.
Když jsi šťastný dělej všechno tak.
Když jsi šťastný dělej, když jsi šťastný dělej, když jsi šťastný dělej všechno tak.
TLESK, BUCH, DUP, HOLA HEJ

Když krtek v listopadu ryje

Když krtek v listopadu ryje,

budou o vánocích létat komáři.

Když lev zařve strašným hlasem

Když lev zařve strašným hlasem,
na Afriku padne děs,
zvířata se rozutečou,
ptáci vzlétnou do nebes.

Když má ráno vyhráno

První vstává kohoutek,
vyskočí si na proutek.
Kykyryký zakřičí,
hlasivky si procvičí.

Svítá, a ta novina
probouzí i mimina.
Vstávají i panenky
mojí sestry Madlenky.

Sluníčko si přivstalo,
kdepak - aby zaspalo,
nikdo jiný nesvítí
do oken a do kvítí.

Brouci se jdou vykoupat
do oken a do poupat.
Ovšem jen ti čistotní
jiní nejsou ochotní.

Když budíky zazvoní,
čerstvé housky zavoní.
Máma cinká nádobím
a já všude nadrobím.

Táta cvičí rozcvičku,
volá na mě - človíčku,
rádio nám vyhrává,
budem cvičit oba dva.

Mýt si krk i obličej,
to je zdravý obyčej.
A když zmáčknu tubu,
pasta dělá - bubu.

Máma dělá snídani,
už mám koláč na dlani,
k tomu piju kakao,
aby mi to chutnalo.

Ráno už má vyhráno,
vstává ba i piáno.
Ťuká na ně - jako datel
hudební pan skladatel.

Malí běží do školky,
větší šlapou tříkolky.
Velcí jezdí autobusem,
opzdilci pádí klusem.

Když máš radost a víš o tom

1.Když máš radost a víš o tom, zatleskej (plác plác plác) (2×).

Když máš radost a víš o tom, pověz nám to aspoň potom,

když máš radost a víš o tom zatleskej (plác plác plác).

2 …zadupej…

3…zamávej…

4…zamrkej… atd. (cokoliv)

Když Medard se rozvodní

Když Medard

se rozvodní,

pršívá šest týdní.

Když mrzne na Petra

Když mrzne na Petra nastolení, mrznout bude 40 dní bez prodlení.

Když na Medarda prší

Když na Medarda prší,

nebudou toho roku houby růst.

Když na Mikuláše prší

Když na Mikuláše prší,

zima lidi hodně zkruší.

Když narodí se maličký

Když narodí se maličký,
dar vidění má pod víčky,
dar slyšení má v něžném oušku,
dar dotyku má v prstíčkách,
dar chuti najde v prvním doušku,
dar vůně v jarních kytičkách.
Maminko, ty k těm darům vkrátku,
dar řeči přidáš nemluvňátku.

Když nemůžeš spát

Když nemůžeš dlouho spát,
představuj si jarní sad.

A tím sadem kráčíš sama,
hebkou trávu pod nohama.

Co to voní? Co to zvoní?
To jsou květy na jabloni.

Co to šumí nad tvou hlavou?
Vzduchem roje včelek plavou.

Neboj se, jdi alejemi...
Motýli tam mají sněmy.

Cestička se k řece stáčí.
Po lávce tam ovčák kráčí,

za ním stádo ovcí běží,
bělavé jsou, jak když sněží.

Když prší

Když prší,
kvetou paraplíčka.
Když prší voda do ticha,
poslouchej déšť a zavři víčka.
Když prší,
kvetou paraplíčka
a každé někam pospíchá.

Když prší na Medarda

Když prší na Medarda,

namokne každá brázda.

KDYŽ PRVNÍ ZMRZLÁ KYTKA...

KDYŽ PRVNÍ ZMRZLÁ KYTKA...

Když první zmrzlá kytka
na zem spadne zlehka,
jako by někdo mávl kouzelnou hůlkou.
Pak přijdou Zima a Mráz,
ale přesto se v nás
duše stále chvějí hřejivou láskou.
A i když přijde ten slavný den,
kdy příchod Krista je slaven,
sejdou se přátelé, rodina
a štěstí se tiše do klína
usadí všem
v ten krásný den.
Spousta lidí myslí si,
že kouzla jsou jen výmysly.
Je to lež, vždyť každý z nás
zakouzlit si zvládne sám.
Stačí být na všechny milý
a lidé se v tuto chvíli
budou usmívat radostí,
zapomenou na všechny zlosti.
Vždyť radost je nejlepší dar,
co kdo komu jen kdy dal.

Když přijde svatá Lucie

Když přijde svatá Lucie,

najde tu už zimu.

Když se blíží krušné doby

Když se blíží krušné doby,
je čas myslet na zásoby,
kdo má tlapky dozadu,
stráví zimu ohladu.

Když se řeknou Velikonoce

Když se řeknou Velikonoce

Když se řeknou Velikonoce,
vždycky si představím
jedno z nejhezčích období v roce,
které moc rád slavím.

Pomlázku si už předem upletu,
aby až bude pondělí,
vymrskal jsem tuhle i támhletu,
holky o mně věděly.

Když se řeknou Velikonoce

Když se řeknou Velikonoce

Když se řeknou Velikonoce,
vždycky si představím
jedno z nejhezčích období v roce,
které moc rád slavím.

Pomlázku si už předem upletu,
aby až bude pondělí,
vymrskal jsem tuhle i támhletu,
holky o mně věděly.

Když se tahá za šňůru

Když se tahá za šňůru,
skáče šašek nahoru,
rozhazuje rukama,
vyhazuje nohama!


 

Když sluníčko začne hřát

Když sluníčko začne hřát,
stěhuje se zima z vrat.
Stěhuje se, z dvora letí,
radují se všechny děti.
Až se slunce usměje,
že nás pěkně zahřeje.

Když srpen z počátku hřeje

Když srpen

z počátku hřeje,

ledový vítr

v zimě dlouho věje.

Když v listopadu hřmívá

Když ještě v listopadu hřmívá,

úrodný rok nato bývá.

Když v srpnu hřímá

Když v srpnu moc hřímá,

bude na sníh bohatá zima.

KDYŽ VÁNOČNÍ ZVONY KRAJEM ZNÍ...

KDYŽ VÁNOČNÍ ZVONY KRAJEM ZNÍ...

Když vánoční zvony krajem zní,
ozvěnu v našich srdcích rozezní,
je tichá a podmanivá, ta vánoční melodie,
jak jednou ji zaslechneš, hned lépe se ti žije.
Ať Vánoce splní tvé tajné sny
a nový rok ti přinese jen dobré dny.

KDYŽ VENKU ZVONÍ ZVONEČKY

KDYŽ VENKU ZVONÍ ZVONEČKY

Když venku zvoní zvonečky,
když lidé kradou stromečky,
když z kádě kapra koupíš,
a doma nože brousíš,
tak to opět po roce,
zase přišly Vánoce.
Šťastné a veselé přeje

Když zavřeš očička

Když teď zavřeš očička,

budeš jako rybička.

Ve vodě si tiše pluješ,

přitom tělo uvolňuješ.

 

Ke dni matek

Koukej, mámo - jaro vstává!

Do vrzání skřivánků

jako loni odříkávám

pro tebe svou říkánku.

Jakou? Ptáš se. Zas tu stejnou:

Že jsi moje zlato, mámo,

že jsi hodná a moc hezká,

že tě nechci zlobit dneska.

Keď ta jasná hviezda

Keď ta Djasná hviezda, 
z neba zasvietila, 
/:Gvtedy PanenAka Mária 
synka porodiDla:/ 

Keď ho porodila, 
takto mu spievala, 
/:hajaj búvaj Synáčik môj, 
aj ja by som spala:/ 

Počkaj len synáčku, 
počkaj len chvíľočku, 
/:kým si zájdem do nebíčka, 
pre tú perinôčku:/ 

Ach synáčku, synku, 
čo si to urobil, 
/:ešte sú len dve hodiny, 
čo si sa narodil:/ 

Ach mamička moja, 
vy o tom neviete, 
/:že som stvoril nebo i zem, 
i všetko na svete:/

Kláda

Padá, padá kláda,

padá na ovada.

Padá kláda na hada,

dopadá mu na záda.

Kláda

Padá, padá, dlouhá kláda,

padá kláda, krej si záda!

Kam ta kláda dopadla?

Hnedka vedle tykadla.

 

Kladivo

Víťa ťuká kladivem, ťuky, ťuky, ťuk.

U dědy loď dělají, vyfotí je kluk.

Kladivo

Kladivo má divné nápady,

hřebíky bít stále do hlavy.

Když se zeptáte,

co ho k tomu ponouká,

jen zatlouká a zatlouká.

Klame

Zdání klame.

Klára

Parádnice Klára,

korále má ráda,

ráda má i zrcadlo,

koho by to napadlo!
 

Klaun

"Au, au, au!" volá klaun.

"Ouvej, ouvej, to to bolí!"

Slon ho bouchá dlouhou holí.

Klec

Kluku, kleč, koupím klec.

Koupím klícku a v ní kličku.

Kleště

Zlobili se kleště

a zlobí se ještě,

že se na ně vysypalo

šest kapiček deště.

Klíště

Zabil jsem dnes klíště,

neměl jsem vyhnutí,

ne všem, to vím jistě,

je ten čin po chuti.

Musel jsem však jednat,

nebylo úniku,

šlo mi, mrcha jedna,

už dlouho po krku.

Klíště

Vlezlo klíště do dvora,

navštívilo Azora.

Azora popadla zlost:

,, Nejsi trochu drzý host?

Vidíme se poprvé

a jsem málem bez krve.“

,, Díky,“ řeklo klíště,

,, nashledanou příště.“

Klokan

Vida pana klokana,
jak ho baví kopaná.
Kopne levou, kopne pravou,
umí také přihrát hlavou.
Ví, že nesmí rukama,
když chce hráti s klukama.

Klokan

Poznáváte klokana
s kapsou mezi nohama?
Narodí se maličký
asi jako kuličky.

Ve vaku pod srdíčkem
cpe se stále sladkým mlíčkem
s mládětem si máma hraje
z mléčné žlázy mléko saje

Skrytý mimo nebezpečí
také někdy zlobí brečí.

Je to lumpík ušatec
klokánek je vačnatec.
Austrálií cestuje,
když je vzteklý „tak boxuje!“

Klokan

Vida pana klokana,
jak ho baví kopaná.
Kopne levou, kopne pravou,
umí také přihrát hlavou.
Ví, že nesmí rukama,
když chce hráti s klukama.

Klokan

Dneska mi to neskáče, mám moc těžké lacláče. Čím to je? No propána: vždyť mám v kapse klokana!

Klokan

Vida pana klokana,
jak ho baví kopaná.
Kopne levou, kopne pravou,
umí také přihrát hlavou.
Ví, že nesmí rukama,
když chce hráti s klukama.

Klokani

Vida pana klokana,
jak ho baví kopaná.
Kopne levou, kopne pravou,
umí také přihrát hlavou,
níže nesmí s rukama,
když chce hráti s klukama.

Klokanice

Klokanice nechala si

ušít nové, větší kapsy.

Teď už může bez okolků

otevřít klokaní školku.

Pro nejmenší klokánky

nacvičuje říkanky.

Kloktej

Klotyldo, kloktej koktejl! Neklej a kloktej!

Klouzačka

Mráz už zasklil všechny louže,
kdo má nohy, ten se klouže,
neleká nás ani pád,
správný kluk se nesmí bát.

Klouzačka

Klouzačka
Mráz už zasklil všechny louže,
kdo má nohy, ten se klouže,
neleká nás ani pád,
správný kluk se nesmí bát.

Klouzačka

Klouzačka

Mráz už zasklil všechny louže,
kdo má nohy, ten se klouže,
neleká nás ani pád,
správný kluk se nesmí bát.

Klouzačka

Klouzačka
Mráz už zasklil všechny louže,
kdo má nohy, ten se klouže,
neleká nás ani pád,
správný kluk se nesmí bát.

Klouzačka

Houpy, houpy,

(Ležíme na zádech.)

co si žabák koupí?

(Dítě si položíme na skrčené nohy.)

Koupí on si za kačku

(Pohupujeme s dítětem.)

velikánskou klouzačku.

(Narovnáme nohy, držíme dítě a…)

Po klouzačce do rybníčka,

(svezeme ho po našich nohou k sobě na břicho.)

veze klobouk pro vodníčka.

(Zvedneme dítě nad hlavou a dáme mu pusu.)

Klouzačky

Už je tady LEDEN -

zasklil vodu ledem.

Už je tady ÚNOR -

čeká na zvěř u nor.

Nedočkal se, nedočkal,

byla pod ním klouzačka;

skutálel se z kopečka,

jako by měl kolečka.

 

Klouzanice

Klouzanice, klouzanice,
tak jsem sebou plác!
Sníh mi vlezl do čepice,
svalila mě klouzanice,
udělal jsem BÁC!

Klouzanice

Klouzanice
Klouzanice, klouzanice,
tak jsem sebou plác!
Sníh mi vlezl do čepice,
svalila mě klouzanice,
udělal jsem BÁC!

Klouzanice

Klouzanice

Klouzanice, klouzanice,
tak jsem sebou plác!
Sníh mi vlezl do čepice,
svalila mě klouzanice,
udělal jsem BÁC

Klouzanice

Klouzanice
Klouzanice, klouzanice,
tak jsem sebou plác!
Sníh mi vlezl do čepice,
svalila mě klouzanice,
udělal jsem BÁC!

Klouzanice

Klouzanice, klouzanice, 
tak jsem sebou plác! 
Sníh mi vlezl do čepice, 
svalila mě klouzanice, 
udělal jsem BÁC!

Klouzanice

Klouzanice, klouzanice,
tak jsem sebou plác!
Sníh mi vlezl do čepice,
svalila mě klouzanice,
udělal jsem BÁC!

Klouzek

S hlemýžděm se bavím dlouze,
pobízím ho: Dobráčku,
udělej si, když jsem klouzek,
na mé hlavě klouzačku.
Jeho smích zní po lese,
i s domečkem klouže se!

Klubíčko

Motám, motám, klubíčko, podívej se babičko. Napravíme za krátko, co vyvedlo koťátko.

Klubíčko dobrého chování

Když se kočka s druhou sejde,
na pozdrav hned zamňouká.
Pejsek zase párkrát štěkne,
medvěd brum brum zabrouká.

Já to taky takhle dělám
i když trochu jinak jen.
Řeknu třeba: Ahoj, ahoj…
a těm velkým: dobrý den.

Něco známe, něco víme,
tím si buďte jistí,
ke stolu se posadíme
umytí a čistí.

Nesrkáme, nemlaskáme,
není to věc nutná,
žádné zbytky nenecháme…
Náramně nám chutná.

Co s tou slupkou od banánu?
Co ten papír hoši?
Tohle všechno musí skončit
v odpadkovém koši.

Udělejte pět šest kroků
na to správné místo,
na chodníku bude pořád
jak se patří čisto.

Kluci krtci

Kluci krtci strašpytli, za maminkou přilítli:
"Mami, mami, bojíme se doma sami,
je tam drátek zalezlý, leze z meze a je zlý."

Máma řekla:
"Hybaj zpátky, v mezi nejsou žádné drátky."
Hopsa, hejsa, tralala – byla to jen žížala.

kluk

Ten kluk je jak kočí,
pěkně bičem točí.
Kachny, kačky pohání,
od močálu vyhání.

Kluziště

Zima už je v plné síle,
děvče čeká na mámu,
venku je jí dlouhá chvíle,
proč nemůže do krámu?

Kde se vzala, tu se vzala
na chodníku zmrzlá louže,
ona místo aby stála,
po ledě se klidně klouže.

Klouže tam a klouže zpátky,
klouže se jen dál a dál,
na chodníku dělá zmatky,
starý pán jí radu dal.

„Když holčičko ráda bruslíš,
věř mi nebo nevěř mi,
s kamarády zajít musíš
na kluziště s bruslemi.

Tady ten pás betonový
chodníkem se nazývá,
neboť se jen po něm chodí,
kluziště své kouzlo má.

Po ledovém zrcadélku
můžeš bruslit sem a tam,
projedeš si šířku, délku,
je to kouzlo, já to znám.

Je to fajn, když kolem uší
sviští vítr ledový,
ale kdo to nevyzkouší,
nic se o tom nedoví.“

Holčička už chce být hodná,
pěkně čekat na mámu,
je však dosti neposedná,
běží za ní do krámu.

„Maminko, já říct ti musím,
nechci už jít na hřiště,
jen bych chtěla, prosím, vidět
opravdové kluziště.“


 

Kluziště

Zima už je v plné síle,
děvče čeká na mámu,
venku je jí dlouhá chvíle,
proč nemůže do krámu?

Kde se vzala, tu se vzala
na chodníku zmrzlá louže,
ona místo aby stála,
po ledě se klidně klouže.

Klouže tam a klouže zpátky,
klouže se jen dál a dál,
na chodníku dělá zmatky,
starý pán jí radu dal.

„Když holčičko ráda bruslíš,
věř mi nebo nevěř mi,
s kamarády zajít musíš
na kluziště s bruslemi.

Tady ten pás betonový
chodníkem se nazývá,
neboť se jen po něm chodí,
kluziště své kouzlo má.

Po ledovém zrcadélku
můžeš bruslit sem a tam,
projedeš si šířku, délku,
je to kouzlo, já to znám.

Je to fajn, když kolem uší
sviští vítr ledový,
ale kdo to nevyzkouší,
nic se o tom nedoví.“

Holčička už chce být hodná,
pěkně čekat na mámu,
je však dosti neposedná,
běží za ní do krámu.

„Maminko, já říct ti musím,
nechci už jít na hřiště,
jen bych chtěla, prosím, vidět
opravdové kluziště.“

Kmotr Petr

Kmotr Petr ztratil svetr.

KMOTRA


STARÁ KMOTRA VEVERKA,
BYSTRÁ JAKO ČIPERKA.
ZRZAVÝ MÁ KABÁTEK,
PRO VŠEDNÍ DEN, PRO SVÁTEK.

Kmotře Petře

Kmotře Petře, nepřepepřete mi toho vepře, jak mi, kmotře Petře, toho vepře přepepříte, tak si toho přepepřeného vepře sám sníte.

Kmotře Petře

Kmotře Petře, nepřepepřete mi toho vepře, jak mi, kmotře Petře, toho vepře přepepříte, tak si toho přepepřeného vepře sám sníte.

Kmotře Petře

Kmotře Petře, nepřepepři toho vepře. Mám tři koně u Třeboně, mám tři koně, hřebce, kdo mé hřebce potřebuje, ať si o ně řekne.

Knedlíky

V naší krásné školce,
máme nové hrnce.
Vaří se v nich knedlíky,
pro předškolní jedlíky.

Knihy

V knihovně je hodně knih o květinách i o koních.

Knížka

Knížka

Vrať mi Kubu moji knížku,
ať můžu jít do pelíšku.
Chci si přečíst pohádku,
o mlsném prasátku.

Knížka

Vašku, smíšku,

čteš už knížku?

Až si knížku přečteš,

určitě se dočteš,

o veselém sešítku, 

co má myšku na štítku. 

 

Knížky

Police je plná knížek.
Barevné jsou, voňavé.
Čteme si v nich často s mámou,
o princezně toulavé.

Příběhy a vyprávění
nikdy za nic nevyměním.
Jsem jenom trochu zmatená.
Proč? Ještě neznám písmena.

Do školy půjdeš z nenadání,
tam budeš také pracovat.
Budeš-li pilná, trpělivá,
písmena brzy budeš znát.

Knížky

Police je plná knížek.
Barevné jsou, voňavé.
Čteme si v nich často s mámou,
o princezně toulavé.

Příběhy a vyprávění
nikdy za nic nevyměním.
Jsem jenom trochu zmatená.
Proč? Ještě neznám písmena.

Do školy půjdeš z nenadání,
tam budeš také pracovat.
Budeš-li pilná, trpělivá,
písmena brzy budeš znát.

Ko-ko-dák

Ko-ko-dák, ko-ko-dák,
sedla slípka na bodlák,
roztrhla si koleno,
ono ji to bolelo.

Koala

Na stromech si v klidu žije

ten vačnatec z Austrálie.

Jídelníček zvláštní má -

blahovičník pojídá.

Koblížek

"Mámo, usmaž kobližky!"
"Až mi dojdeš na šišky,
nemám už čím topit,
synku,dělej něco pro maminku!

"V lese bum, bum, bum,
šiška jako dům,
za ní druhá, po ní třetí
z vysokého smrku letí.

Paleček je dávno v lese,
sám však šišku neunese.
Jde okolo školáčekj
ménem Ukazováček.

Okoukne ji, pak se sehne,
ale šiškou ani nehne.

Zavoláme Prostředníčka:
"Prostředníčku, pomoz nám!"
Chlapečkovi zrudla líčka:
"Nadarmo se namáhám!"

Zavoláme Prsteníčka:
"Prsteníčku, tak co ty?"
Chlapečkovi zrudla líčka:
"Šiška dělá drahoty."

Zavoláme na Malíčka:
"Pojď Malíčku, pomoz nám!"
Malíček je chytrá hlava,
kamarádům rady dává:

"Ty jdi sem a ty jdi tam,
čekejte, až zavolám!
Tak teď! Hej rup! U
ž ji nesem..."

Vracejí se domů lesem,
máma jim dá za šišku
cukrovanou kobližku.

Koblížek

Pojďte děti k nám do spížky,

zaděláme na koblížky.

Smíchej mouky, vejce, sůl,

už je toho těsta půl.

Přidáme i kvasnice,

ať je ho co nejvíce!

Koblížek pak uválíme,

na plotně ho usmažíme.

Potom toho koblížka

dáme pěkně do bříška.

Koblížek

Já koblížek, koblížek, na másle smažený, na okně chlazený, dědečkovi jsem utekl, babičce jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl, vlkovi jsem utekl, medvědovi jsem utekl a tobě, liško, taky uteču.

Koblížek veršovaně

V jedné malé chaloupce na okraji lesíčka, 
žili spolu spokojeně,dědeček a babička. 
Seděli a povídali, na vše dobré vzpomínali.

„Babičko, mám velký hlad, koblížky mám tuze rád.“ 
Babička jde do komůrky, smutná přijde nazpátek. 
„Nemáme již žádnou mouku, z čeho upéct koblížek?“ 
„Zkus babičko,“ radí děda, „vymést metlou truhličku„, 
a tak znovu do komůrky pošle milou babičku. 
Babička mouku vymetla a koblížek upekla. 
Cukrem ho posypala a na okno vychladit dala.

Jak si ten koblížek na okénku seděl sám, 
napadl ho skvělý plán: 
„Na cestu do světa se dám!“ 
Co vymyslel to udělal, seskočil a na cestu se dal. 
Skotačil a poskakoval, vesele si prozpěvoval: 
„Já koblížek, koblížek na másle smažený, 
na okénku chlazený, já od babičky utekl, 
já od dědečka utekl.“

Na pasece potkal ušatého zajíčka.

„Kam běžíš koblížku, počkej malou chvilku. 
Já Tě stejně dohoním a pak si Tě s chutí sním.“

„I nesníš, poslouchej, jak umím zpívat:

Já koblížek, koblížek na másle smažený, 
na okénku chlazený, já od babičky a dědečka utekl 
a Tobě, zajíčku, také uteču.“

Na okraji lesa potkal šedého vlka. 
„Kam běžíš koblížku, počkej malou chvilku. 
Já Tě stejně dohoním a pak si Tě s chutí sním.“

„I nesníš, poslouchej, jak umím zpívat:

Já koblížek, koblížek na másle smažený, 
na okénku chlazený, já od babičky, dědečka 
a zajíčka jsem utekl a Tobě, vlku, také uteču.“

Kutálí se koblížek lesem a potká medvěda. 
Ten snědl by koblížek hned, 
bude sladký jako med.

Koblížek na medvěda se podívá a hned písničku zazpívá:

„Já koblížek, koblížek na másle smažený, 
na okénku chlazený, já od babičky a dědečka jsem utekl, 
zajíčka a vlka jsem vypekl a Tobě, medvěde, také uteču.“

Liška, jedna chytračka, doběhla však panáčka. 
„Koblížku, jsem už stará a hluchá, 
vyskoč na parízek a zazpívej mi do ucha.“

„Já koblížek, koblížek na másle smažený, 
na okénku chlazený, já od babičky a dědečka jsem utekl, 
zajíčka, vlka, medvěda jsem vypekl a Tobě, liško, také ..... .“

Liška hlavou pohodí a kobližka s chutí sní.

V chaloupce je pozdvižení, 
kam ztratil se koblížek, 
že na okénku není?

Byl zvědavý a pyšný, že do světa se podívá, 
neznal jaké nebezpečí ve světě se ukrývá.

Dědeček koblížky má tuze rád, 
do mlýna pro mouku musí pospíchat. 
Když se zpět vrátil, babička milá, 
mísu koblížků usmažila.

A tak zas v malé chaloupce na okraji lesíčka, 
žijí spolu spokojeně dědeček a babička.

Koblížkův den

Koblížkův den
Koblížek, váš kamarád,
má vás všechny hrozně rád.
Ještě chvíli, tiše, tiše,
každý z vás teď něco píše.

Koblížkův den

Koblížkův den
Koblížek, váš kamarád,
má vás všechny hrozně rád.
Ještě chvíli, tiše, tiše,
každý z vás teď něco píše.

Koblížkův den

Koblížek, váš kamarád,
má vás všechny hrozně rád.
Ještě chvíli, tiše, tiše,
každý z vás teď něco píše.

Koblížkův den


Koblížek, váš kamarád,
má vás všechny hrozně rád.
Ještě chvíli, tiše, tiše,
každý z vás teď něco píše.

Kobra a bobr

Ptá se kobra bobra:
"Máš se dobře, bobře?"
Bobr říká dobře:
"Dobře, kobro, dobře."
"Dobrá," říká kobra,
tak pojď přeprat obra

Kobra a bobr

Kobra a bobr
Ptá se kobra bobra:
"Máš se dobře, bobře?"
Bobr říká dobře:
"Dobře, kobro, dobře."
"Dobrá," říká kobra,
tak pojď přeprat obra."

Kobra a bobr

Ptá se kobra bobra:
„Máš se dobře, bobře?“
Bobr říká kobře:
„Dobře, kobro, dobře.“
„Dobrá,“ říká kobra,
tak pojď přeprat obra.“

Kobyla

Kobyla kopyty klapala.

Kobyla

Kobyla má kopyta, po kamenech klopýtá. Klape, klape kopyty, je to klapot veliký

KOBYLKA

KOBYLKA

Cinká, cinká konvalinka,

cinky, linky, cinkalinka.

Kobylka, jak přes ni skáče,

krásně budí všechny spáče.

 

KOCOUR


KOCOUR SPAL V OKAPU,
SPADLY MU NA TLAPU,
ACH JÉ, TEN NAŘÍKAL,
MŇOUKAL A UTÍKAL.
ŤAPY, ŤAPY, ŤAP!

Kocour

Potkal kocour kocoura,
ptá se ho, kde furt courá,
kocour říká kocourovi,
že jde, kam ho nesou nohy,
že je nutné brát v úvahu
jeho dobrodružnou povahu.

Kocour

Víš, ty myško, co tě čeká, žes vypila ucháč mléka? Půjdeš v poutech do města, tam tě kocour potrestá.

Kocour

Kocour s obrovskými vousy

na zápraží drápy brousí.

Ať jsou ostré na myšky,

když jde číhat do spížky.

Kocour - kočka - kočička

Kocour - kočka - kočička
Kocour - kočka - kočička,
velký - menší - maličká.
Ta čtvrtá je na hraní,
do postýlky na spaní.

Kocour darebák

Kocour darebák

 

To je louka,

to je les,

to je kočka,

to je pes 

a tudy darebák kocour

oknem vlez.

Kocour Ferda

Kocour Ferda

Tlustý Ferda bumbrlíček,

honil myši pres rybníček.

A jednu až na bečku,

hodil po ni vařečku.

Kocour z Podolí

Představte si – v Podolí

chodí kocour do školy!

V lavici si pořád přede,

jen počítat nedovede.

Škrábe, až se tají dech -

hlavně ovšem v sešitech.

U tabule často slyší:

- Kdyby aspoň chytal myši!

Kocour zlodějíček

Náš kocou má kaši rád, představte si, on ji krad!

U sousedů ve spíži, našel kaši za rýží.

Nikoho se nezeptal, kašičku si směle vzal.

Může kocour kaši krást?

Otázku mu bude klást, na kočičí stanici, policista v čepici

Kocourek

Olizuje kocour tlapky,
koulí misku tam a zpátky,
cos to koucourku měl?
Měl jsem misku plnou mlíčka
a teď prázdná je mistička.
Já bych ještě chtěl.

Kocourek

Kocourek náš
nemá křídla,
spadl z pece
na povidla.
Prskal, pak se
pod stůl schoval,
celý den se
olizoval.

Kocourek Bělovousek

Náš kocourek Bělovousek
je ho ještě malý kousek,
ale práci všude shání
od rána až do klekání.

Venku leze po jabloni,
doma zase klubko honí.
U stodůlky loví klásek,
pak se chytá za ocásek.

Pohne-li se kvítek bledý,
kocourek jde na výzvědy
i tu záři rosných kapek
rád by lapil do svých tlapek.

Na slunci i na podstřeší
celý den ho něco těší.
Po práci a po robotě
tiše spinká v staré botě.

Kocourek Petr

Heč mi máme kocourka,
říkáme mu Petr.
Po večerech s maminkou,
plete Petr svetr.


Jedno oko obratce,
pro změnu zas hladce.
Když je práce unaví,
podřimují sladce.


Kdopak asi uvidí,
jednou ten můj svetr.
Co maminka uplete,
rozmotá zas Petr.

Kocourek rudovousek

Náš kocourek rudovousek
ten nám vyved pěkný kousek,
ano, vyved kus!
Náš kocourek rudovousek
nesněd nám jen husy kousek,
on sněd celou hus!

Kocourku Mourku

Kocourku Mourku,
pojď z půdy dolů.
Máme tu mlíčko,
dáme si spolu.

Ale jen polovic!
Slyšíš to Macku?
Jé ty si nešika,
strčils tam packu.

Kocouři

Jeden kocour,
dva kocouři,
a ten třetí
oči mhouří,
a ten čtvrtý
hledá skrýš.
Kdo se bojí,
bude myš!

Kocouři

Dva kocouři,

černí mouři,

sedí v kouři,

oči mhouří.

Kocouří

Jeden kocour,

dva kocouři,

a ten třetí

oči mhouří,

a ten čtvrtý

hledá skrýš.

Kdo se bojí,

bude myš!

Kočičí

Kočičky, koťátka,
kočičí děťátka.
Hedvábné tlapičky,
mají jen kočičky.

Očička zelená,
svítí, jak skleněná.
Tichounce zapředou,
po myšce vyběhnou.

KOČIČÍ ROZCVIČKA

KOČIČÍ  ROZCVIČKA

Naše kočka strakatá,

ta má hezká koťata.

Ráno vstanou z pelíšku,

protáhnou se trošičku.

Kočka s nimi procvičí

všechny cviky kočičí.

 

Kočičí bolístka

Kočička maličká
mlíčko pila,
do malé tlamičky
včelka zabloudila.
Jéje, jéje, to to bolí,
maminko - zavolej doktora,
ať mi jazýček zhojí.
Kočičí matinka suše přede,
lidský tvor - zbystřete,
vede si skvěle.
Koťátko odváží,
veterinář léčbu uváží,
injekci píchne, čeká,
Macíček nejprve heká
a pak...
zázrak se stal,
běhá, mňouká - žít bude dál.

Kočičí láska

Naše kočka Růžena
pořád dělá ramena.
Důležitě drápky tasí,
když jí cestu zatarasí
kočičí kluk Teodor
místních kocourů to vzor.

Teodor si šlechtí vousy,
pořád kolem Růži brousí.
Je jasné, že po očku
zírá jenom na kočku.
Když to Růža pochopila,
jako by se proměnila.

Přede, mňouká, mhouří oči,
Teodor se kolem točí,
radostí se tetelí,
o mlíko se rozdělí.
Takhle nějak vyklíčí
láska nejen kočičí.

Kočičí razítka

Spadla kočka do komína!

Babička nám ruce spíná.

Všude máme - čičiči,

černé tklapky kočičí.

Kočičí rozcvička

Naše kočka strakatá
ta má hezká koťata.
Ráno vstanou z pelíšku,
protáhnou se trošičku,
kočka s nimi procvičí,
všechny cviky kočičí.

V zahradě pak pod jabloní,
za ocáskem se tam honí.
Kdo pak by to jenom řek,
rychlejší je ocásek.
To koťata nebaví,
tak si lehnou do trávy.

Kočičí rozpočítadlo

Leze kočka přes vrata
za ní čtyři koťata –
ty, a ty, a ty, a ty
A to páté, Benjamínek,
protáhlo se pod vraty.

Kočička

Babiččina kočička
Má kulatá očička
Maličké má tlapičky,
Jak mívají kočičky.
Čilou kočku pochovám,
Pak jí koláč, mlíčko dám.

Kočička

Čekám černá kočičko,

jestli přijdeš na mlíčko.

Volám kočku čičiči, jestlipak se otočí.

Kočička

Kočička

Naše malá kočička
má veselá očička,
Když se na svět kouká,
tiše přitom mňouká.

 



 

Kočička

Kočička je chytré zvíře,
chytá myši v každé díře.
A když má myšek dost,
tak skotačí pro radost.
 

Kočička

Na zápraží blízko vrátek
Lízinka dnes slaví svátek.

Kocour Max a pejsek malý
velký dort jí k svátku dali.

Kočička

Kočička mňouká, kolem se kouká,

na nás se dívá, ouškama kývá.

Kočičko, mňoukej, kolem se koukej, 

na nás se dívej, ouškama kývej.

Kočička

Leze, leze kočička,

má zelená očička.

Leze, leze, mňouká, vrní, 

ocáskem si přitom vrtí. 

 

Kočička – kočičí rodinka

Naše kočka strakatá,
ta má hezká koťata.
Ráno vstanou z pelíšku,
protáhnou se trošičku.

Kočka s nimi procvičí,
všechny cviky kočičí.
V zahradě pak pod jabloní,
za ocáskem se tam honí.

Kdopak by to jenom řek,
rychlejší je ocásek.
Koťata to nebaví,
tak si lehnou do trávy.

Kočička a klubíčko

Kočička a klubíčko

Hody, hody, kočičko,
dej mi pěkné vajíčko.

Jestli mi ho nedáš,
klubíčko už nemáš.

Kočička a kocourek

Kočička a kocourek

Hrníček je kulatý, polévka je horká.

Kocourek se nespálí do polévky fouká.

 Strkat jazyk do hrníčku,

smí jen kočka Minda,

batolátko už má lžičku...

i když trochu bryndá.

 

Kočička a pejsek

Kočička a pejsek, bydlí v jednom domku,
mají krásnou zahradu, záhon plný zvonků.
Každý má svou postýlku, ale stůl jen jeden,
když si sednou k obědu, tak je rychle sněden.

Našlapou a nadrobí to už je věc jistá,
na úklid si kočička kbelík s vodou chystá.
Nalila tam trochu jaru, aby měla pěnu,
pejsek přidal kousek mýdla, prý chce jednou změnu.

A tak drhli podlahu, úklid se jim vleče,
bílá pěna z domečku, oknama už teče.

Vytírali celý den, teď už mají čisto,
ale nikde v domečku není suché místo.
Venku byla teplá noc, na trávníku spali,
když se ráno probudili všemu se jen smáli.

Kočičko bílá

Kočičko bílá, pojď z půdy dolů,
máš tady mlíčko, vypijem ho spolu.

Kočičko strakatá

Kočičko strakatá,
pojď z pece dolů.
Na misku mlíčko dám,
budeme papat spolu.

Ale jen polovic!
Rozumíš Macku?
Ty neznáš způsoby?
Strkáš tam packu.

Kočičky

Jedna kočka strakatá
hledá svoje koťata,
černé,bílé i strakaté
kam se vždycky schováte?

Černé vlezlo do komína
a to bílé do peří?
Strakaté je u maminky
a těm druhým nevěří.

Vždyť to bílé i to černé
je zalezlé v peřinách,
našla je tam panímáma
vyhnala je.Achich,ách.

Tam nemáte co dělat
máte přece svůj pelišek
tam si běžte hrát i spát,
mňau...

Kočičky

Už je tady BŘEZEN -

pohnul zmrzlým jezem.

Už je tady DUBEN -

koupil slunku buben.

Jedna vrba hrbatá

porodila koťata

a dva staré stromy

větve nad tím lomí.

Kočka

Naše kočka strakatá,

měla čtyři koťata.

Jedno mourek, druhé bílé,

třetí žluté, roztomilé.

A to čtvrté strakaté,

po mamince okaté.

Kočka

Kočka leze dolů, mňouká, mňouká,
že na střeše vítr, fouká, fouká.


 

Kočka

Naše kočka všechno může

klidně okusuje růže

jindy zase s vášní lovce

divě skáče po pohovce

ani do nejhorší sloty

nemusí si obout boty

na uzel i na kličku

zavázat si tkaničku

do bačkor se nepřezuje

jen si tlapky olizuje

jak to po mamince zná

má se jako princezna.

Kočka

Mňouká kočka na myšičku:

„Zahrajme si na honičku!“

Z myší díry pískne myš:

„Slib mi, že mne nechytíš!“

Kočka

Přede, přede, mhouří víčka.

Kočka

Máme doma kočku,
a ta nám ukradla hračku.
Potom si lehla do pelíšku,
a jedla žlutou pampelišku.

Mňouká, mňouká nějaké kecy,
asi zas myslí na nějaké věci.
Když večer usne v posteli,
myslí zas na další neděli.

Ráno zas vyběhne ven,
já musím čistit len.
Na oběd se zas vrátí,
a mně se zas čas krátí.

Kočka

Houpala se s kočkou kočka,
přivírala slastně očka.
Říkaly si: "Milá paní,
viďte, není nad houpání".
Lano prasklo,
jaký div - skoulely se do kopřiv.

Kočka

Kočka

Když se večer město ztiší,

ona vyjde na lov myší.

Zatímco ty v nocí spíš,

ona hlídá vaši spíž.

Kočka

Já mám kočku,

šedou kočku,

a ta kočka

na mě počká.

Kočka

Kočka chytí myšku a dostane misku.

Kočka

Kočka přede, hezky mňouká,

k myší díře mlsně kouká.

Nemusíš se kočky bát -

chce jen myši pochytat.

Kočka

Šiju boty do roboty,

od soboty, do soboty.

Nemám chleba, ani sejra,

všecko mně to kočka snědla.

Kšc!

Kočka

Naše kočka strakatá Naše kočka strakatá měla čtyři koťata. Jedno mourek, druhé bílé, třetí žluté roztomilé a to čtvrté strakaté, po mamince okaté.

Kočka

Když se setmí, kočkám rozsvítí se očka jako zlaté svíčky za hebkými víčky.

Kočka

Číčo, číčo, čičičí, ty máš oči kočičí! V zimě , v létě nosíš kožich, pod něj vítr nefičí!

Kočka

Hojdy, hojdy, hojdy, Spadla kočka z půdy. Rozbila si misku, dostala po pysku. Spadla na koláče a teď v koutě pláče.

Kočka a déšť

Venku prší
a naše kočička
nápady srší,
svítí jí očička.
Myšku ulovit
byl by její sen,
nechtěj chodit
však v nečase ven.

Kočka a měsíc

Kočka na okapu mlsně mhouří víčka,
vidí na obloze talíř plný mlíčka.
Ráda by si lízla, natahuje tlapu.
Mlsně mhouří víčka – kočka na okapu.

Kočka a myš

Kočka oči točí,

pak na myšku skočí.

Kočka oči otočí,

a myška hned uskočí.

 

Kočka a myš

Kde je myška, tam je kočka,

běží kočka, běží myš.

Myslíš si, že myška počká,

až ji kočko, sníš?

Kočka a myš

Předu, předu len,
       polez, myško, ven!
Upředu ti na kabátek,
bude zítra velký svátek!
Ve stodůlce mezi klasy
budou zítra zlaté časy,
pozvala tam tvoje teta
na pouť myšky z půli světa.
Vezmeš-li tam svoji dcerku,
přidám plátna na zástěrku.
       Předu, předu len,
       polez, myško, ven.

       Běž, kočičko, běž,
       předeš ty mi lež!
Vzkázala mi moje teta
i ty myšky z půli světa,
že prý chodí za stodůlku
zrádná kočka na potulku.
S kabátkem se myškám chlubí,
zatím na nás brousí zuby!
Slibuj si mně zlaté hory,
zamknu já se na závory!
       Běž, kočičko, běž,
       předeš ty mi lež.

Kočka a myši

Myši, myši kočku slyší,

kočka zase slyší myši.

- Nechoď, myško, nechoď blíž,

kočka chytí každou myš!

 

Každý chloupek na kožíšku

zježí se jí, slyší-li

naši papírovou myšku

nebo myšku v obilí!

Kočka a myška

Kočka a myška

Línou myšku kocour honí,

tu je díra, hopla do ní,

druhou dírou zase ven

už utíká za kocourem.

Či, či ,či, či, či, či... ted' vás, myšky, procvičí,

cha, cha, cha, cha, cha, cha, kočka strakatá.

Kočka a myška

Slabé nožky, silné bříško,

neutečeš, milá myško,

druhou dírou zase ven

už utíká za kocourem.

Či, či ,či, či,či, či... teď vás, myšky, procvičí,

cha, cha, cha, cha, cha, cha, kočka strakatá.

Kočka a myška

Kočka chytí myšku

a dostane misku.

 

Kočka a pes

Tralala, tralala, kočička se vdávala,
tralala, tralala, pejsek si ji bral


 

Kočka leze dírou

Kočka leze dírou,

zato pes jen civí;

když je hafan z dřeva,

nemůže být živý.

Z písničky nám zbyly

pouhé třesky plesky.

Nebude-li pršet,

mělo by být hezky.

Kočka Micka

Kočko Micko, kde jsi byla?
Kam ses ráno vypravila?
„Brzy jsem si přivstala,
na půdu jsem spěchala.“
Copak jsi tam dělala?
„Na myšky jsem číhala.“

Kočka přede

A, be, ce, de, en,
předla kočka len,
kocourovi na gatě,
ať nechodí po blátě!

Kočka s koťaty

Vendelíne, Vendelíne,

kočka sedí na komíně?

Vy jste ale poplety!

Kočka dříme za ploty

se svými koťaty.

Kočka snědla

Houpy- houpy, kočka snědla kroupy a kotata jáhly po peci se táhly.

Kočka snědla

Houpy, houpy, 
kočka snědla kroupy, 
kocour hrách na kamnách, 
koťata se hněvaly, 
že jim taky nedali. 
Houpy, houpy, 
byli všichni hloupý.

Kočka strakatá

Kočka strakatá

 

Naše kočka strakatá,

měla čtyři koťata.

Jedno bíle, druhé černé,

třetí pěkně dvoubarevné

a to čtvrté strakaté,

po mamince okaté.

Kočka Ťapka

Naše malá kočička
má zelená očička.
Černý ocas, bílá tlapka,
to je naše kočka Ťapka.

Uvidí-li myšičku,
nahrbí se trošičku,
prskne, skočí, drží myšku,
za chvilku už má ji v bříšku.
Pak si ještě potichu
vyndá blechu z kožichu.

Kočko, kočko

Kočko, kočko, kočkatá,
kde máš svoje koťata?
Drábky pyšně tasila
a pak zhurta pravila:
To vám říkat nebudu.
A šla krmit na půdu.

Kočko, kočko kočkatá

Kočko, kočko kočkatá,
kde máš svoje koťata?

Drápky pyšně tasila
a pak zlostně pravila.

To vám říkat nebudu
a šla krmit na půdu.

Kočko, kočko kočkatá,
co jedla tvá koťata?

Měla myšku na zelí
a teď leží v posteli.

Kočko, kočko kočkatá

kde máš svoje koťata?
Pyšně drápky tasila
a pak zhrurta pravila:
"To vám říkat nebudu"
a šla krmit na půdu

Kočko, kočko kočkatá!
Co jedla tvá koťata?
"Měla myšku na zelí
a teď leží v posteli" 

Kočko, kočko, kočkatá

Kočko, kočko, kočkatá,
kde máš svoje koťata?
Drábky pyšně tasila
a pak zhurta pravila:
To vám říkat nebudu.
A šla krmit na půdu.

Kočko, kočko, kočkatá,
co jedla tvá koťata?
Měla myšku na zelí
a teď leží v posteli.

Kočky

Kocour - kočka - kočička,
velký - menší - maličká.
Ta čtvrtá je na hraní,
do postýlky na spaní.

Kočky

Houpala se s kočkou kočka,
přivírala slastně očka.
Říkaly si: "Milá paní,
viďte, není nad houpání".
Lano prasklo,
jaký div - skoulely se do kopřiv.

Kočky

Houpala se s kočkou kočka,
přivírala slastně očka.
Říkaly si: "Milá paní,
viďte, není nad houpání".
Lano prasklo,
jaký div - skoulely se do kopřiv.

Kočky

Kolik žije v Praze koček?

Na sta.

Přesně 2380505-

a basta!

Daří se jim dobře.

Myši neloví -

pijou kočka-kolu,

jedí cukroví.

Kočky na houpačce

Houpala se s kočkou kočka,
přivíraly slastně očka.
Říkaly si: „Milá paní,
viďte, není nad houpání.“

Prask jim provaz,
jaký div,
skoulely se do kopřiv.

Kočky na ledu

Na sněhové vločky,
těší se i kočky.
Ostré drápky vystrčí,
na ledu se zatočí.
Vesele si dovádějí,
piruetky předvádějí.
 

Kočky na ledu

Na sněhové vločky,
těší se i kočky.
Ostré drápky vystrčí,
na ledu se zatočí.
Vesele si dovádějí,
piruetky předvádějí.
 

Kohout

Kykyryký, kykyryký,

Zpívá kohout převeliký.

A slepička žasne:

„ Ach, jak zpívá krásně!“

Kohout

Stále nosí hřeben a vůbec se nečeše.

Kohout

Kohout je kur domácí.

A víš, co má na práci?

Slepičkám vždy v kurníku

spustí svoji muziku.

Jeho zpěv je kokrhání

a je slyšet za svítání.

Kohoutek

Kohoutek je na zahradě jediným a velkým pánem.

Peří nosí načechrané, "kykyryký" volá ránem.

Avšak husa, ta se zlobí, když ji kohout k misce chodí.

Mává křídly, zlostí syčí, každý její povyk slyší.

Kohoutek

Nebýt mého kokrhání,

nebylo by rána ani.

Vstávejte už, lenoši, 

dlouho spát se nesluší!

Kohoutek

Kohoutek kokrhá,

slepička kdáče,

panímáma do komůrky

pro vajíčko skáče.

Kohoutí zpěv

Zpívá kohout kikirikí,

umí jenom dvě slabiky

a umí je nazpaměť,

dopředu a zase zpět.

Ani hlásku nepoplete,

zpívá, že mu peří kvete,

a kdo se ptá proč,

pro slepičí kvoč!

Kohoutí zpěv

Zpívá kohout kykyryký,
umí jenom dvě slabiky
a umí je nazpaměť,
dopředu a zase zpět.
Ani hlásku nepoplete,
zpívá, že mu peří kvete,
a kdo se ptá proč,
pro slepičí kvoč!

 

Kohoutí zpěv

Zpívá kohout kykyryký,
umí jenom dvě slabiky
a umí je nazpaměť,
dopředu a zase zpět.
Ani hlásku nepoplete,
zpívá, že mu peří kvete,
a kdo se ptá proč,
pro slepičí kvoč!

Kohoutí zpěv

Zpívá kohout kykyryký,
umí jenom dvě slabiky
a umí je nazpaměť,
dopředu a zase zpět.
Ani hlásku nepoplete,
zpívá, že mu peří kvete,
a kdo se ptá proč,
pro slepičí kvoč!

Kohoutí zpěv (Michal Černík)

 Kohoutí zpěv
(Michal Černík)

Zpívá kohout kykyryký,
umí jenom dvě slabiky
a umí je nazpaměť,
dopředu a zase zpět.
Ani hlásku nepoplete,
zpívá, že mu peří kvete,
a kdo se ptá proč,
pro slepičí kvoč!

Kola

To je velká továrna,

vyrábí tam kola,

já se na ně podívám,

dělá je náš Ola.

Kola

Máma volá:

"Máme kola,

pojedeme

do Motola."

Kola

Dorota a Olaka

pozorují oblaka.

Potkala je Ola,

půjčila jím kola.

Koláč na zimu

Spadlo jabko do trávy,

bouchlo myšku do hlavy.

Neplač, myško maličká!

Upečeme z jablíčka -

sladký koláč na zimu,

sláva nazdar podzimu!

Kolébá se velryba

Kolébá se velryba,
celé moře rozhýbá.
Už se vlny dělají,
od prostředka ke kraji.

Koleda

Tu je prstů pět.
Kdyby pejsek malík sněd
tak by zbyly čtyři.
Kdyby ale ježek z díry
jehlou píchl další prst
jak bys zavřel hrst?
Tak mi honem dejte do ní
pěkně nablýskaný troník.
Neskápne-li trojníček
darujte pár jablíček.
Jedno co jak slunce plane
druhé jako malované.
Já je schovám v hrsti
dvakrát pěti prsty.

Koleda

Běžela liška po ledu,
ztratila klíček od medu,
kdo ho má, ať ho dá,
ať se liška nehněvá.

Běžela liška k háji,
hoňte si ji, páni!
Já ji honit nebudu,
zmeškal bych koledu.

Koleda

Koleda
Já jsem malá panenka, zpívám pěkně zlehýnka,
dali jste mi maličko, přidejte mi jablíčko,
červený jako líčko.

/sbor/:
Ty jsi malá panenka, zpíváš pěkně zlehýnka,
dali jsme ti maličko, přidáme ti jablíčko,
červený jako líčko.

Já jsem malý žáček, zpívám jako ptáček,
kdybych jídal s medem housky, zpíval bych vám lepší kousky,
zpíval bych lepší kousky.
/Sbor/:
Ty jsi malý žáček, zpíváš jako ptáček,
kdybys jídal s medem housky, zpíval bys nám lepší kousky,
zpíval bys lepší kousky.

 

Koleda

Koleda

Hody, hody, doprovody,

dejte medu, žádné vody.

Nechci vody, dejte medu,

jinak od vás neodejdu.

A nakonec tetičko,

dejte pěkný vajíčko.

 

Koleda

Dědečku, dědečku, koleda,

dejte mi oříšek nebo dva.

Nedáte-li oříšek,

provrtám vám kožíšek.

Koleda

Koleda

Koleda, koleda, Štěpáne,
strejček tetu přetáhne.
"Hleďte, teto, dobře tak,
máte strejčka poslouchat."

Koleda

Koleda

Běžela liška po ledu,
ztratila klíček od medu,
kdo ho má, ať hodá,
ať se liška nehněvá.
Běžela liška k háji,
hoňte si ji páni!
Já ji honit nebudu,
zmeškal bych koledu.

Koleda

Koleda

Já jsem malý koledníček, vy jste velká koleda,
když mně nic nedáte, pošlu na vás medvěda.
z Horácka

Koleda

Koleda

Běžela liška po ledu, ztratila klíček od medu,
kdo ho má, ať ho dá, ať se liška nehněvá.
Běžela liška k háji, hoňte si ji páni!
Já ji honit nebudá, zmeškal bych já koledu.
z Čech

Koleda

Koleda
Běžela liška po ledu,
ztratila klíček od medu,
kdo ho má, ať ho dá,
ať se liška nehněvá.

Běžela liška k háji,
hoňte si ji, páni!
Já ji honit nebudu,
zmeškal bych koledu.

Koleda

Zazpíváme koledu
pro bábu i pro dědu.
Zazpíváme jedličce,
drahé mojí matičce.

Zpíváme druhou,
že právě budou.
Zpíváme tátovi,
prskavky napoví.

Koleda

Da, da, da, koleda,

de, de, de, pojede,

du, du, du, po ledu,

dy, dy, dy, do vody.

Koleda

Koleda

Hody hody doprovody,

zbavíme vás nepohody.

Nedáte-li hrstku zrní,

poroste vám tady trní.

Nedáte-li mazanec,

kůň vám šlápne na palec.

Nedáte-li kraslici,

liška vám sní slepici.

Koleda

Koleda

Hody, hody, doprovody,

dejte medu, žádné vody.

Nechci vody, dejte medu,

jinak od vás neodejdu.

A nakonec tetičko,

dejte pěkný vajíčko.

Koleda

Koleda

Koleda, koleda, jarní trávo
ať je tady všechno zdrávo.
Koleda, koleda, travičko
vyskoč aspoň maličko.

A pak ještě výš -
udělej nám skrýš.
Pro zajíčka, pro vajíčka
i pro toho koledníčka -
co si pokoj nedá
a vajíčka hledá.

 

Koleda

Koleda

Šuby ryby,
mastné ryby,
dávej vece do korbáča,
k tomu ještě kus koláča,
naposledy groš,
už je toho dost!

Koleda

Jedeme k vám po ledu,

dejte malou koledu!

Koleda

Koleda, koleda jarní trávo,

ať je tady všechno zdrávo,

koleda, koleda travičko,

vyskoč aspoň maličko,

a pak ještě výš,

udělej nám skrýš,

 pro zajíčka, pro vajíčka

i pro toho koledníčka,

který pokoj nedá

a vajíčka hledá, a říká při tom……

Koleda

Co bylo, bylo...Je čas usmíření. Vánoční zvon zní bílou krajinou. Je čas, kdy můžeš koupit odpuštění větvičkou jmelí, kapří šupinou. Co bylo, bylo... Teď je všude bílo. Sníh tady ale není nastálo! Mám jedno přání: Až přijde čas tání, aby v nás odpuštění zůstalo.

Koleda

 Hopsa, pacholátka a malá děvčátka,

            vzhůru vstávejte, k jeslím chvátejte!

Hou a hou a hou, koledníci jdou.

Nesou zprávy z Betléma,

je tam dítě a nic nemá.

Dobří lidé, pomozte mu,

Ježíškovi maličkému.

Jablíčko je červené,

oříšek je žlutý,

maličkému děťátku

všecko přijde k chuti.

            Já su malé hošíček,

            já mám plné košíček.

            Ten je plný oříšků,

            ponesu ho Ježíšku.

Narodil se Ježíšek, kópíme mu kožíšek.

Hodně dlóhé, chlopaté, abe mu šel na pate.

Koleda

My malí koledníci
jsme z dálky přišli k vám
a noviny vám nesem,
co udály se tam.

Je pravda každé slovo
a žádné slovo lež;
my zazpíváme rádi,
vy poslouchejte též:

Až z Betlema jsme přišli,
tam všecko plesá dnes,
jen jeden tam se mračí,
to král je Herodes.

Tam zrodilo se děcko,
jak neviděl ho svět,
to zrovna jako v zimě
by májový byl květ.

Žeť bylo, jako kvítek
se v poli rozvije:
byl pěstoun jeho Josef
a matka Marie.

A zrodilo se v chlévě,
když noci bylo půl,
a hřáli jsou je v jeslích
jen oslátko a vůl.

Však jak se narodilo,
hned o tom vyšla zvěst,
neb nad Betlemem svitla
ta nejkrásnější z hvězd.

A celý svět ji spatřil
a dary své tam nes',
a v paláci se mračil
jen ten král Herodes.

Jakž neměl by se mračit,
a jak pak by se smál,
když na tisíckrát větší
než on se zrodil král.

Ba, v jeslích král byl větší,
než na trůnu kdy žil,
a dary, které dostal,
hned chudým rozdělil.

A ovečku kdo přines',
jich pět si hnal i víc
a dukátek měl v kapse,
kdo dříve neměl nic.

Ba, od počátku země
tak šťasten nebyl svět. —
Jak Herodes to slyšel,
hned hněvem celý zbled'.

Tak rozlítil se velmi;
a krutý rozkaz dal,
by zavražděn v té chvíli
byl chudých lidí král.

Však anděl Boží ve snách
to Panně Marii řek'; —
té noci s Jezulátkem
se dali na útěk.

A na oslátko sedli
a měli velký spěch; —
tu potkali jsou teprv
nás koledníky z Čech.

Neb spatřili jsme také
tu nejkrásnější z hvězd
a do Betlema vyšli; —
však daleko tam jest.

Jak Ježíšek nás viděl,
hned řek': „Тy Čechy znám,
těm dát bych měl tak mnoho,
však nic už nemám sám.

Já zlato, myrrhu rozdal
už těm, kdo přišli v čas,
vy, Češi, jako vždycky,
jste přišli pozdě zas.

Leč přece, dítky, domů
chci aspoñ vzkaz vám dát:
že milým Jesulátku
jen ten, kdo vás má rád.

A těm, kdo jsou tak chudí
a duší nevinní,
co dobrého kdo dělá
že mně to učiní." —

A Panna Maria libě
se pousmála hned,
a jeli do Egypta,
a my šli do Čech zpět.

My malí koledníci
jsme z dálky přišli k vám
a povídáme jenom,
co Ježíšek řek' sám.

Ať po jablíčku dáte,
neb co kdo může dát, —
vám splatí Jesulátko
to v nebi tisíckrát.

Koleda (velikonoční, pro starší 18ti let)

Hodky, hodky, doprovodky
nalejte nám litr vodky.
Nemáte-li litr vodky dejte aspoň
paňáka, slepičká Vám za to zakdáká.

Koleda (velikonoční)

Hody, hody, doprovody,
dejte vejce malovaný.
Nedáte-li, malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička Vám snese jiný.

Koleda (velikonoční)

Paní mámo zlatičká,
darujte nám vajíčka.

Nedáte-li vajíčka,
uteče vám slepička
do horního rybníčka
a z rybníčka do louže,
kdo jí odtud pomůže?

Koleda 1

Do Betléma zajíc chvátá,
nemá stříbra ani zlata,
chvátá on tam k Ježíškovi,
kožíšek mu nese nový.

A já nejsem zajíc — pánek,
já jsem jenom otrhánek,
já jsem malý koledníček,
přišel jsem si pro troníček.

Koupím za něj zlaté saně,
o půlnoci sednu na ně,
rozjedu se jako s jezu,
koho potkám, toho svezu.

Jde zajíček, na mě kývá,
nožička ho pobolívá;
Přisedni si na sedátku,
pojedeme k Jezulátku.

Pěkně se mu pokloníme,
chudých dárků nadělíme:
ty kožíšek a já sáňky,
budeme mít radovánky.

Koleda 1 (vánoční)

Pojďte chlapci k nám,
koledy vám dám,
po jablíčku, po voříšku,
voblečte se do kožíšku,
budeme zpívati, koledovati.

Koleda 2

Potkala jsem holubičku,
ptala se mě na cestičku,
že prý letí k Jezulátku
s peřinkami na památku.

Holubinko běloperá,
počkej na mě do večera,
počkej na mě u zahrádky,
z koledy se vrátím zpátky.

Hospodyňko u sousedů,
přišla jsem si pro koledu;
nedáte-li dva dukáty,
dejte aspoň ořech zlatý.

Nedáte-li ořech zlatý,
vypůjčte se od pantáty,
donesu ho Jezulátku,
chudobnému pacholátku.

Nenechte mě v síni státi,
musím dále pospíchati,
holubička mezi vrátky
čeká na mé u zahrádky.

Koleda 2 (vánoční)

 

Běžela liška po ledu,
ztratila klíček od medu,
kdo ho má, ať ho dá,
ať se liška nehněvá.

Běžela liška k háji,
hoňte si ji, páni!
Já ji honit nebudu,
zmeškal bych koledu.

Koleda bez bot

Koleda bez bot

Já jsem malý koledníček,
nemám ani na boty,
tak nehleďte na pětníček,
buďte od té dobroty.

Koleda koleda Štěpáne

Koleda, koleda, Štěpáne,
co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu.
Psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.

Koleda pro babičku

Koleda pro babičku

Pojď blíž ke mně, babičko,
dej mi jedno vajíčko.
Modré, žluté, červené,
od slepičky nesené.

K barevnému vajíčku,
vypráším ti sukničku,
aby jsi mi darovala
ještě jedno z košíčku.

Koleda pro chudé

Koleda pro chudé

Já jsem malý koledník
z nemajetné rodiny,
košíček mám jak cedník,
však musím chodit hodiny.

Tak prosím to srdce mějte,
na množství nehleďte,
jídla mi co nejvíc dejte,
vždyť na mě pohleďte...

Koleda proutek z vrby

Koleda proutek z vrby

Koleda, koleda proutek z vrby,
mlsný jazýček mě svrbí.
Koleda, koleda holoubek,
dejte mi něco na zoubek.

Koleda, koleda

Koleda, koleda

Koleda, koleda Štěpáne,
co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad sem s ní na ledu.
Psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.
Co mám smutný dělati,
musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte.
Koledu mi dali,
přece se mi smáli.

Koleda, koleda jarní trávo

Koleda, koleda jarní trávo,

ať je tady všechno zdrávo,

koleda, koleda travičko,

vyskoč aspoň maličko,

a pak ještě výš,

udělej nám skrýš,

 pro zajíčka, pro vajíčka

i pro toho koledníčka,

který pokoj nedá

a vajíčka hledá, a říká při tom……

KOLEDA, KOLEDA ŠTĚPÁNE


KOLEDA, KOLEDA ŠTĚPÁNE,
CO TO NESEŠ VE DŽBÁNĚ,
NESU, NESU KOLEDU,
UPADL JSEM NA LEDU.
PSI SE NA MĚ SBĚHLI,
KOLEDU MI SNĚDLI.

Koleda, koleda, jarní trávo

Koleda, koleda, jarní trávo,

ať je tady všechno zdrávo.

Koleda, koleda, travičko,

povyrosť jen maličko.

A pak ještě výš,

udělej nám skrýš,

pro vajíčka, pro zajíčka

i pro toho koledníčka,

co si pokoj nedá

a vajíčka hledá.

Koleda, koleda, Štěpáne

Koleda, koleda, Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu.
Psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.

Co mám smutný dělati,
musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte.
Koledu mu dali,
přece se mu smáli.

Koleda, koleda, Štěpáne

Koleda, koleda, Štěpáne,
co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu.
Psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.

Koleda, koleda, Štěpáne

Koleda, koleda, Štěpáne
Koleda, koleda, Štěpáne,
co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu.
Psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.

Koleda, koleda, Štěpáne

Koleda, koleda, Štěpáne

Koleda, koleda, Štěpáne,
co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu.
Psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.

Koleda, koleda, Štěpáne

Koleda, koleda, Štěpáne,
co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad sem s ní na ledu.

Psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.
Co mám, smutný, dělati,
musím jinou žebrati.

Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte.
Koledu mi dali,
přece se mi smáli. 

Koleda, koleda, Štěpáne

Koleda, koleda, Štěpáne

strejček tetu přetáhne

"Hleďte, teto, dobře tak,

máte strejčka poslouchat."

Koleda, koleda, zajíček nezbeda

Koleda, koleda, zajíček nezbeda

Koleda, koleda,
zajíček nezbeda
pomlázku zlomil,
letos dochodil.

Koledníci

U Betléma hvězda září.
vstávej, vstávej, hospodáři,
dej nám saně malované,
stříbrem, zlatem okované,
vrané koně zapřáhneme,
na salaše pojedeme.

Svítí hvězda na blankytě
a v jesličkách Boží dítě
usmívá se na vraníky,
usmívá se na poutníky:
Odkud jste, vy děti zlaté,
a kam v noci pospícháte?

Na Vltavě chaty naše,
jdeme hledat Mesiaše!
Na peruti archanděla
novina k nám přiletěla,
že jsi snesl, Spasiteli,
s nebe lásky pro svět celý!

Dej nám lásky, Boží Synu,
pro tu naši domovinu!
Pojedeme do dálavy
od Krkonoš do Šumavy
a kde česká duše dříme,
my ji láskou probudíme.

Zaklepáme na srdéčka
u dítěte, u stařečka:
Milujme se v českém koutku
jako ptáci na svém proutku,
duše k duši, dlaň ke dlani,
z lásky roste požehnání.

A ty, zlatý Boží synku,
prosíme tě za vzpomínku:
Až ty budeš králem ráje,
usměj se ty v české kraje,
v paláci i chatě prosté
ať nám z lásky štěstí roste.

Koledníci před domem čekají

Koledníci před domem čekají

Koledníci před domem čekají,
na dveře netrpělivě klepají,
někdo z nich hlasitě huláká,
však už jdu, nalévám panáka!

Koledníci z Horácka

Koledníci z Horácka,
vod Kačenky do Nácka,
vod Honzíčka do Pepinky
koledujem cinky linky
na svatýho Štěpána
u pána i nepána,
dokud nevykoledujem
hodnej chleba krajíček,
plnej huzel jablek stromskejch,
mandel vajíček.

Ježíš, ještě holátko,
vykouk z jeslí drobátko,
šelmovství mu hraje z očí,
jak je po sousedu točí:
co ty, svej Štěpáne,
nos máš porá ve žbáně?
Vod města dou koledníci,
nesou si dom koledu.
"Vartuj!" vykřík na Štěpána,
"klouznu na ledu!"

Svatej Štěpán sebou trh,
plnej korbel píva zvrh,
utřel fousy, do kožíška,
smutně hlídá na Ježíška:
"Ech, ty, Pane Ježíši,
ať to nikdo neslyší,
sice bude na Horácku
koledovat tišíc let
každej hloupej Nácek Nácků
vo tem, jaks mě splet!"

Koledníci za dveřmi

Koledníci za dveřmi

Klíčovou dírkou
dívám se potají
na kluky,
co s pomlázkou
za dveřmi čekají.
Pustím je? Otevřu?
Zvonek už zvoní.
Jdu si pro vajíčka,
pomlázky se bojím.

Koledníček

Já jsem malý koledníček,
schoval bych se za puntíček,
dáte-li mi krejcárek,
koupím zlatý kočárek.

Dám si koně na oprátku,
rozjedu se k Jezulátku.
Jezulátko na seně
usmívá se blaženě.

Usmívá se na kočárek,
vezu-li mu od vás dárek,
dejte vy mně oříšek,
dostane ho Ježíšek.

Já jsem malý koledníček,
schoval bych se za puntíček,
až mi dáte koledu,
do Betléma pojedu.

KOLEDOVÁNÍ

KOLEDOVÁNÍ

Zazpívám všem koledu
 jak to nejlíp dovedu.
Ať vajíčka malovaná, 
máte pro nás nachystaná.


 

Koledování

Koledování

Zazpívám všem koledu
 jak to nejlíp dovedu.
Ať vajíčka malovaná, 
máte pro nás nachystaná.

Koledy z Hané (vánoční)

Narodil se Ježíšek,
kópíme mo kožíšek,
hodně dlóhé chlopaté,
abe mo bel po pate.

Koleda, koleda, dědóško,
máte dírko v kožóško,
dáte-li mně voříšek,
zašiju vám kožíšek.

Kolem Všech svatých

Kolem Všech svatých slunce uroní ještě malou slzu babího léta.
 

Kolíbala bába čerta

Kolíbala bába čerta na peřízku dubovím, hajej, dadej můj čertíku, však já na tě nepovím.

 

Kolíbala bába čerta

Kolíbala bába čerta
na pařeze vrbovým:
Hajej, dadej, můj čertíčku,
však já tě nepovím.

Kolíbej

Kolíbej, kolíbej, kolébko z javoru,

otvírej, otvírej, u spaní závoru.

Kolín

Koulím kouli, koulím,

do Kolína pádím.

Koulím kouli do Kolína,

koupím za ní lahev vína.

   

Kolo

Na kole si jedu sám,
ničeho se nelekám,
jedu, jedu z kopečka,
vrzají mi kolečka.

Kolo

Kulaté kolo

jede okolo.

Kolo se kutálí

pomalu do dáli.

Kolo

Kulaté kolo jede okolo.

Kolo se kutálí pomalu do dáli.

Kolo

Kolo, kolo sýra a v něm samá díra.
Kdo ho vrtal celý den, provrtá se z kola ven.

kolo

na kole si jedu sám,ničeho se nelekám

jedu jedu z kopečka vrzají mi kolečka :)

Kolo kolo

Kolo kolo mlýnský, za čtyry rýnský,
kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo,
udělalo bác.
Vezmeme si hoblík pilku,
zahrajem si ještě chvilku,
až to kolo spravíme, tááák se zatočíme.

 

Kolo kolo mlýnský

Kolo, kolo, mlýnský,
za čtyři rýnský,
kolo se nám polámalo,
mnoho škody nadělalo,
udělalo bác!

Vezmeme si hoblík, pilku,
zahrajem si ještě chvilku.
Až to kolo spravíme,
táááák se zatočíme.

Kolo kolo mlýnský

Kolo kolo mlýnský, za čtyři rýnský, kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo, udělalo bác.

Kolo na Čertovce

Kolo na Čertovce

je víc než tajemné,

neplatí totiž Praze

žádné nájemné.

Neplatí nájemné,

neplatí daně,

točí se stále

a odhodlaně.

Kolo od truhláře

Na naší dřevěné káře,

točí se kolo od truhláře.

Točí se dokola, točí,

truhlář z něj nepustí oči.

Kolo, kolo

Kolo, kolo

Kolo, kolo mlýnský, zá čtyři rýnský,

Kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo,

Udělalo bác.

Vezmeme si hoblík, pilku, zahrajem si ještě chvilku, až to kolo spravíme,

Tak se tákhle zatočíme.

Kolo, kolo mlýnské

Kolo, kolo mlýnské,
za čtyři rýnské,
kolo se nám polámalo,
mnoho škody nadělalo,
udělalo bác!
Vezmeme si hoblík, pilku,
zahrajem si ještě chvilku.
Až to kolo spravíme,
táák se zatočíme.

Kolo, kolo mlýnský

Kolo, kolo mlýnský, 

za čtyry rýnský, 

kolo se nám polámalo, 

mnoho škody nadělalo, 

udělalo bác. 

Vezmeme si hoblík, pilku,

zahrajem si ještě chvilku, 

až to kolo spravíme, 

tak si něco povíme,

že je bába v komíně,

usmažená na kmíně. 

A pak se zatočíme. 

Koloběh vody

Povím Vám příběh kratičký
o cestě vodní kapičky.

V potůčku se prohání,
když ji slunce zahřeje,
na páru se promění,
kam se potom poděje?

Stoupá vzhůru do mraků.
je to cesta zázraků.

Až má mráček plné bříško,
zahromuje „stačí!“
Kapička se změní v deštík,
pláštěnku ti smáčí.

Tenhle příběh nemá konec,
není za ním tečka,
kapka steče do potůčku
a zas dokolečka.

Koloběžka

Jede, jede koloběžka,
kdo ji nemá, všechno zmešká.
Já se držím koloběžky,
kdo ji nemá, chodí pěšky.

Koloběžka

Jede, jede kočí,
kola se mu točí.

Dáme pomaličku
mezi kola tyčku.

I druhá je třeba -
od kola se zvedá.

Podívej se, ježku,
máme koloběžku.

Koloběžka


Koloběžka
Jede, jede koloběžka,
kdo ji nemá, všechno zmešká.
Já se držím koloběžky,
kdo ji nemá, chodí pěšky.

Koloběžka

Jede, jede koloběžka, 
kdo ji nemá, všechno zmešká. 
Já se držím koloběžky, 
kdo ji nemá, chodí pěšky.

Koloběžka

Koloběžka
Jede, jede koloběžka,
kdo ji nemá, všechno zmešká.
Já se držím koloběžky,
kdo ji nemá, chodí pěšky


 

Kolotoč

Otáčej se kolotoči, kdo se točí, kulí oči.
Otáčej se tam a zpět, uvidíme celý svět.

 

Kolotoč

Měl dědeček kolotoč,
snědl mu ho červotoč,
snědl mu i figurky,
teď prodává okurky.

Kolotoč

Hola, děti, hola,
roztočíme kola.
Toč se, toč se, kolotoči,
ať se děti rychle točí.
A pak pomalu se toč,
zastavíme kolotoč.

Kolotoč

Hola, děti, hola,
roztočíme kola.
Toč se, toč se, kolotoči,
ať se děti rychle točí.
A pak pomalu se toč,
zastavíme kolotoč.

Kolotoč

Měl dědeček kolotoč,
sbaštil mu ho červotoč.
Sbaštil mu i figurky,
teď prodává okurky.

Kolotoč

Hola, děti, hola,
roztočíme kola.
Toč se, toč se, kolotoči,
ať se děti rychle točí.
A pak pomalu se toč,
zastavíme kolotoč.

Kolotoč

Hola, děti, hola, roztočíme kola. Toč se, toč se, kolotoči, ať se děti rychle točí. A pak pomalu se toč, zastavíme kolotoč.

Kolotoč

Hola, děti, hola,
roztočíme kola.
Toč se, toč se, kolotoči,
ať se děti rychle točí.
A pak pomalu se toč,
zastavíme kolotoč.

Kolotoč

Když se točí kolotoč,
neváhej a do něj skoč!
Dokola se děti točí,
na veselém kolotoči.

Kolouch

Kolouch, kohout s mouchou mnohou, s hloupou chloubou houpou nohou, plavou dlouhoustrouhou ouzkou, chroupou oukrop s pouhou houskou.

Kolouch

Kolouch, kohout s mouchou mnohou, s hloupou chloubou houpou nohou, plavou dlouhoustrouhou ouzkou, chroupou oukrop s pouhou houskou.

Kolouch a kohout

Kolouch, kohout s mouchou mnohou,

s hloupou chloubou houpou nohou,

plavou dlouhoustrouhou ouzkou,

chroupou oukrop s pouhou houskou.

Kolouch a kohout houpu nohou

Kolouch, kohout s mouchou mnohou, s hloupou chloubou houpou nohou, plavou dlouhoustrouhou ouzkou, chroupou oukrop s pouhou houskou.

Kolovrátek

Vrní, vrní, kolovrátek,

zítra bude velký svátek,

a pozítří ještě větší,

že děťátko pořád brečí.

Komár

Komár je hmyz dvoukřídlý,

za teplem se přesídlí.

Komár bzučí, hudbu hraje,

komářice krev nám saje.

Komár

Vyšel komár do Trnavy, spadl vám on do žahavy.Žena za ním honem spěchá, že ho požahat nenechá.

Komár a husy

Chodil jeden komár obtloustlý

na hodinu k cvrčkům do houslí.

Měl jen jednu strunu

a hrál - dzunu, dzunu -

než ho zakousli.

Daly si dvě husy pohledné

na palouku schůzku v poledne.

Šetřily si nohy,

stály vedle strouhy

jenom na jedné.

Komáři

Od června až do září

jsou po lese komáři,

jak je slunce probudí,

ani chvíli se nenudí.

Ve dne je nejvíce baví,

létat laním kolem hlavy.

Večer štípat do tváře

zatoulané houbaře.

KOMERČNÍ VÁNOCE

KOMERČNÍ VÁNOCE

Že se blíží Vánoce,
nemusíš mi říkat,
dárků mám plné ruce,
mamču slyším vzdychat.

Pod stromek se nevejdou,
je jich totiž moc,
bagrem jsme je naváželi
včera celou noc.

Vykoupený hypermarket
zeje prázdnotou,
Santa přichází na parket,
začíná velká šou.

Aby tenhle příběh byl lež,
přejeme Vám ze srdce,
lepší svátky bez dárků než
spotřební U.S.-Vánoce.

Kominíček

Kominíčku, kominíčku, jsou komíny čisté?
Podívám se, není to tak jisté.

 

Kominíček

Kominíčku, kominíčku, jsou komíny čisté?
Podívám se, není to tak jisté.
 

Kominíček

Na střeše je komíníček
kontroluje komíny
a je celý umazaný
od sazí, ne od hlíny

Tváře mívá celé černé
na rameni nosí štětku,
tou pak čistí komín uvnitř
a volá na malou Bětku

,,Bětko,Bětko,Bětuško
zvedni hlavu trochu vzhůru,
sedím tady u komínu
a čistit ho nyní budu."

,,Proto v peci nezatápěj
nesmí hořet polínko,
až zas bude komín čistý
kouřit bude malinko."

,,Teď se radši pro štěstíčko
chytni honem za knoflíček
do doby, než přijde někdy
další malý kominíček."

Kominík

 

Hází ježka do komína,

aby z bytu prchla zima.

Aby dobře táhla pec

na buchty či mazanec.

Kominík

Kominík je oblíbený,

protože prý nosí štěstí.

Komíny má vymeteny,

jak v centru, tak na předměstí.

Kdo ho potká na ulici,

hned se chytne za knoflílk.

Pomalí i chvátající

dodržují tento zvyk.

Kominík

Kominík

 

Hází ježka do komína,

aby z bytu prchla zima.

Aby dobře táhla pec

na buchty či mazanec.

Kominík

To vám byla švanda, psina! 

Kominík spadl do komína!

To vám byla legrace! 

Vymetl komín bez práce! 

Kominík

Buchty už jsou na pekáči,

máma péci nepostačí,

ty jsou dobré, jako s medem,

zmizí ještě před obědem.

 

Kominíku na komíně,

podívej se do kuchyně,

zastav se, až půjdeš dolů,

ať si pochutnáme spolu!

Kominík

Buchty už jsou na pekáči, máma péci nepostačí, ty jsou dobré, jako s medem, zmizí ještě před obědem. Kominíku na komíně, podívej se do kuchyně, zastav se ,až půjdeš dolů, ať si pochutnáme spolu !

Komu já

Komu já vajíčko daruju, toho já upřímně miluju. Komu já vajíčko dám, toho já ráda mám.

Komu vajíčko dám

Komu vajíčko daruju,

toho upřimně miluju,

komu vajíčko dám,

toho tuze ráda mám!

Koncert v pekle

Kočky?

To je přece něco pro čerty!

Čerti rádi chodí

na kočičí koncerty.

 

Kvartet čertů tahá

kočky za ocasy -

to je křiku, že by lidem

hrůzou vstaly vlasy.

 

Ale čerti, ti se baví,

každý tleská:

U všech čertů! Tahle hudba,

ta je ale hezká!

 

Muzikanti po koncertu

ukloní se sálu

a schovají kočky

zpátky do futrálu.

 

Neříkejte:

Co je tohle za žerty?

Co vy víte, jaké mají

v pekle koncerty!

Koně

Láďa honí jako loni devět koní pod jabloní.

Koně

Halí, belí, koně jeli,

u topolu jetel měli.

Halí, belí, koně jeli,

a na pole nedojeli.

Koně

Mám tři koně

u Třeboně,

mám tři biče

u Třebíče.

KONĚ

V mé stáji čtyři koně jsou,

ti rychle klusat dovedou.

Po louce skáčou, hop a skok,

pak tiše stojí, ani krok

KONEČNĚ VÁNOCE :-D

KONEČNĚ VÁNOCE :-D

Už jsou zase Vánoce
a další budou po roce.
Za okny se chumelí,
my slavíme v úterý.
Mám tu pro vás vánoční přáníčka
a nezapomeňte rozkrojit jablíčka.

Konev

Náš Josef,

má konev,

vodu leje

na Matěje.

Náš Josef,

je jak lev,

leje vodu

na oděv.

Koníček

Koníček je neposeda,
poskakuje, pokoj nedá.
Nožičkami vyhazuje,
všechny kolem ohrožuje.

Koníčku, buď trochu milý.
Zastav se na malou chvíli!
Chceš-li si tu s námi hrát,
musíš někdy klidně stát.

Koníček

Hop, koníčku, hopsa, hejsa,
skočíme si do Brandejsa.
Hop, koníčku, houpy, hou,
pojedeme za duhou.
 

Koníček

Kovám, kovám podkovičku, koníčkovi na nožičku,
kovám, kovám vesele, ze železa z ocele.

Koníček můj vraný

Koníček můj vraný,
pěkně okovaný,
nasypu mu ovsa,
bude skákat hopsa.

Koník

Já mám koně,

koníka,

a ten koník

utíká.

Koník

Mezi květy doprostředka louky

kobylky zvou všechny malé brouky.

"Uděláme legraci,

vy budete diváci!"

Celé tohle jeteliště

bude koňské závodiště.

A kdo první doskáče,

dostane dva koláče.

Koník

Od podzimu koníček

zoral mnoho políček.

I když v brázdě šlapal lehce,

s pluhem se už tahat nechce.

 

Konipas

Třasořitko, konipásku, poznávám tě po ocásku. Než napaseš koníka, stokrát se ti rozkmitá.

Konvalinka

Konvalinka v lese cinká
na svých sedm zvonečků,
že je , chudák, samotinká,
že ví o ní jen rodinka
neposedných srnečků.

 

Konvalinka

Konvalinka v lese cinká
na svých sedm zvonečků,
že je , chudák, samotinká,
že ví o ní jen rodinka
neposedných srnečků.

 

Konvalinka

V lese v trávě spinká,
bílá konvalinka.
Zvonečky má, nezazvoní,
ale za to krásně voní.

Konvalinka

Konvalinka
V lese v trávě spinká
bílá konvalinka.
Zvonečky má, nezazvoní,
ale za to krásně voní.

Konvalinka

Až já najdu konvalinku, dám ji k svátku pro maminku vím, že se jí tuze líbí, potěšení mámě slíbí,



 

Konvalinka

V lese v trávě spinká,
bílá konvalinka.
Zvonečky má, nezazvoní,
ale za to krásně voní.

Konvalinka

V lese v trávě spinká
bílá konvalinka.
Zvonečky má, nezazvoní,
ale za to krásně voní.

 

Konvalinky

Co to cinká cinky linky? To cinkají konvalinky.

Vedle z malé cibulky culí se nám bledulky.

Kopretina

Kopretina, modrá chrpa, Prvosenka, rudý mák Na zahrádce krásně rostou A na stráních právě tak.

Kopretina, modrá chrpa

Kopretina, modrá chrpa,
Prvosenka, rudý mák
Na zahrádce krásně rostou
A na stráních právě tak.

 

Kopretiny

Kopretiny, kopretiny,

když vás vidím kvést,

myslím si, že do lučiny

padl oblak hvězd.

Kopretiny, kopretiny,

když spatřím váš třpyt,

rozběhnu se do lučiny

léto pozdravit.

Kopretiny

Kopretiny
Kopretiny, kopretina,
všechny stejné, každá jiná.
Fouká větřík, v louce tráva
pod větříkem polehává.

Kopretiny

Kopretiny, kopretina, všechny stejné, každá jiná. Fouká větřík, v louce tráva pod větříkem polehává. Kopretiny však se smějí, tančí s ním a dovádějí, dokud neodletí jinam, k jiným bílým kopretinám .

Kopřiva

Kopřivo, kopřivo,
stojíš trochu nakřivo.
Postav se rovně.
Co je ti po mě.
Já se jen tak válím
a když chci tak pálím.

Kopřiva

Obývá snad celý kraj,

vaří se z ní také čaj.

Kopřiva je léčivá,

nevýhodu ovšem má!

Utrhnout ji lehké není -

hrozí totiž popálení.

Kopu brambory

Kopu, kopu brambory,
mám jich plné komory,
uvařím je na, loupačku,
pozvu na ně naši kačku,
ta se bude mít,
ta se bude mít!

Kopu brambory

Kopu, kopu brambory,
mám jich plné komory,
uvařím je na, loupačku,
pozvu na ně naši kačku,
ta se bude mít,
ta se bude mít!

Kopu, kopu brambory,
mám jich plné komory,
uvařím z nich hrnec kaše,
pochutná si na ní Vašek,
ten se bude mít,
ten se bude mít!



 

KOPU,KOPU,BRAMBORY

Kopu,kopu brambory,mám jich plné stodoly.

Uvařím je na loupačku,pozvu na ně naší Kačku.

Ta se bude mít,ta se bude mít.



 

Korálky

Korálky se roztrhaly,
do všech koutů rozsypaly.
Kde je najdu, kde je mám,
všechny si je posbírám.

Koroptvička

Na luka a pole, skály,

lehá mlha modravá, 

koroptvička kdesi v dáli

kuřátka si svoláv.

Koření


Křičí křeček na křečka:
Řekni třikrát vařečka.

Koření

Křičí křeček na křečka: Řekni třikrát vařečka!

Koření

Křičí křeček na křečka:
Řekni třikrát vařečka!

Kos

Po paloučku skáče kos,
celý černý, žlutý nos.
Hop a skok, žádný krok,
kos tak skáče celý rok.
 

 

 

Kos

Ať je teplo nebo zima,

v černém fráčku chodí zpříma.

Nahé nožky, žlutý nos,

písničkou nás zdraví kos.

Kráčí naší ulicí

se svou ženou kosicí.

KOS

V zahradě na hrušce sedává kos,

má černý kabátek a žlutý nos.

Na našem komíně sedává čáp.

klape si zobákem, klap, klapy, klap.

Kos

Na vysokém akátu

sedí frajer ve fraku.

Jak se naparuje, ptáček!

Je to kos, anebo špaček?

Kosák. Vždyť je vedle hnízda.

Natřásá se a pak hvízdá

na svou žlutou fujaru

novou píseň o jaru.

Kos

Po trávníčku skáče kos, černý kabát, žlutý nos, skáče sem a skáče tam, skáče ani neví kam.

Kos

Znám jednoho ptáčka, dobrého zpěváčka.

Černý nosí fráček, žlutý má zobáček.

Kos

Kos

Já jsem kos, ty jsi kos,

já mám nos, ty máš nos.

My se máme rádi,

my jsme kamarádi.

KOS

Kosa pořád mlsná honí,

vidí třešeň, už je po ní.

Vrabec volá čimčarara,

nožičkama v písku čárá.

Poštolka je ptáček dravý,

mává nám a z výšky zdraví.

Mezi ptáčky chtěl bys hned,

no tak poleť, tři, dva, teď.

Kos

Po trávníku skáče kos, 
černý kabát žlutý nos.
Skáče sem a skáče tam,
skáče ani nevím kam.

Kos

V zahradě na hrušce sedává kos,

má černý kabátek a žlutý nos.

Na našem komíně sedává čáp.

klape si zobákem, klap, klapy, klap.

Kos

Ty nevíš, táto, to ti bylo k smíchu,já viděl kosa na trávníku zavazovat si tkaničku. U botky se mu rozvázala,tahal ji, až se přetrhala, a víš, že ji ten hlupák sněd? Kdepak si koupí novou teď? Žížala! Co ty víš! Počkej, ráno uvidíš!

Kos

Po trávníku skáče kos, 
černý kabát žlutý nos.
Skáče sem a skáče tam,
skáče ani nevím kam.

Kos

Já jsem kos, ty jsi kos.
Já mám nos, ty máš nos.
Já mám hladkou, ty máš hladkou.
Já mám sladkou, ty máš sladkou.
My se máme rádi, my jsme kamarádi.

Ukazujeme na dítě a na sebe - hladá (pohladíme po tváři), sladká (ukazujem na pusu), kamarádi (obejmeme se)

Kos - pohybová

Skok a skok, žádný krok, kos tak skáče celý rok.

(Poskoky snožmo, malá křidélka.)

Vesele si poskakuje,

(Poskoky snožmo s otáčením.)

po žížale pokukuje,

(Otáčení hlavy vlevo, vpravo.)

zobákem ji vytahuje.

(Hluboké dřepy, vztyk se vzpřímením.)

Kos v trávě

Po trávníku skáče kos,
černý kabát, žlutý nos.
Skáče sem a skáče tam,
skáče ani neví kam.

Kos,čáp,vrabec

Kos,čáp,vrabec

Kos,čáp,vrabec                       máváme rukama, náznak zobáku,skok

to je divný tanec.                   otočíme se dokola

Jeden nohy natahuje,             natahujeme nohy

druhý zase poskakuje.            Poskoky na místě

Kos jim k tomu zpívá,            náznak píšťalky

sova líně zívá.                         Dlaň před ústa-a pohyb ruky směrem od úst

Kosa

Kosa se blýská,
chasník si výská,
Má brousek u pasu,
pustí se do klasů.

Kosi

Kosi lezou z postele,

zpívají si vesele.

Vesele si pískají

a k tomu si hvízdají.

Kosák hvízdá po lese

a Kosice nese se.

Hvízdá, zpívá u silnice,

poskakuje do vesnice.

Kosích dětí je jak smetí,

ladí hlásky, cinkají.

Tancují si, zpívají

a zvesela notují.

Kosi

Koupali se bratři kosi,

pírka měli plná rosy.

První, druhý, třetí

s brkem domů letí.

„To jsme mokří, mámo, koukni,

do pírek nám rychle foukni.

Kosí rodina

V hnízdě leží vajíčka,
nesnesla je slepička.
Jsou od kosí rodiny,
sedí na nich spoustu dní.

Bedlivě je oba střeží,
kos odhání lasičku.
Kosice si čechrá peří,
ať jsou pěkně v teplíčku.

Až se kosi vylíhnou,
to nastane tanec.
Krmit bude samička,
pomůže i samec.

Kosmonaut

Kosmonauti, nutno říci,

že musí být odborníci,

aby mohli čím dál víc

létat nejen na Měsíc.

Při svých cestách v raketách

zametají hvězdný prach.

Nečiní jim potíže

být ve stavu bez tíže.

Kosové

Slunce ráno pije rosu,

sedlák louku kosí.

Na zahradě hejno kosů

zpívá písně kosí.

Zazpívají:" Dobré ráno

kosové vám přejí!"

Sedlák už má dosekáno

oni ještě pějí.

KOSTELÍKU ZVONKY TKLIVÉ...

KOSTELÍKU ZVONKY TKLIVÉ...

Kostelíku zvonky tklivé,
slavné zvony katedrál,
zvěstují, že narodil se
Ježíš Kristus, tvorstva král.
Narození jeho hlásá
anděl s hvězdou na čele.
Vánoční k Vám přání letí:
Svátky šťastné, veselé!

Kostka cukru

​Kostka cukru, celá bílá,

čeká, co by osladila.

Skočí šipku do čaje

a za chvilku roztaje.

Košiláček

Lu−lu−lu, lu−lu−lu,

ztratil jsem košulu,

košulenku hledám,

po dědině běhám.

Košiletoun

Košíli bílá narostla křídla,

sotvaže vstala z vody a mýdla.

Děti si právě pouštěly draky

- a tak si řekla, že poletí taky.

Protáhla se a už míří vzhůru,

táhne si za sebou prádelní šňůru.

Pradlena pláče: To nám to dopadlo –

košile vzala i kolíčky na prádlo!

Nad strání krouží košile bílá

jak sněhová vločka, jak lokomotýla.

Výš a výš k slunci a k oblakům letí,

podobna labuti či labutěti.

Pak přestal vát vítr. Padají draci,

padá i košile. Je po legraci.

Tak zpátky k pradleně chtě nechtě spadlo

nešťastné bílé košiletadlo.

Košilka

Šiju šiju košilku, ušiju ji za chvilku. Pak ušiju kabátek naší Dáše na svátek. A co ještě? Plášť do deště.

Koště

Koště v koutě stojí
pracovat se bojí.
Já jsem přece velká holka
čtyři roky budu mít
pojď sem koště, neboj se mne
půjdem spolu uklidit.

Koště tety Běty

Naše teta Bětka žasne,

kde má pometlo.

Že by odlétlo?

Do proutku prý podobá se

koštěti, co na terase

drží zimní host.

Ať tam stojí v celé kráse

dětem pro radost.

Košulanda planda

Košilanda planda,
že jí není hanba!
Ona chodí po ulici
a vymetá kamna!

Koťata

Bumtarata na vrata,

máme čtyry koťata.

Jedno černé, druhé bílé,

třetí žluté, rozpustilé.

A to čtvrté strakaté,

po mamince okaté.

Koťátka

Koťátka

Jaro už nám, lidičky, ťuká na vrátka,
a z postýlky už vstávají krásná koťátka.

Zamňoukají zvesela, olíznou si vousy,
a hrají si na louce, ťapají si bosi.

A než začne smrákání,
dostanou zas papání.

Mlíčka plnou mističku
a za odměnu myšičku.

koťátka

Na svět přišla koťátka, kočičí děťátka.

Kočka se začala starat, jaká jména koťatům.

Spočítala si je hned, jedna, dva, tři, čtyři, pět.

První je kočička černá, druhá je šedá a čiperná,

třetí je kocourek strakatý, čtvrtý pěkně mourovatý

a barevné jako květ je koťátko pět.

Jedna, dva, tři, čtyři, pět - krásná jména na pohled.

První odpočívá, druhé se z okna dívá, třetí se olizuje,

čtvrté poskakuje, páté se jen usmívá a potom povídá:

Jedna, dva, tři, čtyři, pět, už máme chuť na oběd.

Koťátka

V pelíšku je jako v klícce, teploučko už od pátka,

to se totiž naší Micce narodila koťátka.

První malé, ušmourané, jedním očkem vidí svět,

druhé líné, div že vstane - no a ještě dalších pět.

Koťátka

Pejskovi se pod jabloní, o kostech sny hlavou honí.

Slíbil hlidat koťátka, teď je prázdná ohrádka.

- Zdřímnul jsem si na vteřinku,

v mžiku byla všechna venku.

Že to byla hodinka, ví kočičí maminka.

 

Pod kopýtky telátka, z hlíny roste hromádka.

Z ní pak jako hříbeček, vykoukl ven krteček.

Přestože nic nevidí, chytře kočce poradí.

- Co tak milá kočičko, nalákat je na mlíčko?

Poprosíme kravičku, jistě nám dá kapičku.

Jen co mlíčko zavoní,

klapne schránka poštovní.

 

Dva poníci v maštali, staré seno žvýkali.

- Chceme lepší svačinu, pusťte nás na pastvinu.

Otevřete nám ta vrátka, povíme vám, co koťátka.

Kůzlata je také znají, vědí kam se schovávají.

- Zapřeme si pevně nožky, dobře zaklesneme růžky,

dohromady hlavy dáme,

dětičky vám pohledáme.

 

Slyšíš hují kejhání? Pročpak nás tak nahání?

Prý že našlo štěňátko, zatoulané koťátko.

U žlabu se všichni diví,

co to na hladině vidí.

- Peří, zobák, kdo je to?

Ty malý psí popleto!

Bílé kotě nechce domů,

leze do koruny stromu.

 

Čtyři děti kočičí, kolem mámy skotačí.

Nachystáme pelíšek, vyčistíme kožíšek.

Schoulíme se do klubíčka, únavou nám ztěžknou víčka.

 

Všichni se tu rádi máme,

vzájemně si pomáháme.

Koťátko

Hrálo si koťátko na trávníčku,
sahalo pacičkou po sluníčku.
Sluníčko upletlo zlatý pásek,
chytilo koťátko za ocásek.

Koťátko

Koťátko mňouká

a honí nitě.

Utíkej dítě,

ať nechytí tě.

Koťátko

Koťátko mňouká a honí nitě.

Utíkej dítě, ať nechytí tě.

Koťátko

To koťátko naše, ono si přede. Naše děťátko, copak to dovede?

Koťátko

To koťátko šedé u kamen si přede

a naše děťáko co dovede?

Takhle umí koukat, takhle umí broukat,

takhle umí ležet, takhle umí běžet,

takhle se nám houpe, takhle se nám koupe,

koťátko to neví, protože je hloupé.

Koťátko

Hrálo si koťátko na trávníčku, sahalo

pacičkou po sluníčku. Sluníčko upletlo

zlatý pásek, chytilo koťátko za ocásek.

Dnes tě už nepustím, malý smíšku,

zlatoTi nasypu do kožíšku.

Že už mě nepustíš? Moje tlapky,

uvidíš, skrývají ostré drápky.

Leklo se sluníčko, za mrak běží.

Koťátko vítězně kníry ježí.

Chlubí se houseti: Milý brachu,

sluníčko přede mnou prchá v strachu.

Sotva to dořekne darebáček,

sluníčko chystá už nový háček.

Koťátko za ouško pevně chytí:

už tě mám, už tě mám ve své síti.

(Třídobý, houpavý valčíkový rytmus využijeme k házení velkého lehkého míče. M stojí uprostřed kruhu, děti kolem dokola. M hází míč dětem a ti jí ho vracejí.)

Kotě

Kotě našlo květináč,

packou zkouší, co je zač.

Au, to píchá! Honem pryč!

Byl v něm kaktus a ne míč.

Kotě

Kotě v bytě hbitě motá nitě

Kotě

Přede, přede, mhouří víčka,

k snídani má misku mlíčka.

Kotě

Mňoukavé

kotě

mňouká

i v botě.

 

Kotě

Pojďte děti,

pojďte,

uvidíte kotě.

Kotě

Kouky, kouky, koukám,

mňouky, mňouky, mňoukám.

Kotě a koník

Kotě honí koníka

a k jabloni utíká,

pak po kmeni na jabloň:

"Teď koníku, ty mě hoň!"

Kotě a koník

Kotě honí koníka

a k jabloni utíká,

pak po kmeni na jabloň:

"Teď koníku, ty mě hoň!"

Kotě a nitě

Pojďte, děti, hbitě,

dám kotěti nitě.

Kotě a sluníčko

Hrálo si koťátko na trávníčku,
sahalo pacičkou po sluníčku.

Sluníčko upletlo zlatý pásek,
chytlo koťátko za ocásek.

Dnes už tě nepustím, malý smíšku!
Zato ti nasypu do kožíšku.

Že mě nepustíš? Moje tlapky,
uvidíš, skrývají ostré drápky.

Leklo se sluníčko, za mrak běží,
koťátko výstražně kníry ježí.

Chlubí se houseti: Milý brachu
sluníčko přede mnou prchá v strachu.

Sotva to dořekne, darebáček,
sluníčko chystá už nový háček.

Koťátko za ouško pevně chytí:
už tě mám, už tě mám ve své síti.

 

Kotě chytá klubíčko

Kotě chytá klubíčko,
jde mu to jen maličko,
uč se moje koťátko,
myšku chytíš za krátko.

Kotoul

Stoupneme si na žíněnku,
ke kotoulu na chvilenku,
rozkročíme nožičky
a skloníme hlavičky.

Do okénka ruce dáme,
na mámu se podíváme,
odpíchneme nožičky,
a je kotoul celičký.

Kotoul

Kája tahal luk a toul,

upadl, a byl kotoul.

Koucour

Kouká roura na kocoura.

Kouká kocour do roury -

ta čerň, co má uvnitř roura,

zdobí zvenku kocoury!

Jakpak se to přihodilo

s rourami a kocoury?

Možná, že když venku lilo,

vlezl kocour do roury.

Byla černá dřív ta roura,

nebo kocour, co v ní spal?

Dnes už nikdo nevyšťourá,

kdo koho z nich umazal.

Koule

Milan bulí, buli, buli. Kutálel si s velkou koulí.
Koule se mu zakoulela, do důlku se nedokulí.

Koule


Milan bulí, buli, buli. Kutálel si s velkou koulí.
Koule se mu zakoulela, do důlku se nedokulí.

Koule

Malá koule kulatá okolo se koulí.

Koho koule povalí, ten bude mít bouli.

Koule

Milan bulí, buli, buli. Kutálel si s velkou koulí.
Koule se mu zakoulela, do důlku se nedokulí.

Koule kulatá

Krásná koule kulatá

okolo se koulí.

Ke komu se dokutálí,

koulí se s koulí.

Koulela se koule

Koulela se koule,
kulatá koule,
koulela se z kopce,
kolem kosatce.

Koulela se ze dvora

Koulela se ze dvora, tááákhle velká brambora. 

Neviděla, neslyšela, spadla na ní závora. 

"Kam koukáš, ty závoro?

Na tebe, ty bramboro!

Kdyby tudy projel vlak,

byl by z tebe bramborák." 

Koulelo se vajíčko

Koulelo se, koulelo,
malé vajíčko z vršku,
narazilo na kámen,
rozbilo si... skořápku,
anebo bylo v pořádku?
Bylo to totiž Kinder vejce,
co nerozbije se tak lehce,
a vůbec nic se nedělo,
vesele se dál koulelo.

Koulelo se, koulelo

Koulelo, se koulelo,
červené jablíčko.
Komu ty se dostaneš,
má zlatá holčičko?

Koulela se, koulela,
dvě naproti sobě.
Komu bych se dostala,
než Jeníčku tobě.

Komu bych se dostala,
než Jeníčku tobě.
Ty jsi hezkej, já taky,
šikneme se k sobě.

 

Koulí se koulí..

Koulí se koulí,
kulatá koule,
ťukne-li do čílka,
naskočí boule.

Koulím koulí na kuželky

Koulím koulí na kuželky 
kuželky se koule lekly 
hned se všechny rozutekly 

Koulovačka

Honzík přeběh přes branku,
hodil kouli na Hanku.
Do nohy ji trefila,
Hanička se zlobila.

Počkej, kluku, až tě chytím,
ve sněhu tě vyválím,
Honzík už je na úprku,
Hanička ho prohání.

Koupací

Cupy cupy nožičky,

nebojte se vodičky,
která se dá umýt,

bude lépe chodit,
která by se nedala,

za druhou by kulhala.

Koupací, do vody

Máme malý rybníček a v něm bydlí vodníček,
jsou v něm také rybičky, zdraví všechny dětičky.

Koupání

Koupání mam velmi rád voda je muj kamarád koupání mam velmi rád umyvam se s mámou rad, cák cák umyvam se s mámou rad Koupání mam velmi rád voda je muj kamarád koupání mam velmi rád umyvam se s mámou rad, cák cák umyvam se s tátou rad

Koupání v řece

Máme krásný, letní den, sluníčko, nás láká ven. Kam se dneska vypravíme? Přeci k řece zamíříme!


 

Koupil sedlák soudek soli

Koupil sedlák soudek soli,
A teď doma sádlo solí.
Solí, solí, sype sůl
V soudku bude soli půl.

Koupíme si gramofon

Až vyhrajem milión,

koupíme si pavilon.

Koupíme si garmofon

a také magnetofon.

Kousni si do jablka

Už krásný podzim podává,

jablka sladká, voňavá.

Vezmi si jedno do dlaní,

a kousni: "Dobré chutnání!"

Kouzelná duha

Kouzelná duha

Červená, zelená, modrá,
každá z nich je dobrá.
Hned po dešti rozsvitlo se
a najednou zjevila se.
Vykoukla jsem z okna,
tráva byla zmoklá.
Podívala jsem se výš
a duha tam byla již.
Její krása oslnila,
radostí mě naplnila.
Ani popsat to nejde,
ale na tom nesejde.
 

KOUZELNÁ MOC VÁNOC

KOUZELNÁ MOC VÁNOC

Vánoce kouzelnou moc mají,
takže až k vám zavítají,
budete svítit jako žárovičky
a jiskra se objeví pod vašimi víčky.
Šťastné a veselé!

Kouzelná slovíčka

Učila mě babička,
dvě kouzelná slovíčka,
když si něco budeš přát,
slovo prosím musíš znát.

Až se splní to co chceš,
slovem díky děkuješ.
Ta dvě slova kouzelná,
sama plní přání tvá.

Kouzelní

Kouzelník je kouzel znalý, (rukama děláme „čáry máry“)
Láry, fáry, had je tady, (rukou vlníme tak, že napodobujeme hada a při tom syčíme)
Z klobouku už leze ven,
my ho ale zaženem! (vytřepeme ruce, jako když hada odháníme a zavoláme "kšááá") 

 

Kouzelnická pohádka

Abraka dabra, čáry máry,

princezna pro draka, brundibáry,

člobrdo natvrdo, hrnky brnk,

dráček už čeká a princ ufrnk,

kambala papala, čimborál,

abraka čabraka, co bude dál? 

 

Kouzelnická rodina

Dávno po programu

slyšet je rámus.

Ve tmě na jevišti

bílý králík piští.

Chtěl by na svou louku,

zpátky – do klobouku.

Červenýma očima

pláče – co si počít má?

Židle poposedly,

nic víc nedovedly.

Ale pak

vprostřed dveří černý frak,

to přichází v ruce svíci,

pan kouzelník s kouzelnicí.

Čáry, máry fuk,

králík ani muk,

jenom šťastně složil hlavu

kouzelnici do rukávu.

Kouzelný svět

Už se otvírá kouzelný svět,
už začíná růst malý květ.
Jsou tu jenom dobré skutky
a žádný tu nejsou smutky.
Kouzelný svět se zavírá
a v kouzelným světu jsou tu i vína.
Vládne tu jenom malá holčička jménem Evelína,
ta holčička je malá jako květina.

Kouzelný večer

Nad krajinou zvony zvoní,
k západu se slunko kloní.
Zvony tiše doznívají,
hnedle večer přivítají.

Objeví se večernice,
hvězd je kolem na tisíce.
Právě měsíc vychází,
noční kouzla spřádá si.

Necháme ho čarovat,
bude se nám o něm zdát.

Kouzla jara

Kouzla jara

Narcis, bledule, sněženka
louka už je samá květinka.
Štěňátka, kůzlátka, jehňátka
rodí se nám nová zvířátka.
Zelená, žlutá, bílá
sluníčku přibývá síla.
Z louky už je krásná duha,
vine se jak barevná stuha.
Stromy bohatě kvetou,
ptáčci si zpívají tu svou.
Všechno voní jak sen
a láká nás to ven.
  

Kovám

Kovám, kovám podkovičku, koníčkovi na nožičku,
kovám, kovám vesele, ze železa z ocele.
 

Kovám, kovám

Kovám, kovám podkovičku, koníčkovi na nožičku,
kovám, kovám vesele, ze železa z ocele.

Kovám, kovám podkovicku

Kovám, kovám podkovičku, koníčkovi na nožičku, kovám, kovám vesele, ze železa z ocele.

Kovář

Kovář koukne na hodiny

a rozezní kovadliny.

Výheň svoji rozzáří,

pak železo utváří.

Kdo ho viděl, tak to ví,

kove koním podkovy.

Hravě kuje věci všecky,

vždyť je kovář umělecký.

Kovář

Kovář

 

Kovej, kovej kováříčku,

okovej mi mou nožičku.

Okovej mi obě, zaplatím já tobě.

Okovej mi levou, pravou,

pojedeme spolu travou.

Kovaříček

Já jsem, já jsem, kováříček jsem.
Kladívko mám za pasem, žádný neví, odkud jsem.
Já jsem, já jsem, kováříček jsem.

 

Kováříček

Kováříček

Kovej, kovej kováříčku, okovej my mou nožičku,

Okovej my obě, zaplatím já tobě.

Kováříček

Kováříček

 

Já jsem, já jsem, kováříček jsem.

Kladívko mám za pasem,

žádný neví, odkud jsem.

Já jsem, já jsem, kováříček jsem

Kováříček

Já jsem, já jsem, kováříček jsem.
Kladívko mám za pasem, žádný neví, odkud jsem.
Já jsem, já jsem, kováříček jsem.
 

Kovej kovej

Kovej kovej kováříčku

okovej mi mou nožičku

okovej mi obě

zaplatím já tobě.

Okovej ji hezky

dám ti čtyři český.

Kovej, kovej

Kovej, kovej kováříku,
okovej mi mou nožičku,
okovej ji hezky,
dám Ti čtyři český,
okovej mi obě,
zaplatím já Tobě.

Kovej, kovej

Kovej kovej kováříčku, okovej mě mou nožičku.
Okovej mě hezky, poděkuju česky.
Okovej mě obě, zaplatím já tobě.

Okovám, okovám, až se na ně podívám.



(kování - jemně poklepáváme na nožičky)

Kovej, kovej, kováříčku

Kovej, kovej, kováříčku,
okovej mi mou nožičku.
Okovej mi obě,
zaplatím já tobě.
Na svatého Víta
dám ti pytel žita.
Na svatého Vavřince
dám ti pytel pšenice.
Na svatého Martina
dám ti pytel ječmena.
A na svatou Barboru
dám ti pytel bramborů.

Kovej, kovej, kováříčku

KOVEJ, KOVEJ, KOVÁŘÍČKU

Kovej, kovej kováříčku,                         (dlaní nebo pěstí jako okováváme patu dítěte

okovej mi mou nožičku.

Okovej mi obě,                                    okovej mi obě" vystřídáme nohy)

 zaplatím já tobě.

Koza

"Maminko, jak to vypadám, vždyť já ani rohy nemám.

Ty máš rohy, zvoneček a krásnou bradu,

já jsem divný tvoreček, jen ocásek mám vzadu."

"Jen se neboj, do příštího léta, bude z tebe koza rohatá."

koza

Naše koza tenhle pátek,
měla zase jednou svátek.
Pašík hrál na harmoniku,
to vám bylo zpěvu, kviku!

Koza

Uvázli kozu na dvorečku k vozu.

Koza křičí: "Mé, mé mé, jejé, děti, pusťte mě!"

Koza

Naše koza strakatá

měla pěkná kůzlata.

Sousedova vedlejší,

měla ještě pěknější.

Koza

Běží koza rohatá,
za ní koza chlupatá.
Kopýtky do sebe kop,
rohama trk, trk,
zadečkem drc, drc.

Koza

Koza mečí a má rohy,

ocas, uši, čtyři nohy.

Na louce si trávu spase.

A kde bydlí? V chlívku - zdá se!

Koza

Cupy, cupy, nožky, nohy,

naše kozička má rohy.

Trky, trky, takhle trká,

stále do něčeho strká.

Cupy, cupy, chrupy, chrupy,

když se pase u chalupy.

Koza

Povídala koza koze : Povozme se v novém voze.

Koza

Koza, koza rohatá, bude brzy bohatá. Nosí denně konve mléka, kočička už na ně čeká .

Koza

Naše Róza rohatá, to je koza nohatá. Spase trávu, ba i listí, buďte si tím všichni jistí ! Mlsný jazyk, ten jí velí zbaštit celou hlávku zelí.

Koza běží uličkou

Koza běží uličkou, krejčí za ní s žehličkou.
Koza křičí: "Lidičky, já se bojím žehličky."

Koza bílá

Koza bílá
hrušky sbírá,
strakatá je třese
a černá je nese
do Kolína.

Koza má kůzlátka

Koza má kůzlátka,

kočička koťátka,

pejsek má štěňátka,

slepička kuřátka.

Koza údernička

Koza mečí mé, mé, mé, mé,
já chci taky do JZD,
nadojím tam spoustu mlíčka,
bude ze mě údernička.

Kozel

Kozle, honem,

nebuď líný,

v jablíčkách jsou vitamíny.

Jablíček je plný sad,

pomoz mi je očesat!

Kozel

Ten náš kozel rohatý uviděl keř šťavnatý: ,,Pojď, kozičko, poběž sem, pěkně se tu napasem !

Kozel a vosa

Seděl kozel na lehátku,
drzou vosu měl na lízátku.
Odleť voso, odleť pryč,
že na tebe hodím míč!

Nezblázni se kozlíčku,
líznu si jen trošičku.
A pak rychle odletím,
na bradě tě pohladím.

Kozička

Má naše kozička
dlouhý fous,
dobře že jí ho pes
neukous.

Kdyby ho byl ukous
docela,
kozička by vousu
neměla.

Kozle můj, pane můj

Kdepak jsi býval, kozle můj?

ve mlejně, ve mlejně, pane můj.

Kde si lehával, kozle můj?

Za kamny, na peci, pane můj.

Čím ses přikrýval, kozle můj?

Ocasem, ocáskem, pane můj.

Jak tě bívali, kozle můj?

Pometlem, koštětem, pane můj.

Jak jsi plakával, kozle můj?

Mek, mek, mek,

mek, mek, mek, pane můj.

 

 

 

 

 

Kozle, honem, nebuď líný

Kozle, honem, nebuď líný,
v jablíčkách jsou vitamíny.
Jablíček je plný sad,
pomoz mi je očesat!

Kozle, honem, nebuď líný

Kozle, honem, nebuď líný,
v jablíčkách jsou vitamíny.
Jablíček je plný sad,
pomoz mi je očesat!

Kozo, kozo, rohatá

Kozo, kozo, rohatá, utečem ti za vrata,

schováme se za stodolu, bude nám tam dobře spolu,

budem si hrát celý den a ty musíš z kola ven.

Kozy

Koza leze do zelí, kůzle skáče v jeteli. Ivan hrozí: ,,Já vám dám!" Kozy běží sem a tam.

Krábek

V prázdné mušli krábek bydlí,

nemá postel ani židli.

Přesto je v té mušli rád,

jeho mušle, jeho hrad.

Krabice

Stříhej, stříhej,

krabice,

nepřestříhni

střevíce!

KRAJINA POD SNĚHEM

KRAJINA POD SNĚHEM KRÁSNĚ SE...

Krajina pod sněhem krásně se třpytí,
teplo domova do dálky svítí,
až všechno utichne, ozve se zvoneček,
láskou a nadějí rozzáří stromeček.

Krakatice

Jak doženou krakatice bez plachty a bez pádla parníky i plachetnice? Mají přece chapadla!

Krakonošův dar

Mistr Šídlo robil boty, do tance i do roboty

Dratev míval jako strunky, cvoky jako do korunky,

kůži jako z ocele, inu věřte prátelé,

každá bota z jeho skladu byla jako ze zlata,

že v ní mohli na parádu králové i knížata

Ale při vší dovednosti bídu míval v domácnosti

hlad byl jeho denní host, neboť v roji bot a koží,

chybělo mu jedno zboží a to byla zdvořilost.

Hromy, blesky, váda, klení byla pocta každodenní,

kdyby přišel třeba král, a tak stálý hněv a křiky

zahnaly mu zákazníky k jiným ševcům, o dům dál.

U mě bída, jinde pýcha, pravil mistr jednou zticha,

potom pravil pohněván. Hoj to ševci v celém kraji

kouzla na mě posílají, aby do nich tísíc vran.

Počkejte však, příštipkáři, čáry se vám nepodaří,

na to vsadím celý svět. Potom vzal si nový fráček,

na hůl párek shrnovaček a jel do hor na výlet.

Když se vracel domů zpátky, usmíval se mezi vrátky

a když přišel do světnice usmíval se ještě více.

Za pár pěkných shrnovaček, kouzelný jsem dostal sáček,

jen se ženo podívej, tuhle mošnu divné moci,

daroval mi ku pomoci Krakonoš, ten čaroděj.

Na koho má zloba padne, pomoci mu není žádné,

ať je chuďas nebo král, komu řeknu děti mílé,

jenom slůvko nezdvořilé, bude v mošně pochován.

Děti v koutě poslouchají, sotva otce poznávají,

jindy brouká na verpánku, od rána až do červánků,

a teď výská, poskakuje s verpánkem div netancuje,

hoj to jistě marcipán, už je v mošně nasypán.

A hned s chutí tisícerou o mošnu se všichni derou,

vadí, rve se bujná cháska, až jim mošna v rukou praská.

Zahromoval mistr Šídlo: "Aby do vás motovidlo,

všechny vás tu, jak jsem táta, ďasu prodám, cikáňata"

A jak slova nezdvořilá, mistru z hrdla vyskočila,

šupy šup a milé děti, padly mošně do zajetí.

Mistr kouká udiveně, potom zlostně mluví k ženě:

"Proč jen pozor nedáš na ně? aby si tě vzalo káně"

A jak slova nezdvořilá, mistru z hrdla vyskočila,

šupy, šup a milá žena, v mošně byla polapena.

"Jsem to lotr" mistr vzdychá, ale pozdě honí bycha,

šupy, šup a mošna milá rázem i jej pohltila.

Padl mistr na kolena, běduje a nahlas sténá:

"Krakonoši, milostpane, nechť se se mnou zázrak stane,

nedej ty nám zahynouti, s nevinnými robátky."

Tu slyš, kdesi ze zákoutí mluví hlas jak z pohádky:

"S čarodějnou svojí mocí, chvátám tobě ku pomoci,

polez, mistře, z mošny ven. Promluvíš-li, ale znova,

nezdvořilá jenom slova, navždy budeš polapen."

Ráz na ráz je mistr venku, žena děti kolem něj,

mošna visí na přístěnku, ten tam je pan čaroděj.

Mistr Šídlo o té doby, na dukát se nerozzlobí,

z domu vyhnal vádu, křiky, vlídně vítá zákazníky.

Staří, mladí, zblízka, zdáli. pro boty se proudem valí,

zlato prší ze všech stran. Mistr neví, co je bída,

holoubátka denně jídá, jeho děti - marcipán.

A když přece někdy cítí na jazyku hromobití,

usměje se ještě včas, ohlédne se po přístěnku,

kde je mošna na výměnku a dál klidně šije zas.

Krákoravá

Krákorala stará straka na raka, že jí vybral včera zrána stráčata.

Kráky krák

U hradu je stará brána,
sedí na ní černá vrána.

Vrána kráká kráky krák,
letí k hradu černý mrak.

Mrak usedá na bránu,
je to hejno havranů.

Kráky krák


U hradu je stará brána,
sedí na ní černá vrána.
Vrána kráká kráky krák,
letí k hradu černý mrak.
Mrak usedá na bránu,
je to hejno havranů.

Kráky krák

U hradu je stará brána, sedí na ní černá vrána.
Vrána kráká kráky krák, letí k hradu černý mrak.
Mrak usedá na bránu, je to hejno havranů.

Král

Zvláštní sen se mi dnes zdál.
Byl jsem velké země král.
Měl jsem zlatou korunu
a seděl jsem na trůnu.

Lid mě velmi miloval,
že jsem dobře kraloval.
Těžký úkol to však byl,
radši jsem se probudil.

Král

Král, král, na dudy hrál.

Královná za času vrzala na basu.

Král, král, na dudy hrál.

Král

Král

Zvláštní sen se mi dnes zdál.
Byl jsem velké země král.
Měl jsem zlatou korunu
a seděl jsem na trůnu.

Lid mě velmi miloval,
že jsem dobře kraloval.
Těžký úkol to však byl,
radši jsem se probudil.

Král král na dudy hrál

Král král na dudy hrál, 
králová za času vrzala na basu, 
král král na dudy hrál.

Králíci, …

Králíci, ježci, havrani
žádné práci se nebrání.
Té je tady všude dost
k užitku i pro radost.

Králíčci

Za domem se děje cosi,

naléhavě někdo prosí.

Vše se sbíhá pěšinkou,

za králičí maminkou.

Ta se ptá hned kravičky,

- nevidíš mé dětičky?

- Helemese, kdo tu sedí,

jedno na mě právě hledí.

 

Teprve až jehňátko, to je bystré zvířátko.

Všimlo si, že z travičky, kouká kousek hlavičky.

Zabečelo - bé, bé, bé, kdo mi krade zelené?

Ba ne, žádní lupiči, druhý klučík králičí.

Teď je někde ukrytý,

zkus ho najít třeba ty.

 

Hledá celá zahrádka,

čmeláček i kuřátka.

Zvědavá je nejvíce,

naše teta slepice.

- Ko-ko-kolik dětí máte?

A proč si je nehlídáte?

Pak s povahou slepičí,

všem ten zmatek vylíčí.

 

Nebe nemá ani mráček,

na plot sedl malý ptáček.

- Králíčky si spočítáme,

čim-ča-rá-ra... tři už máme.

A ten čtvrtý za plotem,

prozradil se dupotem.

 

- Bráškové, tak pojďte honem,

doma nám to voní senem.

Na každého králíčka, čeká čerstvá mrkvička.

Za to mámě slíbili, snad ne jenom na chvíli...

...zláká-li je okolí, nejdřív se jí dovolí.

Králíček

Copak dělá, Králiček

každé ráno na zahrádce?

Copak asi pěstuje

v téhle nebo v tamté řádce?

Pěstuje snad zmrzlinu?

Ale jděte, dětičky!

Pěstuje to, co má rád -

oranžové mrkvičky!

Králíček a zajíček

Mrkev, mrkev, mrkvička,

potěší vždy králíčka.

Ze zelí, zelí, zelíčka,

roste bříško zajíčka.

 

 

Králíček Šáša

Šáša, Šašík, Šašíček
je zakrslý králíček.
Hopsá sem a hopsá tam,
já to takhle nenechám.
Honím se s ním po koberci,
můžeme, vždyť jsme už velcí.

Oba máme rádi hrátky
vyběhnem i do zahrádky.
Tam na měkkém trávníčku
zazpívám mu písničku.

Králík

Náš malinký králíček,
(stoj + ukazujeme „malinký“)

snědl hodně mrkviček,
(stoj + velké kruhy před tělem)

proto skákat nemůže,
(stoj + ruce i hlava „NE“)

kdo mu asi pomůže?
(stoj + ramena)

Jen si trochu odpočal
(stoj + ruce u hlavy, spíme)

a zas může skákat dál.
(poskoky jako králík)

Králík

Králík má rád mrkvičku, pampelišky, zelí.
O všechny ty dobroty, se s ostatními dělí.
Taky oves, kousek chleba,
co zbyl včera od oběda.

Králík

První druhý třetí....

na něééééé!!!

nejlepší jsou

na smetaně.

Královna

Královna krásy

má krásné řasy.

Královna hraje si

s krásnými řasy.

Krápe

Spadla jedna kapka z mraků a upadla do rozpaků: ,, To jsem sama vypadla z mrakového letadla?!'' Rozhlíží se - támhle letí druhá, a pak jen třetí... Kde jsou další? Nad krajinou není vidět žádnou jinou! Co se stalo, těžko chápe. My to víme - jenom krápe!

Kraslice

Slepice nemá nadání,

snesla vajíčko v kukani

bez barvy.

Kdopak ukáže slepici,

jak se vajíčko v kraslici

vybarví?

Kraslice

Kraslice

Slepice nemá nadání,

snesla vajíčko v kukani

bez barvy.

Kdopak ukáže slepici,

jak se vajíčko v kraslici

vybarví?

Autor: Václav Fischer

Kraslice z lednice

Něco pípá v lednici,
klove, ťuká, skáče.
Mámo, mám tam kraslici!
Že z ní bude ptáče?

Mámo, naše lednička
mlaská, kouše, chrastí!
Z kraslice je slepička,
dobroty nám zbaští.

Krásná máma

Maminko moje milá,
Ty jsi krásná jako víla.

Když se Ti dívám do očí,
cítím v Tobě bezpečí.
 

Krásně na Matouše

Krásné počasí

na svatého Matouše

má vydržet j

eště čtyři neděle.

Krásně o Bartoloměji

Krásně o Bartoloměji,

vinaři se smějí.

KRÁSNÉ VÁNOCE, VÍC VÁM PŘÁT...

KRÁSNÉ VÁNOCE, VÍC VÁM PŘÁT...

Krásné Vánoce, víc Vám přát nebudu,
nechci si dělat ostudu.
Silvestra v promilích změřte,
na Nový rok si hlavně věřte.

Krátká pohádka o lovu

Zajíci a jeleni pobíhají v zeleni.

1, 2, 3, 4...

lovci na ně míří.

Zaburácí letadlo,

co ho to jen napadlo?

Do jelenů jak když střelí,

už metelí po jeteli.

Za nimi i ušáci,

lovci mají po práci,

stojí celí překvapení,

jako jelen vyjevení.

Krátký příběh

Velký hrnec na vodu

má malou dírku vespodu.

Voda vykapala z hrnce

a příběh je u konce.

Kráva

Kráva

Kráva, to je dobytek,
z něhož máme užitek.
Na louce se popásává,
pak nám sladké mléko dává.
A proč stále bu, bu, bučí?
Malé tele mluvit učí!

Kráva

,,Tráva. Pořád samá tráva," povzdechla si mlsná Kráva. ,,A já bych tak ráda spásla hrnek mléka, kousek másla."

Kráva

Už telátko nakrmila

naše Straka hnědobílá.

Kam teď jede s konvemi?

Do mlékárny. - Věrte mi.

Kráva cvičí, buďte zticha

Kráva cvičí, buďte zticha,
hraje poem od Fibicha.
Ať jí nikdo nebrání,
když má k hudbě nadání!

Kravička

Kravička strakatá
na pastvě nechvátá.
Přijde k ní zakrátko
strakaté telátko.

Kravička

Kravička

Krávu Straku rádi máme,

travičku jí natrháme.

Kráva trávu ráda má,

za trávu nám mléko dá.

Kravička

Kravička

Dou kravičky, dou,                maminka s dítětem utvoří dvojice

jedna za druhou,                    dvojice kruh a houpavým pohybem

jedna zase mlíčko,                  se pohybují směrem dopředu v rytmu

druhá telátečko,                     písničky

třetí smetanu.

Kravičky

Jdou kravičky, jdou,

jedna za druhou,

jedna nese mlíčko,

druhá telátečko,

třetí smetanu.

Krávy

Povídala kráva krávě, že má ráda mléko v kávě.

A ta druhá řekla: Nu, já mám radši smetanu.

Krávy jdou

Krávy jdou

Hou, hou, krávy jdou,
nesou mlíčko pod vodou,
nesou mlíka půl židlíka.

Kde je naše jalová?
U božího kostela.
Kostel se boří, stodola hoří.
Skoč, panenko, do vody,
máš tam zlaté koraly.

Nač bych já tam skákala,
sukýnky si máchala,
kde bych si je sušila?

U pastýře v koutku,
na zeleném proutku.

 

Krávy jdou

Hou, hou, krávy jdou,
nesou mlíčko pod vodou,
nesou mlíka půl židlíka.

Kde je naše jalová?
U božího kostela.
Kostel se boří, stodola hoří.
Skoč, panenko, do vody,
máš tam zlaté koraly.

Nač bych já tam skákala,
sukýnky si máchala,
kde bych si je sušila?

U pastýře v koutku,
na zeleném proutku.

Krč

Chrt vtrhl skrz trs chrp v čtvrť Krč.

Krejčí

Náš kamarád krejčí,

pořád tady jenčí,

polámal si jehličku,

a to tu nejtenčí.

Kreré zvíře znáš?

Enentýky kokos fíky
pojedeme do Afriky,
jsou tam lvi a opice,
 žirafy a slonice,
 ententýky říci máš,
 které další zvíře znáš?

Kreslím si, jak padá sníh

Kreslím si, jak padá sníh
na pole a na cesty.
Sněhuláka kreslím též
bez kabátu bez vesty.

Krev a voda

Krev není voda.

Krkovice

Před kuchařem ze světnice
utíkala krkovice.
Schovala se mezi břízky,
udělal by ze mně řízky.

Já jsem ještě tuze mladá,
nechci já se smažit.
Když, tak jenom na sluníčku,
nechtěj mi to zkazit!

Krocan

Rudou barvu nemá rád,

ihned začne hudrovat.

Nejprve se načepýří,

všechno rudé klovnout míří.

Krocan

Haló, pane krocane! Nechte toho hudrování, nezlobte se bez ustání, ať se vám nic nestane!

Krocani

Anička šla po ránu

nakrmit pár krocanů.

Ti na ni hned hudrovali,

štípali a nadávali.

Proč? Anička nevěděla.

Dnes červené šaty měla.

Krocení koní

Ve stepní trávě zatoulaní
setřásli ze sebe všechnu tíseň
v měkkých údolích zelených plání
hřebci po boku zdatných klisen

svobodní, volní, bez otěží
pádí nocí k východu slunce,
k čistým pramenům, běží prudce,
leč ani neví, že do zajetí běží.

Krokodýl

Krokodýle, krokodýle,
chodíš po dně z dlouhé chvíle.
Hlava z vody, to je chyba,
koukej plavat jako ryba.

Krokodýl

Krokodýl má kravatu, prý mu sluší ke fraku.

Ostré zuby ukazuje, s kravatou se nakrucuje.

Krokodýl

Krokodýl zas v řece Nil,
na záda se položil.
Ponořil se na vodičku,
aby usnul pomaličku.

Krokodýl

Mámo,táto,co to bylo
něco na mne vyskočilo,

v bazénu je krokodýl
proč ho nikdo neumyl?

Své břicho má od bláta
tlamu velkou jak vrata,

zuby cení,já se chechtám
krokodýla rukou lechtám.

Pak mu čudlík vytáhnu
normálně ho vyfouknu,

z gumového krokodýla
mi jenom placka zbyla.

Krokodýl

Krokodýl, krokodýl,

do vody se narodil,

do světa se vydal,

tajný poklad hledal,

po roce se vrátil,

poklad už utratil.

Krokodýl

"Jedna dvě tři čtyři pět,
šel krokodýl na výlet,
koukal tam a koukal tady,
prohlédl si staré hrady,
lesíky a louky v květu,
zastavil se u bufetu,
slupl kilo špekáčků,
pak si koupil žvýkačku,
sedl si a napsal pohled,
na pohledu bylo tohle:
Jedna dvě tři čtyři pět,
vyšel jsem si na výlet,
čekejte mě v pátek ráno,
ať je v kleci vyvětráno,
ukliďte mi prosím bazén,
už abych byl zase v Praze,
hodně jsem se nachodil.
Líbá vás váš krokodýl."

 

KROKODÝL

Krokodýl, krokodýl, troje boty prochodil, na čtvrté se nezmůže, všude bláto, kaluže, když jde

koupit housky, musí chodit bosky, naříká si tuze, jaká je to chůze, svět ho mrzí, v očích má

slzy, chytil rýmu, jde pro medicínu, kdo mu dá na boty? A to budeš zrovna ty!

Krokodýli

Tito plazi starobylí

už i v dávné době žili.

Představit je jistě může

silný ocas, vzácná kůže,

a v čelistech mohou mít

zuby ostré jako břit.

Na břehu si jen tak hoví

a ve vodě kořist loví.

Kropící auto – říkanka

Jede auto kropící,

Prší v naší ulici,

Pustilo se do práce.

Děti, to je legrace!

Kroupy

Křišťálové kuličky

o zem cvrnkají.

Pospěšte si, ručičky,

než vám roztají.

Dříve, než je do dolíku

palec napiká,

zůstane z nich na chodníku

louže veliká.

Kroupy

Kroupy

Křišťálové kuličky

o zem cvrnkají.

Pospěšte si, ručičky,

než vám roztají.

Dříve, než je do dolíku

palec napiká,

zůstane z nich na chodníku

louže veliká.

Kroutila se žítalička

Kroutila se žížalička, kroutila se po dešti. 
Nevěděla, co jí čeká, přišlo na ni neštěstí. 
Přišel na ni datlík malý, kropenatý ve peří. 
Klovnul sem a klovnul tady a spolknul ji k večeři. 

Kroužek a Proužek

Kroužek s Proužkem ti se mají,
chaloupky své natírají.
Štětec, barva, trocha cviku,
Za chvilku je jak z perníku.

Krt a chrt

Když se v parku zjeví krt, urazí se bratr chrt.

Chrt zavrčí na krta, krt se rychle zavrtá.

Vrána hlavou vrtí: To je zlozvyk chrtí!

Krtčí metro

Dvě žížaly s Krtkem Petrem jezdí pod zahrádkou metrem. Krtek v zemi chodby razí, žížaly se za ním plazí, celý den si spolu hrají: ,,Ukončete nástup! Dveře se zavírají!" A už jedou, žádné kličky, do stanice U Ředkvičky. Každá stanice - hlíny hromádka. Je jich už plná zahrádka!

Krte, krtečku

Krte, krte, krtečku,
děláš mnoho kopečků.
Na zahradě na pažití,
kazíš trávu, kazíš kvítí.

Broku, Broku, Bročíčku,
to se mýlíš trošičku.
Já jen chodím na žížaly,
aby škodu nedělaly.

Krteček

Krteček

Pondělí, úterý, středa, čtvrtek...

na naší zahrádce ryje krtek.

Pátek a sobota s nedělí...

o práci s námi se rozdělí.

Krtek

Krtek leze podle meze,
vyměřuje louku,
sysel za ním pytel veze,
že bude mlít mouku.

Krtek

Krtek
Krtek leze podle meze,
vyměřuje louku,
sysel za ním pytel veze,
že bude mlít mouku.

Krtek

První, druhá, třetí ,čtvrtá, na zahradě krtek vrtá,vrtá samé vývrtky, je to práce pro krtky.

Krtek

První, druhá, třetí, čtvrtá,
na zahradě krtek vrtá.
Vrtá jako vývrtka,
vrtá tunel pro krtka.

Krtek

První, druhá, třetí, čtvrtá, 
na zahradě krtek vrtá.
Vrtá jako vývrtka,
vrtá tunel pro krtka.

Krtek

Je to savec hmyzožravý

co si v zemi domov staví.

Chodbičky si krtek ryje

a v podzemí v nich pak žije.

Krtek

První, druhá, třetí, čtvrtá, 
na zahradě krtek vrtá.
Vrtá jako vývrtka,
vrtá tunel pro krtka.

Krtek

Krtek trávil se svou ženou

v krtčích horách dovolenou.

Pouštěli si z lanovky

papírové vlaštovky.

 

Krtek

V sametovém kabátu,
v každé ruce lopatu,
vyšel krtek na zahradu
do fial a salátu.

Ryje, ryje černý pán,
už je celý zasypán,
pod záhony v kypré zemi
má prý zlatý tulipán.

Smály se mu žížaly,
že mu poklad schovaly,
že si koupí zlatou pilu
na kořínky fialy.

Kam ty, krtku, kam ty jdeš,
vždyť už poklad nenajdeš!
Zajdu já si na žížaly,
potrestám je za krádež.

Krtek

Polez, krtku, z díry ven,

koukni, jak je krásný den.

Polez, krtku, mezi nás,

pospěš rychle, už je čas.

 

Krtek leze podle meze

Krtek leze podle meze,
vyměřuje louku.
Sysel za ním pytel veze,
že bude mlít mouku

Krtek v lednu

Ryje-li krtek v lednu,

končí zima v květnu.

Kruh

Kruh je slunce, talíř, tečka,
had stočený do kolečka,
kruh je volant, koláč, míč,
kdopak půjde z kola pryč?

Kruh

Všichni, když si ruce dáme,
velké kolo uděláme,

a pak když už ho umíme,
společně se zatočíme.

Kruh je čára zaoblená

Kruh je čára zaoblená,
bez konce a počátku.
Nakreslíš ho kolem mince
tužkou tam i pozpátku.

Krůta

Po dvoře se prochází,

zamračeně brouzdá,

pozná ho i žralok,

pod bradou má lalok,

mudruje a hudruje,

přemýšlí si, hútá, 

velká tmavá krůta.

Krysa

Před zlodějkou v kůži krysí žádný dům si není jist. Co kde leží, co kde visí - všechno si chce vzít a sníst.

Křeček

Milý strýčku, tečka.
Posílám ti křečka, tečka.
(dítě máme zády k sobě a jako píšeme po zádech
a při slově tečka jemně uděláme prstem tečku)

Křeček škrábe (škrábeme dítěti záda),
kouše (prsty naznačíme kousání), lechtá (dítě polechtáme),
pozor ať vás neulechtá. (stále lechtáme)
Zalepíme do obálky (dítě pohladíme po zádech jako když zalepujeme obálku),
nalepíme známku (jako přlepíme známku),
dáme razítko (ťukneme pěstí na známku)
a pošlem poštou (vezmeme dítě za ramínka odstrčíme je).

Křeček

Křeček tady křičí,

že peřinu zničí.

Řeči tam, řeči sem,

křiklouna ven vytřepem.

Křeček

Hleďme, hleďme pana křečka! Bál se, kterak zimu přečká. Dobře, dobře se mu daří. Veze pytel na trakaři.

Křeček

Starý, ba i mladý křeček

nosí zrní do koleček.

Když je plno v kolečku,

zajdou ještě pro vlečku!

 

Křeček - oblíbená ukazovací

Milý strýčku, tečka.
Posílám ti křečka, tečka.
(dítě máme zády k sobě a jako píšeme po zádech
a při slově tečka jemně uděláme prstem tečku)
Křeček škrábe (škrábeme dítěti záda),
kouše (prsty naznačíme kousání), lechtá (dítě polechtáme),
pozor ať vás neulechtá. (stále lechtáme)
Zalepíme do obálky (dítě pohladíme po zádech jako když zalepujeme obálku),
nalepíme známku (jako přlepíme známku),
dáme razítko (ťukneme pěstí na známku)
a pošlem poštou (vezmeme dítě za ramínka odstrčíme je).

 

Křeček a křepelka

Křičí křeček na křepelku, ať přeskočí přes plot venku.

Křepelka se čepýří, ať ten křeček nekřičí!

Křemílek a Vochomůrka

Pohádka už začíná, z kapradí a mechu.

Chaloupka, v ní skřítci dva, vlezli do pelechu.

V noci rachot, bouchání. "Ty Křemílku. Co to je?

Ruší mě to ze spaní a nedá to pokoje."

Pod domečkem hlodají, jí kořínky, hlínu hází.

Dvě samičky potkaní, nové cesty v zemi razí.

"Vochomůrko, to je hrůza, chaloupku nám zbourají

a až přijde na nás zima, umrzneme v kapradí."

"Kapradí nás nezahřeje," škytá strachy Vochomůrka.

Křemílečku, zle je, zle je." Strašidelná je to chvilka.

K domečku jde kocour Fousek, co mu dali smetanu.

Připravil na drápky brousek, "já ty mršky vyženu."

Fousek svoje drábky brousí, potkanům se dech už tají.

Když kocour ježí svoje fousy, s útěkem moc nemeškají.

Přes palouk a přes mýtinu, kocour žene potkany.

Skřítkové zas pod peřinu, konečně se dostali.

 

Křepelčina večeře

Křepelička pod keři
na své děti křepelala,
do keříčku k večeři,
křepelátka svolávala.
Seběhly se kolem keře
a už sedí u večeře.
A kdo tomu nevěří,
nedostane večeři.

Křepelčina večeře


Křepelička pod keři
na své děti křepelala,
do keříčku k večeři,
křepelátka svolávala.
Seběhly se kolem keře
a už sedí u večeře.
A kdo tomu nevěří,
nedostane večeři.

Křepelička

Křepelička pod keři na své děti křepelala,
do keříčku k večeři, křepelátka svolávala,
seběhly se kolem keře a už sedí u večeře,
kdo tomu nevěří, nedostane večeři.

Křepelička

Křepelička křepelala,

křepelátka přivolala:

"Křepelátka křepelavá,

přeletíme nad řekama!"

Křepelička

Křepelička křepelala,

křepelátka naříkala.

Křepeličko, nekřepelej,

křepelátko, nenaříkej!

 

Křepelka

Dřímo, dřímo, dřímotinka,

přiletěla křepelinka.

Dřímo, dřímo, dřímota,

přibíhají hříbata.

Křepelka

Křepelička za keřem na své děti křepelala, do keříčku k večeři křepelátka svolávala.

Křepelka

Zaplatím za všechno pět peněz. Přineste, zaplatím ještě dnes. Uslyšel to křeček od vrat. Co nakradl, běží prodat.

Křídla

Haj, husičky, haj,

šla bych světa kraj!

Proč vy, husy, křídla máte,

když jen blátem cupitáte?

Já mít křídla jako vy,

letěla bych k strýčkovi!

Haj, husičky, haj,

kolem voní máj!

Křikloun

Kokrháči, kokrháči,

Puňta už se ke zdi tlačí,

kokrháš, kokrháš,

že mu uši roztrháš!

 

Jen si, kokrháči, křič

od chléva až na náves!

Puňto, nech ho a jdi pryč,

ty jsi moudrý pes!

Křikloun

Kokrháči, kokrháči, Punťa už se ke zdi tlačí, kokrháš, kokrháš, že mu uši roztrháš ! Jen si kokrháči, křič od chléva až na náves ! Punťo, nech ho a jdi pryč, ty jsi moudrý pes !

Kříž

S tebou je kříž,

jsi jak ostříž!

 

KŘIŽOVATKA

Přes modřanskou křižovatku

přecházela řada hus,

řidič křičí, brzdy skřípou,

tři z nich přejel autobus.

Křižovatka

X je nejen písmenko,
ale taky značka.
Uhodneš ji, panenko?
To je přece hračka!

To už hádat nebaví
ani batolátka!
Každé škvrně dneska ví
CO JE KŘIŽOVATKA.

Kuba a buky

Před Kubou buky, za Kubou buky

a Kuba kakabus – kuk na kluky.

Kudrnatý beránek

Kudrnatý beránek
tuze pospíchal
s kudrnatou ovečkou
na ovčácký bál.

Vlaštovky jim zpívaly
pěkně podle not
a beránci při tanci
rozbořili plot.

Kufry

Těžké kufry táhnu,

doufám, že to zvládnu.

Já to zmáknu, to si piš!

Počkej chvíli, uvidíš!

Kufry

Těžké kufry táhnu,

doufám, že to zvládnu.

Já to zmáknu, to si piš!

Počkej chvíli, uvidíš!

Kuchař

Vaří, peče, smaží, dusí,
vařečku má, tu mít musí.
K téhle práci je prý nutná,
tak už jezte, ať vám chutná.

Kuchař

Kuchař vaří, peče, smaží,

dobrá jídla se mu daří.

Španělského ptáčka

zvládnout - to je hračka.

Při mexickém guláši,

slast nás přímo unáší.

Do vdolečků z bavoří,

všichni nos hned zaboří.

Na Kung-pau nejsou chyby,

vždyť je kuchař první třídy.

Jídel umí ještě víc,

vaří totiž bez hranic!

Kuchař

Kuchař peče, vaří, smaží,

dobroty se vařit snaží.

Vařečkou či jenom lžící

míchá v hrnci pod poklicí.

Kuchaři

Radili se kuchaři,
co dobrého uvaří,
rozhodli se pro čočku,
byl to oběd pro kočku.
 

Kuchaři

Radili se kuchaři, co dobrého uvaří, rozhodli se pro čočku, byl to oběd pro kočku.

Kuchařinka

Kuchařinka, kuchařinka,
má tvářičku jak peřinka.
Kuchař, kuchař, kuchaříček,
uvaří nám pár vajíček.

Kuchařinka


Kuchařinka, kuchařinka,
má tvářičku jak peřinka.
Kuchař, kuchař, kuchaříček,
uvaří nám pár vajíček.

Kuchařinka, kuchařinka

Kuchařinka, kuchařinka, má tvářičku jak peřinka.
Kuchař, kuchař, kuchaříček, uvaří nám pár vajíček.

Kuchařka

Z komína se kouří,

večeře se vaří.

Kuchařka si při tom říká:

„Pro Mařenku, pro Jiříka,

i pro toho Řehoře,

co tam křičí na dvoře.“

Kuchařka

Kuchařka Mařka

pepří a pepří,

nešetřila pepřem,

přepepřila vepře.

 

Kuchařka

Z komína se kouří, večeře se vaří. Kuchařka si přitom říká: „Pro Mařenku, pro Jiříka, i pro toho Řehoře, co tam křičí na dvoře.“

Kukačka

Ochraptěla kukačka přišla domů plačky.
Zavolali doktora, toho pro kukačky.
Doktor přišel, dostal dukát,
nařídil jí:"Nesmíš kukat!"
Předepsal jí kloktadlo, něco na mazání
a hodiny s kukačkou budou kukat za ní.

Kukačka

Kája kouká na kukačku na vysokém buku.

Volá na ni: "Kuku, kuku!" Ona na něj: "Kluku!"

Kukačka


Kája kouká na kukačku na vysokém buku.
Volá na ni: "Kuku, kuku!" Ona na něj: "Kluku!"

Kukačka

Je to ale tulačka,
Magda, naše kukačka.
Tráví zimní měsíce
pěkně v teplé Africe.

Magda nemá ráda zimu,
tak od jara do podzimu
u nás v lese zkouší triky,
než se vrátí do Afriky.

Kukačka

Kukačka kuká, jaro je tady,
Všechno se zelená tráva i sady.
Ptáčkové létají, hnízda si staví,
Kukačka zahálí, neví si rady.

Ona to neumí, tak dává pozor,
Až ptáci odletí, není tam dozor.

Do hnízda cizího, vajíčka snese,
A rychle ulétne, ať už je v lese.
Pak cizí rodiče, krmí jí děti,
Ona jen směje se, když kolem letí.

Kukačka

Kája kouká na kukačku na vysokém buku.
Volá na ni: „Kuku, kuku!“ Ona na něj: „Kluku!“

Kukačka

Kukačka kuká, jaro je tady, Všechno se zelená tráva i sady. Ptáčkové létají, hnízda si staví, Kukačka zahálí, neví si rady. 

 

Kukačka

Kukačka
Ochraptěla kukačka
přišla domů pláčky.
Zavolali doktora
toho pro kukačky.
Doktor přišel, dostal dukát,
nařídil jí:"Nesmíš kukat!"
Předepsal jí kloktadlo,
něco na mazání
a hodiny s kukačkou
budou kukat za ni.

 

Kukačka

Ochraptěla kukačka
přišla domů pláčky.
Zavolali doktora
toho pro kukačky.
Doktor přišel, dostal dukát,
nařídil jí:"Nesmíš kukat!"
Předepsal jí kloktadlo,
něco na mazání
a hodiny s kukačkou
budou kukat za ni.

Kukačka

Kuky, kuky, kukám,

ťuky, ťuky, ťukám,

Kukačka

Ochraptěla kukačka přišla domů pláčky. Zavolali doktora toho pro kukačky. Doktor přišel, dostal dukát, nařídil jí:"Nesmíš kukat!" Předepsal jí kloktadlo, něco na mazání a hodiny s kukačkou budou kukat za ni.

Kukačka

Ochraptěla kukačka
přišla domů pláčky.
Zavolali doktora
toho pro kukačky.
Doktor přišel, dostal dukát,
nařídil jí:"Nesmíš kukat!"
Předepsal jí kloktadlo,
něco na mazání
a hodiny s kukačkou
budou kukat za ni.

Kukačka

Ochraptěla kukačka přišla domů pláčky. Zavolali doktora toho pro kukačky. Doktor přišel, dostal dukát, nařídil jí:"Nesmíš kukat!" Předepsal jí kloktadlo, něco na mazání a hodiny s kukačkou budou kukat za ni.

Kukačka

Kája kouká na kukačku na vysokém buku.

Volá na ni: "Kuku, kuku!" Ona na něj: "Kluku!"

Kukačka

Kukačka
Ochraptěla kukačka
přišla domů pláčky.
Zavolali doktora
toho pro kukačky.
Doktor přišel, dostal dukát,
nařídil jí:"Nesmíš kukat!"
Předepsal jí kloktadlo,
něco na mazání
a hodiny s kukačkou
budou kukat za ni.

Kukačka a kvočna

Kukačka kuká své kukání,
kvočna zas kvoká v kukani.

Kukačka kuká

Kukačka kuká své kukání,
kvočna zas kvoká v kukani.

Kukla

Byla jedna kukla a ta kukla pukla.

Vyletěl z ní v jarní svět motýl krásný jako květ.

Potkala ho včelička, udivená celičká:

Copak ty jsi za stvoření, vždyť jsi jako kytička?

Motýlek jí ale řek´: což některá z kytiček lítá, lítá,

jen se kmitá, já jsem přece motýlek.

Kukla

Byla jedna kukla

a ta kukla pukla,

vyletěl z ní v jarní svět

motýl krásný jako květ.

Potkala ho včelička,

udivená celičká:

Ach, co ty jsi za stvoření,

vždyt´ jsi jako kytička.

Motýlek jí ale řekl:

Což některá z kytiček

lítá, lítá, jen se kmitá?

Já jsem přece motýlek!



 

Kuklení

Přiznal jsem si jednu věc -

nejsem žádný krasavec.

A tak jsem si řekl: „Zdenku,

podívej se na housenku!

Taky není žádná kráska,

než se změní ve žluťáska.

Všechno přijde. Chce to klid

a dobře se zakuklit!“

Jen jsem kuklou schoval hlavu,

slyším křik a zmatek v davu,

na autě siréna vyje…

„Ruce vzhůru! Policie!“

Marně jsem jim vysvětlovat,

proč jsem se do kukly schoval.

Četníkovi, co mě fotil,

říkám: „Chtěl jsem být jak motýl.

Kuklil jsem se pro Jolanku...“

Smál se: „Chtěl jsi vykrást banku.

A nech těch bláznivých řečí!“

Teď vím, kolik nebezpečí

čeká každé jaro venku

kvůli kráse – na housenku.

Kukuku

U potoka na buku,

někdo volá ku, ku, ku.

Není to kluk, je to pták,

komu kuká, komu pak?

Kulhal brouk přes palouk

Kulhal brouk přes palouk, div si nožky nepotlouk.
Měl pěknou berličku, z polního řebříčku.
Včelička ho potkala, pozdravení nedala.
"Jaképak máš vychování, že mi nedáš pozdravení!"
"Strýčku tesaříčku, dobrý den!"
"Dobrý den, dobrý den. Vidíš, teď jsem spokojen."

Kulička

Koulí Milan kuličku,
do malého dolíčku.
Jdi kuličko do dolíčku,
potom tě dám do pytlíčku.

Kuličky

Koulí Kája maličký, do dolíčku kuličky. Koulí koulí kuličku Do malého dolíčku. U potoka na buku, někdo volá ku ku ku. Není to kluk, je to pták, komu kuká, komupak? víte jaký pták to je? Kukačka se jmenuje.

Kůň

Mám koníka vraného,

Posadím se na něho.

Nejdřív tam a potom zpět

Obejdeme celý svět.

Kůň

Kde se pasou moji koně? Na koberci, na betoně, v peřinách i v matracích.... Mí koníčci houpací!

Kůň a myš

Stěžuje si ve škole
kůň, že myš opisuje.
Učitel si poradil,
ty dva hned rozesadil.

Kuňka

Kuňka kuňká u tůňky,

kuňká i u velké tůně.

Kuňká i u pivoňky:

"To je vůně, to je vůně."

Kuňky

Malé kuňky na blátě

v pěkném hnědé kabátě,

tiché tůňky hledají,

kuňkají a kuňkají.

Kuňky

Že mrňavé kuňky ztůňky

mají pro kuňkání buňky,

má buňky zas Staňka

pro kaňky jak baňka.

Kuňky kuňkají

Kuňky, kuňky, kuňkají,

polapit se nedají,  

skryté tůňky hledají,

tam kuňkají a kuňkají.

Kupa sněhu

kupa sněhu kluky láká
postavili sněhuláka
sněhulák je veliký
z uhlíků má knoflíky
pěknou bílou náprsenku
do okna nám kouká z venku

Kupovali pohádku

Na zahrádce drobotina
před babičkou ruce spíná:
Prodejte nám pohádku
za million dukátků.

Za zlato a za dukátky
kupte sobě jiné statky;
pohádku já zaprodám
za kalíšek medu Vám.

Jdeme, jdeme na koledu,
dej nám, včelko, kalich medu,
až ty s medem přiletíš,
pohádkou se potěšíš.

Letí včelka na potulku,
usedla si na medulku:
Jetelíčku, jetýlku,
otevři mi na chvilku.

Otevři mi bílé číše,
zotvírej mi svoje skrýše,
medu dětem navážím,
srdéčka jim oblažím.

Kývá jetel hlavou bílou,
hovoří se včelkou milou:
Ber si, včelko, med je tvůj,
dětičky mi pozdravuj.

S medem včela domů letí,
radují se drobné děti:
jetel, včelku chválily,
pohádku si koupily.

Kupte rybu! Kolik za ní?

Kupte rybu! Kolik za ní?
Kolik dáte, milá paní.
Štědrý den je čím dál blíž,
naplňte si rychle spíž!

Kůra na Karla Boromejského

Kůra z buku

na Karla Boromejského uťatá,

když suchá, malou,

když mokrá, velkou

zimu znamená.

Kuřata

Paní kvočno kulatá,

ach, jak ty jsi bohatá.

Ko, ko, ko, ko,

po kom, po kom

máš kuličky ze zlata,

Kvočna na to:

Kdepak zlato.

Je to peří.

Hned ti svěří,

proč jsem tolik bohatá,

moje zlatá

kuřata.

Kuřátka

Kuřátka

Na dvoře hrabala malá kuřátka,
nemohla přeletět, podlezla vrátka.


 

Kuřátka

Malá žlutá kuřátka, hladová jsou děťátka.

"Chcete jíst, nebo ještě ne?", ptá se slípka zvědavě.

Táta kohout ten se směje jen: "Ta by přece jedla celý den!

Na poli za naší usedlostí, tam je zrní dosytosti.

Kuřátka

Pí, pí, pipky, pipinky,

pípají u maminky:

"Pípi píp, pípi píp,

u maminky je nám líp."

Kuřátka

Na dvoře hrabala malá kuřátka,
nemohla přeletět, podlezla vrátka.

 

Kuřátka

Slepička sedí v kukani,
kuřátka volá ze spaní:
„Vstávejte, děti, už je den,
z kolíbky bílé hopky ven!
Ať se mi každé obléká,
hosté k nám přišli z daleka.“

Vstávala drobná kuřata,
oblekla šaty ze zlata,
slepička hosty vítala,
na domov se jich poptala,
jakou že nesou novinu
pro její žlutou rodinu.

Jeníček přišel ze dvorku,
že prý tam viděl sýkorku,
Toník se ještě usmívá,
až se mu líčko zardívá:
V zahrádce prý si od rána
králíček hraje na pána.

Nejdelší cesta Voršilky —
přišla až ze své postýlky.
Ráda je, ráda, že je den,
měla dnes v noci divný sen:
že prý za jedno zrnéčko
kohoutek prodal srdéčko.

Kohoutka vzala do dlaně,
slepička volá z kukaně:
„Pozor dej, zlatá Voršilko,
kuřátku mému na tílko,
polámeš-li je, uvidíš,
doktora že mu zaplatíš!“

„Neboj se, slípko, pozor dám,
kuřátko tvoje zulíbám,
pozeptám se ho po zdraví,
co mu to v těle rozpráví!
Srdce mu tluče v tělíčku,
že prý má rádo matičku.“

Kuřátka

Seděla za vrátky slepička s kuřátky. ,,Slepičko, matičko, povídej pohádky." ,,Jednou byl, dětičky, v poli klas pšeničky." Kuřátka: ,,Hihihi!", smějou se šelmičky. ,,Byl jeden chlapeček, zobat šel zrníček." Kuřátka: ,,Hihihi, to snad byl vrabeček." ,,Letěli sokoli, chytli ho na poli." Kuřátka honem se pod křídla batolí!

Kuřátko

Klube se to ze skořápky,
má to zobák, má to drápky,
kulí očka, dělá píp,
na světě mi bude líp.

kuřátko

Jak to bylo, pohádko?
Zabloudilo kuřátko.
Za zahradou, mezi poli
pípá, pípá, nožky bolí.
Ve vysokém obilí
bude večer za chvíli.

Povězte mi, bílé ovsy,
kudy vede cesta do vsi?
Zkus se zeptat ječmene,
snad si na to vzpomene.

Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.
Pověz milý ječmínku,
jak mám najít maminku?

Ječmen syčí mezi vousy,
ptej se pšenic, vzpomenou si.
Kuře pípá u pšenic
nevědí však také nic.

Milé kuře, je nám líto,
ptej se žita, poví ti to.
Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.
A na suchá strniska
vítr tiše zapíská:

Vždyť jsi doma, za chalupou,
slyšíš? V stáji koně dupou
Kocour ve stodole vrní.
A tvá máma za vraty
zob, zob, zobá bílé zrní
s ostatními kuřaty.

Děkuji ti, žitné pole.
Pozdravuj tam ve stodole.
Koho, milé políčko?
Zrno i to zrníčko.

Ať se ke mně zjara hlásí,
vychovám z nich nové klasy.
A tak mámu zakrátko
našlo také kuřátko.

Kuřátko

Kuřátko, kuře

běhá po dvoře.

Krákoře a naříká,

že pořádně stříká.

Hned pod křídlo spěchá,

to je jeho střecha,

je to střecha měkká,

peřinová deka.

Kuřátko

Kuřátko krákoře a naříká,

že hříbátko na něj stříká.

KUŘÁTKO

 

Kuřátko pípátko pěkně žluté, utíká po dvorku neobuté.

Kuřátko polátko, vždyť by se nastydlo,

schovej se mamince slepičce pod křídlo.


 

Kuřátko

Ťuk, ťuk, kdo to je? Ťuk ťuk, co to je? To kuřátko ve vajíčku, hledá místo pro hlavičku, už chce ven! 

Více zde: http://kalamajka.webnode.cz/basnicky-na-rozcviceni/

Kuřátko a obilí

Jak to bylo pohádko?
Zabloudilo kuřátko.
Za zahradou mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.

Ve vysokém obilí,
bude večer za chvíli.
Povezte mi, bílé ovsy,
kudy vede cesta do vsi?

Jen se zeptej ječmene,
snad si na to vzpomene.
Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.

Pověz, milí ječmínku,
jak mám najít maminku?
Ječmen syčí mezi vousy,
ptej se pšenic, vzpomenou si.

Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic.
Mílé kuře, je nám líto,
ptej se žita, poví ti to.

Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.
A na suchá strniska
vítr tiše zapíská.

Vždyť jsi doma za chalupou.
Slyšíš? V stáji koně dupou,
kocour ve stodole vrní
– a tvá máma za vraty
– zob, zob, zobá bílé zrní
s ostatními kuřaty.

Děkuji ti, žitné pole!
Pozdravuj tam ve stodole!
Koho, milé políčko?
Zrno i to zrníčko!

Ať se ke mě z jara hlásí,
vychovám z nich nové klasy.
A tak mámu za krátko
našlo také kuřátko.

Kuřátko drobeček

Nakreslíme vajíčko,
žluté jako sluníčko.

Přidáme dvě nožičky
a k nim malé prstíčky.

Ještě žlutou kuličku
jako ptačí hlavičku,
očko, malý zobáček -
pak nasypeme máček.

Zobej na dvorečku,
kuřátko - drobečku.

Kuřátko v obilí

Jak to bylo pohádko?
Zabloudilo kuřátko.
Za zahradou mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.

Ve vysokém obilí,
bude večer za chvíli.
Povezte mi, bílé ovsy,
kudy vede cesta do vsi?

Jen se zeptej ječmene,
snad si na to vzpomene.
Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.

Pověz, milí ječmínku,
jak mám najít maminku?
Ječmen syčí mezi vousy,
ptej se pšenic, vzpomenou si.

Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic.
Milé kuře,
je nám líto.

Ptej se žita,
poví ti to.
Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.

Kuře

Kuře

Kuře zobe zob, zob, zob...

zajíc skáče hop, hop, hop.

Datel ťuká ťuky ťuk...

a už děti ani muk.

Kuře

Kuře zobe zob, zob, zob,

vrabec skáče hop, hop, hop.

Datek ťuká ťuk, ťuk, ťuk

a už tiše asni muk.



 

Kutálí se koblížek

Kutálí se koblížek

jako malý talířek,

kutálí se dopředu

a pak zase dozadu,

kutálí se doprava

a pak zase doleva



Více zde: http://kalamajka.webnode.cz/program/rikanky-a-pisnicky/

Kutálí se ze dvora

Kutálí se ze dvora, (meleme rukama)
velikánská brambora.(kroužíme současně oběma nataženýma pažema)
Neviděla(zakryjeme oči), neslyšela, (zakryjeme uši)
že na ni padá závora. (spojené ruce v předpažení plácnou do stehen)
Kam koukáš ty závoro? (ukazováčkem děláme tytyty!)
Na tebe ty bramboro! (ukazujeme na sebe)
Kdyby tudy projel vlak, (pokrčené ruce podél těla jako mašina)
byl by z tebe bramborák. (tleskáme)

 

Kutálí se ze dvora

Kutálí se ze dvora, velikánská brambora,
neviděla, neslyšela, spadla na ní závora.
Kam koukáš ty závoro?? Na tebe ty bramboro.
Kdyby tudy projel vlak, byl by s tebe bramborák.

Kůzlátko

Pojď, kůzlátko, na mlíčko, pojď, kůzlátko, na travičku ! Trávu chroupat, kozičko, naučíš se od králíčků, a já naučím tě trkat, duci, duci, duci, to se hodí kůzlátku, když je zlobí kluci - duci, duci, duci.

Kůzle

Skáče kůzle po dvorečku, vystrkuje rohy,
pomekává na ovečku, že má k hudbě vlohy.
Meeé, meeé, dej si se mnou repeté,
prosí kůzle stračenu, , co má z rohů anténu.

Květ sněženky

Na dveře již jaro ťuká, sníh odtává, led už puká, mokrý sníh pod sebou skrývá jara květ, jenž prvním bývá.

 

Květa

Květa běží do chalupy,
Běta za ní cupy dupy.
A jak spěchá za Květou,
Nohy se jí zapletou.

Květa a Běta

Květa běží do chalupy,

Běta za ní cupy, dupy.

A jak spěchá za Květou,

nožky se jí zapletou.

Květa už je v chalupě,

Běta leží na kupě.

Květa běhá s Bětou

Květa běží do chalupy,
Běta za ní cupy, dupy.

A jak spěchá za Květou,
nožky se jí zapletou.

Květa už je v chalupě,
Běta leží na kupě.

Květa běhá s Bětou


Květa běží do chalupy,
Běta za ní cupy, dupy.
A jak spěchá za Květou,
nožky se jí zapletou.
Květa už je v chalupě,
Běta leží na kupě.

Květa běhá s Bětou

Květa běží do chalupy,
Běta za ní cupy, dupy.

A jak spěchá za Květou,
nožky se jí zapletou.

Květa už je v chalupě,
Běta leží na kupě.

Květák

Zelenina košťálová

do listů si hlavu schová.

Kdo chce květák k jídlu mít,

má ho nejdřív uvařit.

Květen

Květen na kouzelné lodi

po zahradách pluje,

včely učí,

jak se bzučí a jak opyluje.

Květen

Přišlo jaro ve chvilce v květované košile. Každý kvítek dostane, ať má svátek nebo ne.

Květen

V máji hřímoty nadělají trampoty.

Květinky

Vyběhly na luh květiny
jako roj dětí z dědiny,
jako roj dětí drobounkých,
v srdéčku štěstí, v líčku smích.

Květinky, drobné berušky,
čí jste vy asi dcerušky?
Lesknete se mi z daleka,
kdo vás tak pěkně obléká?

Louka je naše matička,
ptala se včera sluníčka:
Sluníčko zlaté, hola hej,
nemáš-li šatů na prodej?

Sluníčko hlavou kývnulo
zářivou duhu sklenulo:
Vyber si barev na nebi,
jakých tvým dětem potřebí.

Vybrala louka kabátky,
pěkné tak jako z pohádky;
květinky jako na strunce,
že mají šaty od slunce.

Květy

Voní, voní poupátko, opadá nám zakrátko. Od stromu ke stromu Helenka se honí. Neříkej nikomu, který květ víc voní. Hádej, hádej každý sám, dokud voní, pobež k nám !

Kyblíček a lopatička

Kyblíček a lopatička, 
ať je velká bábovička, 
když se nám to podaří, 
máme úsměv ve tváři.

 

Kyklop

Od poklopu ke poklopu, Kyklop kouli koulí.

Kyklop koulí

Od poklopu ke poklopu, Kyklop kouli koulí.

Kyklop s koulí

Od poklopu ke poklopu, Kyklop kouli koulí.

Kytic

Kytici květů natrhám, do náruče ti ji dám. Můžeš si k ní přivonět, poznáš, jak voní každý květ.



 

Kytice

Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistí kvítek,
jím mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateřídouškou nazvaly. -

Mateřídouško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti,
natrhal jsem tě na dávné mohyle -
komu mám tebe přinésti?

Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.

Snad se najde dcera mateřina,
jí mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!

Kytička

Má milá maminko,
nejhezčí z maminek,
ty jsi mě balila
z peřinek do plínek.
Ty jsi mě obula
do prvních střevíčků,
z lásky a vděčnosti
nesu Ti dnes kytičku.

Kytička pro maminku

Kytička je bílá,
maminka je milá.
Ke kytičce přivoníme,
k mamince se nakloníme.
Hubičku jí dáme,
že jí rádi máme.