C

Co to cucáš, Cecílie? Citron cucám - kyselý je! Pusa cuká,chrup se cení - cukrátko to zrovna není. Celkem má však nejvíce vitamínů Cé.

C

C má kocour na ocásku. Prská, chtěl jít na procházku, ale myšky, ty mu daly! Zvoneček mu přivázaly, ze skrýšky se tiše smály: Cink ! Cink ! Cink !

C

C má kocour na ocásku. Prská, chtěl jít na procházku, ale myšky, ty mu daly! Zvoneček mu přivázaly, ze skrýšky se tiše smály: Cink ! Cink ! Cink !

Cácorka

Cácorka capala cestičkou,
pocákala ji celičkou.

Cácorka

Cácorka capala cestičkou,
pocákala ji celičkou.

Cácorka capala cestičkou

Cácorka capala cestičkou,
pocákala ji celičkou.

Candát

Candát plave v potoce, zajíc hopsá na louce.

Candát mává ocasem, voda cáká tam i sem.

Voda zajíce neláká, ať ten candát necáká.

Candát bojovník

Candát cáká, co to dá, candát se hned nepoddá.

Candát vlascem na udici škube, cuká i vidlicí.

Candát, to je bojovník!...a přece nám neunik!

CCC

Cinky linky, cinky linky,
někdo cinká u bábinky.
K bábince jdou kluci,
její malí vnuci.

Cihly a zedníci
Na ulici byly cihly,
u těch cihel zedníci.
Pokládali cihlu k cihle,
na ně maltu po lžíci.
Postavili z cihel domy
a v těch domech světnice,
tam, kde byly jenom cihly,
je teď celá ulice.

Cvičení
To jsou kluci jako buci, kluci z Úpice,
pochodují po silnici, honí slepice.
To jsou kluci jako buci ze Svatoňovic,
Pochodují po silnici, nebojí se nic.

Cedník

Cedník, miska s dírkami,

je pomocník pro mámy.

Když ve vodě nudle vaří,

s cedníkem se snadno daří

vodu z hrnce hezky slít,

nudle řádně procedit.

Cejn

Do jezera rád

vplouvá u přehrad.

Lepší pro cejna

hloubka nestejná.

Někde mělko je.

Rád má oboje.

Celer

V celeru je vůně, síla,

je to bulva celá bílá.

Zelenina je to zdravá,

do polévky se prý dává.

CELÝM SVĚTEM O VÁNOCÍCH...

CELÝM SVĚTEM O VÁNOCÍCH...

Celým světem o Vánocích
zní bezstarostný smích,
všichni lidé se mají rádi,
setkávají se příbuzní a kamarádi,
nastala vláda pohody a klidu,
po problémech není ani vidu,
tak si tu krásnou atmosféru užívejte
a co nejlépe se o svátcích mějte.

Cesta do školy

Co si o mně šuškají

cestující v tramvaji?

Proč se smějí v jednom kuse

cestující v autobuse?

Diví se mi kolemjdoucí

psi i kočky, ba i brouci.

Údivem mi brada spadla

při pohledu do zrcadla

rozespalá po ránu

jdu do školy v pyžamu.

Cesta domů


Co to cinká za vesnicí?
kluci jedou po silnici.
Hop koníčku, cinky cinky,
ať jsme doma u maminky.
Venku bude vánice,
kluci už jsou v postýlce.

Cestovatel

Jezdí autem, pluje lodí

nebo pěšky světem chodí,

zdolává poušť, velké kopce,

fotí zvěř i domorodce.

Číhá na něj nebezpečí,

někdy menší, někdy větší...

Není ten, kdo by se bál!

Jak by to vše probádal?

Cestujeme světadíly

Haló, děti, pojďte sem!
Objevíme spolu zem.
Navštívíme v malé chvíli
všechny zemské světadíly.

Bez letadel, bez vlaků…
čeká na nás svět zázraků,
dobrodružství, cesty v čase…
zkrátka země v celé kráse.

Vezměte i táty, mámy,
ať na cestě nejsme sami.
Vyrážíme – 3, 2, …hned,
poznávat ten náš modrý svět.

Cib, cib, cibule

Cib, cib, cibule,

česnek, makule,

cibu – cibu – cibulenko,

kdepak ty jsi, má panenko?

Cib, cib, cibulenka

Cib, cib, cibulenka, mak, mak, makulenka,

když jsem byla maličká,

chovala mě matička

a teď už jsem veliká,

musím chovat Jeníka.

Cibuláři

Hop hej, 
cibuláři, cibuláři jedou, 
hop hej, 
cibuličku, cibuličku vezou. 
Cibulička sladká, 
má panenka hladká, 
hop hej, 
cibuláři, cibuláři jedou.

Cibule

Spodní část lodyhy, která je zbytnělá,

nám vlastně z cibulky cibuli udělá.

Cibule má ostrou chuť -

připravený na to buď!

Cibule

Loupala jsem cibuli,

krájela ji máma,

slzy se nám řinuly.

Cibule, oloupej se sama!

Cibulička

Cibulička sladká,
má panenka hladká,
cibu - cibu - cibu - cibulička,
nakrájíme si ji do hrníčka.

Cihly

Na ulici byly cihly u těch cihel dělníci. Pokládali cihlu k cihle na ně maltu po lžíci. Postavili z cihel domy a v těch domech světnice, a ted už tam místo cihel stojí nová ulice.

Cihly

První cihla, druhá, třetí,
(stoj + ukazujeme na prstech)
pojďte stavět, všechny děti,
(chůze na místě)

každý přidá ruku k práci,
(stoj + ukazujeme ruce střídavě)
není teď čas na legraci,
(stoj + ruce i hlava „NE“)
až dům z cihel postavíme,
(stoj rozkročný + ruce spojit nad hlavou = domeček)
společně se pobavíme.
(poskoky snožmo + tleskat)

cihly a zedníci

Na ulici byly cihly,

u těch cihel zedníci.

Pokládali cihlu k cihle,

na ně maltu po lžíci.

Postavili z cihel domy

a v těch domech světnice,

tam, kde byly jenom cihly,

je teď celá ulice.

Cihly a zedníci

Na ulici byly cihly,
u těch cihel zedníci.
Pokládali cihlu k cihle,
na ně maltu po lžíci.
Postavili z cihel domy
a v těch domech světnice,
tam, kde byly jenom cihly,
je teď celá ulice.

Cihly a zedníci

Na ulici byly cihly,
u těch cihel zedníci.
Pokládali cihlu k cihle,
na ně maltu po lžíci.
Postavili z cihel domy
a v těch domech světnice,
tam, kde byly jenom cihly,
je teď celá ulice.

Cilka

Cilka cucá cukroví,
cvrček cvrčí ve křoví.
V Cidlině candát cachtá se,
cibule cestou svléká se.

Cilka hopsá

Cílka hopsá, hop, hop, hop,

za ní skáče její cop.

Hopsa hejsa tam a zpátky,

na zahrádku, ze zahrádky,

hopla přes příkop.

Cim, cim, cimbalenky

Cim, cim, cimbalenky,

mak, mak, makulenky,

když jsem malá bývala,

na peci jsem líhala,

drobné rybky jídala.

Cina, cina, cinarata

Cina, cina, cinarata,

pocínujte tahle vrata,

pocínujte celý dům!

Cinarata, cina bum!

Cinky linky

Cinky linky, cinky linky,

jede tramvaj Kateřinky. 

A v ní jednou panenky,

na strakaté jízdenky. 

Cinky linky

Cinky linky, cinky linky,
někdo cinká u bábinky.
K bábince jdou kluci,
její malí vnuci.
 

Cinky linky zvonek zvoní

Cinky
linky zvonek zvoní

Už jsou tady Vánoce.

Ve vaně se kapr honí,

Z mísy voní ovoce.


 

CINKY, CINKY

CINKY, CINKY,
ZVONEK ZVONÍ,
VE VANĚ SE KAPR HONÍ,
Z MÍSY VONÍ OVOCE,
UŽ JSOU TADY VÁNOCE!

Cínoví vojáci

Cínoví vojáci,

co máte na práci?

Cupete: cupy, cup,

do krabice hup!

Cipísek

Cipísek

Malinkatý Cipísek,
chtěl si jít hrát na písek.
Manka mu to nedovolí,
taťka Rumcajs se teď holí.
A až bude oholen,
se synkem hned půjde ven.

 

Cirkus Cinkeles

Ctěné děcko, ještě dnes navštiv cirkus Cinkeles.

Opice tam cvičí cvik - opičácký tělocvik.

Co se děje? U sta kulí - paňáca se cudně culí.

Cupitavá Celestýnka na cimbálu cinká, cinká.

Ctěné děcko, ještě dnes navštiv cirkus Cinkeles.

Citrón

Náš citrón si vzal do hlavy,

že kyselý být ho nebaví.

Chce být sladký jako med,

celý kopec cukru sněd.

Citron

To uhádne každý v mžiku -

citron je plod citroníku.

Jistě byste věděli -

žlutý je a kyselý.

Citron

Vařil jsem si čaj, 
cukr jsem tam dal. 
už přemýšlím chvíli, 
co mu ještě chybí. 
Prohlédni si komoru, 
koukám dolů, nahoru. 
Vida, tamhle je! 
Citron boduje! 
Přidám si ho do čaje, 
hmmm .... jak lahodný je! 
Piju skvělý čaj, 
vařil jsem ho sám!

CO JE TO?

CO  JE  TO?

To je bříško, to jsou záda,

To je čelo, tváře, brada.

To jsou lokty, ramena,

Chodidla a kolena

 

CO JE TO?

CO  JE  TO?

To je bříško, to jsou záda,

To je čelo, tváře, brada.

To jsou lokty, ramena,

Chodidla a kolena

Copak je to dohromady?

Já - …………………….

 

 

Co bude dnes k obědu?

Co dnes bude k obědu?

To uhodnout dovedu.

Bude dobrá kašička,

sladká jako mrkvička.

Co dělá slunce

Na co to slunce krásně svítí?

Na zahrádku, na záhon kvítí.

Na koho hledí z nebes brány?

Na macešky a tulipány.

Co dělají zvířátka

Co dělají zvířátka
Brum, brum, medvěd bručí,
bzum, bzum, čmelák bzučí,
mňau, mňau, kočka mňouká,
hú, hú, sova houká,
bé, bé, ovce bečí,

mé, mé, koza mečí,
kvá, kvá, žába kváká,
krá, krá, vrána kráká,
hop, hop, jelen skáče,
uáá, uáá, dítě pláče.
(Jde opět o prstíkovou říkanku.
Každý prst symbolizuje jedno zvířátko.
Začínáme od pravé ruky.
Místo slova dítě, můžeme použít
jméno svého dítěte a při vyslovení
jeho jména ho začít chovat a utěšovat)

Co dělají zvířátka

Brum, brum, medvěd bručí,
bzum, bzum, čmelák bzučí,
mňau, mňau, kočka mňouká,
hú, hú, sova houká,
bé, bé, ovce bečí,

mé, mé, koza mečí,
kvá, kvá, žába kváká,
krá, krá, vrána kráká,
hop, hop, jelen skáče,
uáá, uáá, dítě pláče (místo slova "dítě" používáme jméno)
(každý prstík může symbolizovat jedno zvířátko)

Co dělají zvířátka

Brum, brum, medvěd bručí,
bzum, bzum, čmelák bzučí,
mňau, mňau, kočka mňouká,
hú, hú, sova houká,
bé, bé, ovce bečí,

mé, mé, koza mečí,
kvá, kvá, žába kváká,
krá, krá, vrána kráká,
hop, hop, jelen skáče,
uáá, uáá, dítě pláče.

Co dělají zvířátka

Brum, brum, medvěd bručí, 
bzum, bzum, čmelák bzučí, 
mňau, mňau, kočka mňouká, 
hú, hú, sova houká, 
bé, bé, ovce bečí, 
mé, mé, koza mečí, 
kvá, kvá, žába kváká, 
krá, krá, vrána kráká, 
hop, hop, jelen skáče, 
uáá, uáá, dítě pláče. 
(Jde opět o prstíkovou říkanku. Každý prst symbolizuje jedno zvířátko. Začínáme od pravé ruky. Místo slova dítě, můžeme použít jméno svého dítěte a při vyslovení jeho jména ho začít chovat a utěšovat)

Co dělají zvířátka

Co dělají zvířátka

Brum, brum, medved bručí,

bzum, bzum, čmelák bzučí,

mňau, mnau, kočka mňouká,

hú, hú, sova houká,

bé, bé, ovce bečí.

Mé, mé, koza mečí,

kvá, kvá, žába kváká,

krá, krá, vrána kráká,

hop, hop, jelen skáče,

(předvedeme pláč dítěte) díte pláče.
 

Co dělají zvířátka

Brum, brum, medvěd bručí,
bzum, bzum, čmelák bzučí,
mňau, mňau, kočka mňouká,
hú, hú, sova houká,
bé, bé, ovce bečí,
mé, mé, koza mečí,
kvá, kvá, žába kváká,
krá, krá, vrána kráká,
hop, hop, jelen skáče,
uáá, uáá, dítě pláče.
(Jde opět o prstíkovou říkanku. Každý prst symbolizuje jedno zvířátko. Začínáme od pravé ruky. Místo slova dítě, můžeme použít jméno svého dítěte a při vyslovení jeho jména ho začít chovat a utěšovat)

 

Co dělají zvířátka

Brum, brum, medvěd bručí,
bzum, bzum, čmelák bzučí,
mňau, mňau, kočka mňouká,
hú, hú, sova houká,
bé, bé, ovce bečí,

mé, mé, koza mečí,
kvá, kvá, žába kváká,
krá, krá, vrána kráká,
hop, hop, jelen skáče,
uáá, uáá, dítě pláče.
(Jde opět o prstíkovou říkanku.
Každý prst symbolizuje jedno zvířátko.
Začínáme od pravé ruky.
Místo slova dítě, můžeme použít
jméno svého dítěte a při vyslovení
jeho jména ho začít chovat a utěšovat)



 

Co dělají zvířatka

Brum, brum, medvěd bručí, 
bzum, bzum, čmelák bzučí, 
mňau, mňau, kočka mňouká, 
hú, hú, sova houká, 
bé, bé, ovce bečí, 
mé, mé, koza mečí, 
kvá, kvá, žába kváká, 
krá, krá, vrána kráká, 
hop, hop, jelen skáče, 
uáá, uáá, dítě pláče. 

Co dělali žáci v pravěku

Všichni žáci v pravěku
bez ohledu na věku
v praškole se učit psali,
rádi četli, počítali.

Po praškole nic na práci,
užívali si legraci.
Ven moc rádi chodili,
pralesem se brodili.

Všichni chodili nahatí,
prostě jen tak, bez gatí.
K jídlu byli mamuti,
bez kmínu, soli, bez chuti.

CO DĚLAT

CO DĚLAT

Co dělat, Vánoce bez sněhu jsou,
však náladu nám to nezkazí.
Hlavně, že dárky pod stromkem jsou
a kapr se na plotně smaží.
Když zvonek zazvoní, cukroví zavoní,
to jsou ty Vánoce, co máme rádi,
být společně v pohodě, to jsme si přáli.
Štědré, sladké, klidné,
při nichž se láska jen nemihne.
Ať přání se splní v dnešní večer
a Ježíšek nás obdaří,
pohádky vrátí nám dětství,
ať sníme, máme úsměv ve tváři.

Co dokážou zdravé zoubky ?

Ten, kdo je má, ať se chlubí
ty je můžeš taky mít !
Co dokážou zdravé zoubky ?
Celou pusu rozsvítit.

Co dokážou zdravé zoubky?

Co dokážou zdravé zoubky?
Ten, kdo je má, ať se chlubí
ty je můžeš taky mít!
Co dokážou zdravé zoubky?
Celou pusu rozsvítit.

Co chce a co nechce

Kdo si říká, co chce,

slyší, co by nechtěl.

Co je dlaň a co je hřbet

Ručička má jednu dlaň,

jablíčko si do ní dám,

z druhé stran hřbet,

řící sám to sveď

 

Co je knížka

Co je knížka? je to živá

bílých listůl hromádka,

v ní si všechno hraje, zpívá,

ptáci, děti, zvířátka.

 

A svět dětem vždycky znova

do té hromádky se schová.

List obrátit stačí však

a rázem nám před oči

kousek světa vyskočí,

tu květ, slunce nebo pták

Co je les

Les nejsou jen stromy s tůní,

také tráva, spousta vůní,

houby, zvířata i ptáci…

Budem o nich povídat si.

 

Co je moc, to je moc

Co je moc, to je moc!

Něco cinká celou noc.

Otevřeme okenici,

někdo cape po ulici.

Co je pro mě moje maminka

Maminka,

to je můj polštářek

pro sladké spaní.

 

Maminka,

to je můj korálek

co nikdy nepustím z dlaní.

 

Je to můj medvídek,

veselá pohádka

i lžička medu...

 

Nezlob se, maminko,

líp to říct nedovedu.

Co je ti, sluníčko?

,,Copak , sluníčko? Postonáváš? Chodíš dřív spát a pozdě vstáváš... Pověz mi, co se s tebou stalo, že nehřeješ tak, jak si hřálo?" ,,Neboj se o mě. Tak to bývá. Když léto končí, dřív se stmívá, večer je dlouhý a den krátký, čas her střídá čas na pohádky."

Co je to?

To je bříško, to jsou záda,

to je čelo, to je brada,

to jsou lokty, ramena,

chodidla a kolena.

A co tohle? Ještě hlava,

na ní nos a uši,

nezapomeň na obočí, to té hlavě sluší.

Co je to?

Padá, padá bílé z nebe

když to chytíš, tak to zebe

na dlani je chviličku

hned se změní v kapičku

 ( sněhová vločka )   

Co je v kleci

Kocourek a micka

hledí, kde je klícka.

Tam v té kleci něco je,

co jim nedá pokoje.

Co kdo dělá

Mlynář semele zrní v mouku,

pekař upeče z ní housku.

Knihař knihu sváže,

pro koho – pro čtenáře.

Truhlář pro včely úl postaví,

včelař pak jen včelaří.

Kuchař, ten zas rozbil talíř,

nezaplatil za něj halíř.

Co kdo dělá

Co kdo dělá

 

Mlynář semele zrní v mouku,

pekař upeče z ní housku.

Knihař knihu sváže,

pro koho – pro čtenáře.

Truhlář pro včely úl postaví,

včelař pak jen včelaří.

Kuchař, ten zas rozbil talíř,

nezaplatil za něj halíř.

Co kdo dělá?

Kuře zobe - zob, zob, zob,
vrabec skáče - hop, hop, hop.
Datel ťuká - ťuk, ťuk, ťuk,
a už tiše! Ani muk!

Co kdo dělá?

Ruda pumpuje,

Jula hubuje.

 

Co komu patří-Zvířecí panství

Už je dávno velice,
co rozhodly slepice
vybrat si, podle moudrých rad,
svůj hrad.

A byl to jistě správný čin.
Teď mají KO, KO, KOKOŘÍN.
Když se to psi dověděli,
měli velkou zlost.

Svůj hrad taky honem chtěli-
tak dostali KOST.
Koza Róza nemeškala,
hned do Prahy zprávu psala.

Byla stručná, pouhý řádek:
Obsazuji KOZÍ HRÁDEK!
Kočky řekly: „Škoda slov,
my zas máme KOCOURKOV!“

Co má bubeníček

Co má bubeníček, co má za lubem? 
Dvěma paličkami tlouci na buben. 
Paličkami dvěma, protože víc nemá 
paliček a rukou. Už do bubnu tlukou. 
Třebaže jsme malincí, budeme hrát na bicí, 
staneme se bubeníky. Zatleskejte ... Ano, díky. 
Bumcarara, bum, bum, bum, otřásá se celý dům. 
Bubeníček bubnuje, maminka ho hubuje. 
Buší, buší do bubnu, já z toho však nezhubnu. 
Koupím já si činely, rád se přidám, začne-li. 
Založíme kapelu z bubínků a z činelů.

Co má Praha

Praha má parky, katedrály,

vinice, třídy, mosty, sály.

Terasovité zahrady,

zoo i dávné záhady.

Žádné město není tak svěží,

tak jako Praha, město věží.

Co má ráda žabička?

Co má ráda žabička? Hrušky? Nebo jablíčka?
Ale kdepak - neuhodli! o to se vás neprosí.
O studánku žába stojí. 
O studánku v rákosí.

Co mám rád

Mám dvě uši k naslouchání 
a dvě oči na koukání, 
dvě nožičky na chození 
a dvě ruce na mazlení.

Co máme?

Co máme k snídani? Chlebíček mazaný.

Co máme k obědu? Maso jíst dovedu.

Co máme k večeři? Oříšky veveří.

Co nabízí léto

Ten, kdo v létě není líný,

chodí ráno na hřiby.

Odpoledne na maliny,

večer k řece na ryby.

Smaženice nemá chybu,

šťáva z malin je jak med.

A na upečenou rybu

sbíhají se sliny hned.

Co nám jaro připravilo

Co nám jaro připravilo

Jarní sluníčko zasvítilo
všechen život probudilo.

Zelená se širé pole
a u nás ve stodole
kočce se narodila koťata,
jsou pěkná okatá.

Koza má dvě kůzlátka,
děda musel přibít nová vrátka,
z vajíček se vylíhla kuřátka,
jsou to ještě holátka.

Babička zasila semínka,
aby z nich vyrostla bylinka.
Alík na mě zuby cení,
když jdu pro zelené krmení.

To vše nám jaro připravilo,
aby nás tím pobavilo.
 

Co nám zpívá mlýn

Když si rolník popílí,

semelu vám obilí,

ve dne, v noci budu mlíti,

dokud nebudete syti,

klepy-klepy, klepy-klep,

nejdřív práce, potom chléb,

bábovky a koláče

pro ty pilné oráče!

Co platí na naše auto

Vzhůru autem na výlet!

Objedeme celý svět!

Řídí táta, domlouvá mu:

"Nezlob! Nechám řídit mámu!"

 

Co počnu

Co počnu s kuřaty,
budou - li kvokati?
Nadrobím chleba,
bude - li třeba.

Co pro mne jsi

Mámo, víš, co pro mne znamenáš? 

Jsi můj domov, kde svou radost můžu říct,
jsi moje slunce, které dokáže mé slzy vysušit,
jsi náruč vřelého objetí, citu a pohlazení,
jsi ta, která má vždy pro mně pochopení.

Všechno nejlepší k dnešnímu dni, mami!

Co říká mateřídkouška dětem

Pod lístky jsem schovala

bratra cvrčka, krásně cvrčí,

poslouchejte, do kapsy

všechny muzikanty strčí.

 

Je nám dobře na zemi,

já si voním, on si zpívá,

on je živ jen ze zpěvu,

já jsem zase z vůně živa.

 

Voní, zpívá celá zem,

je nám, děti, dobře všem!

Co s botou?

Sedí kotě na plotě,
očkem šilhá po botě.
Že by si s ní chtělo hrát,
tlapky dovnitř schovávat.

Sedí štěně u plotu,
má zálusk též na botu.
Nejdřív si s ní pohraje,
pak do hlíny zahrabe.

Běží Honzík podél plotu,
hledá svoji levou botu.
Při hře s dětmi zapomněl,
kde svou levou botu měl.

Co se děje v dubnu?

Co se děje v dubnu?

Duben se nasměje:

prohání po parku

studené krůpěje

z dešťových pohárků.

Sluníčko zatočí paprskem nad louží,

komu pad do očí, po jaru zatouží.

Co se děje v Labi

V Labi, kousek od Kolína, 
honí líný kapr lína, 
sledují je okouni. 
Na ně zase hledí cejni, 
smějí se jim, že jsou stejní - 
jen jeden prý okouní.

Co se děje v lese

Poslouchejte, milé děti,
co můžete uvidět,
tam, kde roste hodně stromů,
ožívá hned lesní svět.

Na stromě, až na vršíčku,
uvidíte veveřičku.
Ve větvích si poskakuje,
šišky ráda rozhazuje.

Po pěšince za bodláčím,
paní liška hrdě kráčí.
Je to děti velká dáma!
Toulává se často sama.

Tamhle dole na paloučku,
tam, kde kvete koniklec,
pod pařezem z velké díry,
vykukuje jezevec.

Také srny tady bydlí.
Umí rychle utíkat.
Musíte být potichounku,
nesmíte je vylekat.

Co se přeje k svátku rampouchům

Rampouchu náš stříbrnavý,

dejž ti zima, dlouhé zdraví,

tuhé mrazy do července,

žádné zlé sny o sněžence,

žádné – hepčí! - kýchání,

když tě slunce vyhání!

 

co si miminko asi myslí?

Neumím to říct,

Proto křičím z plných plic,

Přebalit mě je třeba,

Pro mě veliká to úleva,

Hladík už se zase hlásí,

Najíst se dá mi velikou práci,

Proto ted spinkat chviličku bych chtěl

Jinak než pláčem říct bych to neuměl,

Ted jsem spokojený,ted jsem rád,

Zase budu váš usměvavý kamarád

Co si povídají hadi a žáby

Co si povídají hadi a žáby

Povídají si dva hadi:

"My sluníčko máme rádi.

Provalujeme se právě

na sluníčku v hebké trávě.

Na vyhřátém kameni, 

tam jsme ještě raději."

Co to cinká

Co to cinká za vesnicí?
Kluci jedou po silnici.

Hop, koníčku, cinky, cinky,
ať jsme doma u maminky.

Co to cinká za vesnicí

Co to cinká za vesnicí?
Kluci jedou po silnici.
Hop, koníčku, cinky, cinky,
ať jsme doma u maminky.

CO TO CINKÁ, CO TO ZVONÍ..

CO TO CINKÁ, CO TO ZVONÍ...

Co to cinká, co to zvoní,
kouzlo Vánoc jako vloni,
tichá chvíle k zastavení,
závan štěstí, nad něj není.

CO TO VIDÍM, CO TO SLYŠÍM...

CO TO VIDÍM, CO TO SLYŠÍM...

Co to vidím, co to slyším?
Santa Claus se už k nám řítí.
Jak je to jen možné snad,
když Ježíšek má chodit zas.
Ježíšek, ten patří k nám,
ty se otoč a jdi dál.
Amerika už Tě čeká,
nefušuj Ježíškovi do řemesla.
Ježíška mi nedáme,
každý rok jej čekáme.
Krásné svátky vánoční,
Vám srdečně přejí,
Vaši blízcí.

Co to zvoní? Co to cinká?

Co to zvoní? Co to cinká?
Podívej se do okýnka.
Nic nezvoní, nic necinká,
to si zpívá má maminka.

Co tu jede?

Co tu jede? Kdo tu jede?

Jede auto, jede moto,

jede kolo, jede Olo.

Co už umím

Umím běhat, umím stát,
nad hlavu si ruce dát.
Umím chodit pomaličku,
umím hrát si na žabičku.
Umím chodit jako rak
Věřte mi to, je to tak!

Co už umím

Umím běhat, umím stát, nad hlavu si ruce dát. Umím chodit pomaličku, umím hrát si na žabičku. Umím chodit jako rak Věřte mi to, je to tak!

Co už umím

Nejdřív ležím, potom sedím, lezu po čtyřech,

pak se vodím, sama (sám si) chodím,

nech mě, mámo, nech!

Až oběhnu zahrádku, vrátím se ti v pořádku.

D leh na zádech, sed, lezení,

vodíme D za ruce, potom děti chodí samy,

a nakonec obíhají dospěláky.

Co už umím

 

Nejdřív ležím, potom sedím, lezu po čtyřech, (nejprve ležíme, poté sedíme, lezeme)
pak se vodím, sama/sám si chodím. (děti se vodí za ruce, poté chodí samy)
Nech mě, mámo, nech!
Až oběhnu zahrádku, (děti obíhají rodiče)
vrátím se ti v pořádku. (děti vběhnou rodičům do náruče)

Co už umím nakreslit?

Co už umím nakreslit? 

Kreslím stromy, slunce, nebe,

mámu, tátu, bráchu, sebe,

židli, kolo, míč,

dveře a v nich klíč,

zelenou trávu, hnědý chlup,

černou kávu, bílý zub,

žluté květy pampelišky

i zrzavý ohon lišky...

a u díry v plotě

tříbarevné kotě.

Co už umím!

Umím běhat,

umím stát,

nad hlavu si ruce dát.

Umím chodit pomaličku,

umím si hrát na žabičku.

Umím chodit jako rak,

věřte mi to, je to tak.

Co všechno musí udělat jaro

Vytáhnout trávu z hlíny                    
a na zeleno natřít.                            
Načernit pěkně stíny                      

a všechno živé sbratřit.          

 

Všem hadům svléci kůži,

načesat řádně louky,

spočítat lístky růží

a pruty leštit, brouky.


Nachystat noty ptáčkům,                

obléci nahé stromy,                         

vysmát se poškoláčkům,                 

pozlatit střechy, domy.                    

 

Rozmíchat v lese barvy

a kdeco zrána zrosit,

probudit v zemi larvy

a teplo do děr nosit.



Včeličkám květy sladit

a děcka nutit vstávat

a kožich kočkám hladit

a peckám jádra dávat.


 

Co všechno musí udělat jaro

Vytáhnout trávu z hlíny
a na zeleno natřít.
Načernit pěkně stíny
a všechno živé sbratřit.

Všem hadům svléci kůži,
načesat řádně louky,
spočítat lístky růží
a pruty leštit brouky.

Co?

Co? — „Starý sklo.“
Cože? — „Vidličky a nože.“
A co ještě? — „Dvoje kleště.“
A co víc? — „Dál už nic.“

Copak se to venku stalo

Copak se to venku stalo,

travička je bílá, 

okna nám mráz pomaloval,

už se chystá zima.

Ze skříní hned vytáhneme šály a čepice

a taky rukavice, ty nás hřejí nejvíce.

Černá vráno zakrákorej, bílou zimu volej,

spoustu sněhu, lyže, sáně,

chystáme se na ně.

mráz na rybník, na kaluže, ať to hezky klouže.

Ať to hezky klouže, ať to hezky klouže.

Černá vráno zakrákorej, bílou zimu volej. 

Copak umíš?

Copak umíš maličký?
Paci, paci, pacičky.
Tak pojď s námi tancovat!
Tany, tanu, tany, tanu,
na tu a zas druhou stranu,
tany, tanu, tanynky,
teď už nejsi malinký!

Což prozradit celerovi

Což prozradit celerovi,
že je na C, kdo to poví?
Bez CÉ celer není celer,
bílý eler, je to celé?

Ctirad

Na Ctirada číhá zrada,
Šárka od sousedů.
„Tu máš, Radku, k tomu svátku
špičatý kus ledu!“

Cukr, máslo, mouka

Cukr, máslo, mouka
maminka už kouká.
Copak tvoříš, broučku můj?
Jen se, mami, nestrachuj!.

Cukrář

Kdo má chutě na sladkosti,

do cukrárny chodí rád.

Pan cukrář ho tady hostí,

vybere si každý snad.

Dáš si pohár zmrzlinový,

věneček a k tomu džus?

Nebo pudink se šlehačkou?

Dortík s jahodami zkus...

Cukrář - to je povolání!

Asi ze všech nejsladší.

Může mlsat. Jenže on má

párek s křenem nejradši!

Cukroví

Deset dní už trouba sálá,

domem voní cukroví

a maminka jako vloni

zase říká tátovi:

„Kéž by byly svátky bílé!

Všude sníh, na řece led,

okna plná květů mrazu…

Kdy to bylo naposled?“

Táta kývne, mamka vzdychne

a tváří se dojatě -

neví, že i její vinou

jsou Vánoce na blátě,

a ze střech bez bílých čepic

jenom voda teče.

Proč? No protože je horko,

jak se všude peče!

Cupy cupy nožičky

Cupy, cupy nožičky,
nebojte se vodičky.
Která se dá umýti,
bude lépe choditi.
Která by se nedala,
za druhou by kulhala.

Cupy, cupy nožičky

Cupy - cupy, nožičky, 
nebojte se vodičky! 
Která se dá umýti, 
bude lépe choditi. 
Která by se nedala, 
za druhou by kulhala.

Cupy, cupy, nožky, nohy

Cupy, cupy, nožky, nohy,

naše kozička má rohy.

Trky, trky, takhle trká,

stále do něčeho strká.

Cupy, cupy, chrupy, chrupy,

když se pase u chalupy.

Cvakla klika, vrzla vrátka

Cvakla klika, vrzla vrátka,
koza si jde pro kůzlátka.
Zavřela je do chlívku,
že nejedly polívku.

Cvičení

To jsou kluci jako buci, kluci z Úpice,

pochodují po silnici, honí slepice.

To jsou kluci jako buci ze Svatoňovic,

Pochodují po silnici, nebojí se nic.
 

Cvičení


To jsou kluci jako buci, kluci z Úpice,
pochodují po silnici, honí slepice.
To jsou kluci jako buci ze Svatoňovic,
Pochodují po silnici, nebojí se nic.

Cvičeníčko

Cvičíme si pro radost,
cvičení není nikdy dost,
zdravý pohyb na vzduchu
to je príma, to je príma,
to je príma juchuchu.

Cvičeníčko

Cvičíme si pro radost, 
cvičení není nikdy dost, 
zdravý pohyb na vzduchu 
to je príma, to je príma, 
to je príma juchuchu.

Cvičíme prstíčky

Cvičíme prstíčky,
pak celé nožičky.
Velká kola uděláme,
až se celí zamotáme.

Stoupneme si na špičky,
natáhneme se do výšky.
Protáhni se maličko,
mámo i ty Leničko.

Cvrček

Stěžoval si cvrček, že ho bolí krček.
Nachladil se ve smrčí a teď mu to necvrčí.
Radily mu vosy:
"To chce obklad z rosy"
Radily mu tiplice:
"To chce plícník na plíce"
Radil čmelák basem:
"To chce šetřit hlasem.
Seď potichu v brčalu, nech cvrlikat cvrčalu."

Cvrček

Na palouku u lesa
cvrček v díře bydlí,
jak to u něj vypadá ?
Má tam stolek s židlí.

Na stole má jablko
a v něm tucet brček,
když má žízeň, pije mošt
jako každý cvrček.

Cvrček

Stěžoval si cvrček,
že ho bolí krček.
Nachladil se ve smrčí
a teď mu to necvrčí.
Radily mu vosy:
"To chce obklad z rosy"
Radily mu tiplice:
"To chce plícník na plíce"
Radil čmelák basem:
"To chce šetřit hlasem.
Seď potichu v brčalu,
nech cvrlikat cvrčalu."

Cvrček

Hmyz, který je rovnokřídlý,

na vyhřátých stráních bydlí.

V zemi hrabe chodbičky,

v pohádkách má housličky.

Cvrčci hezky cvrlikají,

na housle však nezahrají!

Cvrček

Stěžoval si cvrček, že ho bolí krček. Nachladil se ve smrčí a teď mu to necvrčí. Radily mu vosy: "To chce obklad z rosy" Radily mu tiplice: "To chce plícník na plíce" Radil čmelák basem: "To chce šetřit hlasem. Seď potichu v brčalu, nech cvrlikat cvrčalu."

Cvrček

Stěžoval si cvrček,
že ho bolí krček.
Nachladil se ve smrčí
a teď mu to necvrčí.
Radily mu vosy:
"To chce obklad z rosy"
Radily mu tiplice:
"To chce plícník na plíce"
Radil čmelák basem:
"To chce šetřit hlasem.
Seď potichu v brčalu,
nech cvrlikat cvrčalu."

Cvrček

Cvrček v lese nemá židli,

posadil se na pařez.

Vyhrával tam šmidli, fidli,

poslouchal ho celý les.

 

Cvrček

Stojí u své chaty,
stojí mezi vraty
cvrček zamyšlen;
pověz ty nám, pane strýčku,
co na mezi na sluníčku
děláš celý den?

Starostí mi hlava
skoro postonává,
moje dětičky:
po celý den v parnu pasu
nepokojnou, bujnou chasu,
zlaté husičky.

U své chaty stojí
cvrček v hnědém kroji,
stojí podle vrat;
co tu děláš, pane milý,
když se večer k horám chýlí,
sluníčko jde spat?

Chodím na besedu,
s druhy hovor předu,
ladím píšťalky;
a když druzi se mnou počnou,
slyšeti je naši skočnou
sto mil do dálky.

 

Cvrček

Stěžoval si cvrček, že ho bolí krček. Nachladil se ve smrčí a teď mu to necvrčí. Radily mu vosy: "To chce obklad z rosy" Radily mu tiplice: "To chce plícník na plíce" Radil čmelák basem: "To chce šetřit hlasem. Seď potichu v brčalu, nech cvrlikat cvrčalu."

Cvrček

 
Stěžoval si cvrček,
že ho bolí krček.
Nachladil se ve smrčí
a teď mu to necvrčí.
Radily mu vosy:
"To chce obklad z rosy"
Radily mu tiplice:
"To chce plícník na plíce"
Radil čmelák basem:
"To chce šetřit hlasem.
Seď potichu v brčalu,
nech cvrlikat cvrčalu."

Cvrček

,,Cvrkám, Cvrkám, cvrky, cvrky, na pasece mezi smrky. Cvrky, cvrky, cvrliky, já jsem takhle veliký.

Cvrček

To vám poví každý kos,

že je cvrček virtuos.

Na housle bez oddechu

hraje k tanci, poslechu.

Ve dne hraje pampeliškám,

motýlům a malým myškám.

V noci zase při měsíčku

doprovází koncert sýčků.

Cvrček

Cvrk, cvrk, cvrk,

cvrčka bolí krk.

Cvrčí cvrček, cvrčí cvrček,

až ho bolí celý krček.

Cvrk, cvrk, cvrk,

cvrčka bolí krk.



 

Cvrček a krkavec

Cvrček s láskou cvrká,

krkavec zas krká.

Cvrčku, chlapče, necvrkej,

ty krkavče nekrkej.

Cvrkání

Cvrček cvrká, cvrky, cvrky,

na zahradě mezi smrky,

cvrček cvrká cvrky, cvrk,

zabaví nás rok co rok.

Cyklista

Cyklista se rychle blíží,
zvládá cestu bez potíží.
Klikatá je jeho cesta,
míjí vesnice a města.
Krásná přilba zdobí hlavu,
není jenom pro parádu.
Pole, louky, černý les,
budem doma ještě dnes.

CH

Chrobák celý upachtěný s kuličkou se trmácí, krmí svoje chrobáčata jako všichni chrobáci. Chroust je chudý, chrousťat spousta, každé samo listí chroustá. A přeci ta chrousťata mají bříška kulatá.

CH ch

Chocholouš má chocholku, chodí, capá po dvorku, chodí, capá zamyšlený, chlév že je dnes uzamčený.

Chodí, capá, capi cap, chudí chodí s hladem spat.

Chacha

Chacha, chacha, chichu, chichu:-)

Copak je ti hochu k smíchu?

Jakpak bych se nechechtal,

když mě táta polechtal,

polechtal mě na zádech,

smíchem sotva chytám dech.

Chameleon

Chameleon

Chameleon, to je změna,
řekni barvu, vyslov přání,
obarví se na počkání.
Vlastnost, kterou jinej nemá,
jmenuje se barvoměna.

 

chameleon

Chameleon, jak jen může,
střídá barvu svojí kůže.
Je to fešák, každý rok
s módním hitem drží krok

Chameleon

Chameleon, jak jen může, střídá barvu svojí kůže. Je to fešák, každý rok s módním hitem drží krok.

Chameleon

Chameleon, to je změna,
řekni barvu, vyslov přání,
obarví se na počkání.
Vlastnost, kterou jinej nemá,
jmenuje se barvoměna.

 

Chata

Chata blízko lesa stojí,
U chaty je kupa chvojí.
A v něm chlapci chodbu mají,
Do chvojí se schovávají.

Chata

Chata blízko lesa stojí, U chaty je kupa chvojí. A v něm chlapci chodbu mají, Do chvojí se schovávají. Kolem buchet lítá moucha,

Chechtavá

Chacha chacha chichu chichu,
copak je ti, Honzo, k smíchu?

Jakpak bych se nechechtal,
když mě táta polechtal.

Polechtal mě na zádech,
smíchem sotva chytám dech.

Chechtavá

Jáchym se chechtá, něco ho lechtá.

Blecho, blecho, nech ho být,

nedělej si z kalhot byt.

Chechtavá

 

Chacha chacha chichu chichu,
copak je ti, Honzo, k smíchu?
Jakpak bych se nechechtal,
když mě táta polechtal.
Polechtal mě na zádech,
smíchem sotva chytám dech.

Chechtavá

Chacha chacha chichu chichu,

copak je ti, Honzo, k smíchu?

Jakpak bych se nechechtal,

když mě táta polechtal.

Polechtal mě na zádech,

smíchem sotva chytám dech.

Chechtavá

Chacha chacha chichu chichu,
copak je ti, Honzo, k smíchu?

Jakpak bych se nechechtal,
když mě táta polechtal.

Polechtal mě na zádech,
smíchem sotva chytám dech.

Chirurg

Je pan doktor v nemocnici,

ten se chirurg nazývá.

Když si zlomíš třeba ruku,

když tě bolí loket, kluku,

on se na to podívá.

Jestli spad jsi z prolézačky,

koleno ti ošetří.

Je-li třeba, operuje,

nohu, ruku zasádruje...

a jsi zdravý - raz, dva, tři!

Chlapci, chlapci

Chlapci, chlapci,

v Orlici je candát!

V Orlici je bělice,

honem, chlapci, udice!

Chlapeček

U vesničky cestička,

u cestičky zvonička,

ve zvoničce zvoneček,

zvoní na ní chlapeček.

Chleba

Koho chleba jíš,

toho píseň zpívej.

Chleba

Ať si chleba namažeme máslem nebo ramou,

když nám spadne, tak vždy stejně, dolů horní stranou.

Tak si říkám - kolikrát se ještě tohle stane,

než si lidstvo mazat začne chléb na druhé straně.

Chlouba políčka

Zaseté obilí na poli nelení,
hrdě se rozsáhlý lán sytě zelení,
obilí hustí se jako ta tráva,
kde z jeho stébly větřík si hrává.

Sotva se narodí voňavé klásky,
vítr je pročechrá, jako ty vlásky,
slunce jej prozáří zlatem, nechť zraje,
vzácného obilí širé jsou kraje.

Políčko pyšné je na zlaté klásky,
které v něm dozrály jak kouzlo lásky,
zlatavé obilí ulehá, šustí,
droboučká zrníčka klásky nám pustí.

Sečené políčko dá zlaté zrní,
vzácnými zrníčky sýpky se plní,
na svoji úrodu pyšné je políčko,
jelikož sklidilo jakostní zrníčko.

Chlouba políčka

Zaseté obilí na poli nelení, hrdě se rozsáhlý lán sytě zelení, obilí hustí se jako ta tráva, kde z jeho stébly větřík si hrává. 

 

Chlubení

Chlubí se cizím peřím.

Chlubila se chobotnice

Chlubila se chobotnice,
že má rychlá chapadla.
Kdyby chtěla něco chytit,
tak by to hned popadla.

Chlubila se malá Lenka

Chlubila se malá Lenka,
že už zná všechna písmenka.
Vážně všechna?
Kdepak, jenom
ta, co tvoří
moje jméno…

CHLUBIVÉ VEJCE

  CHLUBIVÉ VEJCE

Chlubilo se vejce jedno,

    že prý všechnu moudrost snědlo.

    Chlubilo se ještě chvíli,

    pak ho v hrnci uvařili.

 

 

Chobotnice

Chobotnice chapadly

rybky chtivě napadly,

ty se chytře chovaly,

chapadlům se schovaly.

Chobotnice

U oběda chobotnice nechce nože ani lžíce. Sotva by je popadla, zamotá si chapadla.

Chobotnice

Kdopak je to? Chobotnice.

Chobotnic je v moři více,

ale jenom tahle malá

na hladinu vyplavala.

Tolik byla zvědavá.

Až pozná, že jsem to já,

chapadlem mi zamává.

Choď jen do oběda

Choď jen do oběda

Koleda, koleda,
choď jen do oběda,
byla by totiž škoda,
kdyby tě zmáčela voda.

Choď jen do oběda

Koleda, koleda,
choď jen do oběda,
byla by totiž škoda,
kdyby tě zmáčela voda.

CHODÍ MEDVĚD

CHODÍ MEDVĚD PO ZAHRADĚ,
VELIKÝ, HUŇATÝ,UKAŽ,
UKAŽ, CO TY UMÍŠ,
MEDVĚDE DĚLATI.

Chodí podzim po lese

Chodí podzim po lese,
všechno listí setřese,
veverka to listí sbírá,
do skrýše ho odnese.

Chodidla

Pata, špička, špička, pata,
to umí i batolata.
Dvě chodidla malá máme,
a tak s nimi zamáváme.

CHODÍM, HLEDÁM DĚTIČKY

CHODÍM, HLEDÁM DĚTIČKY,
HODNÉ CHLAPCE, HOLČIČKY,

MŮŽE TO BÝT CHLAPEČEK, JMENUJE SE ....

CHODÍM, HLEDÁM DĚTIČKY,
HODNÉ CHLAPCE, HOLČIČKY,


MŮŽE TO BÝT HOLČIČKA, JMENUJE SE ...

Chocholáč

Chocholáč

Já jsem malý chocholáč,
přišel jsem si pro koláč,
koláče mi dejte,
jen se mně nesmějte!

Chocholouš

Povídala moucha mouše: ,,Já se bojím Chocholouše! Skáče kolem, hop hop hop, My jsme jeho ptačí zob!"

Chocholoušek

Chocholoušek chocholatý
s chocholouškou chce do chaty.

Chrobák

Chrní, chrní,

chrobák v trní,

chrápe, chrápe,

pak zas vrní.

 

Chrt z Brd

Chrt pln skvrn zdrhl z Brd.

Chtějí chytat chameleóna

Chytám Leu, chytám Leona:

Budete chtít chytat chameleóna?

Chudák je lepší

Lepší je chudák žijící bezúhonně

než falešný obojetník, byť bohatý.

Chumelenice

Sníh se sype jako peří
z nebeského polštáře,
padá na dům, na práh dveří,
do vlasů i na tváře.

Chumelenice

Chumelenice

Sníh se sype jako peří
z nebeského polštáře,
padá na dům, na práh dveří,
do vlasů i na tváře.

Chumelenice

Volá vločku vločka,
ať prý na ní počká,
že neví kam padá,
má zavřená očka.

Chumelenice

Sníh se sype jako peří
z nebeského polštáře,
padá na dům, na práh dveří,
do vlasů i na tváře.

Chumelí

Chumelí a chumelí, sníh se sype z nebe,

uši máme na rampouch, palec v botě zebe.

Všemu tomu navzdory musíme se smát –

zimu přece máme v roce jednou jedenkrát!

Chumelí

Chumelí a chumelí,

vyskákejte z postelí,

poběžíme pro jedličku,

pro kapra a pro jmelí.

Oblečte si kabátky,

sklouzneme se před vrátky,

těšíme se na Vánoce,

ať jsou jako z pohádky!

Sklouzneme se po ledu,

zazpíváme koledu

pro tatínka, pro maminku,

pro babičku, pro dědu.

Chumelí a chumelí,

všichni jsme dnes veselí

těšíme se na Ježíška,

co nám asi nadělí?

Chumelí

Chumelí se, chumelí,

v sobotu i v neděli.

Chumelí se v noci, ve dne,

co je černé, rychle bledne.

Chumelí

Padá snížek do polí,

vůbec ho to nebolí.

Padá, padá na stráně

dětem rovnou pod sáně.

Pak si s nimi hraje,

dokud neroztaje.

Chumelí se, chumelí

Chumelí se, chumelí

Maminka jde pro jmelí.

A tatínek pro ovoce,

Těšíme se na Vánoce.

A kdy budou?

Hnedle, hnedle

V předsíni už voní jedle.  


 

Chumelí se, chumelí

Chumelí se, chumelí,

maminka jde pro jmelí.

A tatínek pro ovoce,

už se těším na Vánoce.

A kdy budou? Hnedle hnedle.

V předsíni už stojí jedle.

Zelenej se jedličko,

narovnej se maličko,

líbíš se mi, vezmu si tě,

budeš vonět v našem bytě.

Dám ti hvězdu na čelo,

večer bude veselo.

Můžu ti to předem slíbit,

bude se ti u nás líbit.

Chumelí se, chumelí

Chumelí a chumelí, sníh se sype z nebe,

uši máme na rampouch, palec v botě zebe.

Všemu tomu navzdory musíme se smát –

zimu přece máme v roce jednou jedenkrát!

Chumelí se, vítr hvízdá

Chumelí se, vítr hvízdá
sýkorka se dívá z hnízda,
v zimě není jídla dost,
zem je zmrzlá jako kost.
Prosím pěkně milá dítka,
nasypte mi do krmítka.

Chumelí se, vítr hvízdá

Chumelí se, vítr hvízdá
sýkorka se dívá z hnízda,
v zimě není jídla dost,
zem je zmrzlá jako kost.
Prosím pěkně milá dítka,
nasypte mi do krmítka.

Chytneme se

Chytneme se

Chytneme se dokolečka,

chytneme se dokola,

poslouchej, kdo tvoje jméno

za chviličku zavolá.


Chytneme se dokolečka,

ruka ruku polechtá,

poslouchej, kdo tvoje jméno

za chviličku zašeptá.

Chytnu

Chytnu Lotu, dá mi botu.

Chytnu Edu, dá mi medu.

Chytnu Danu, dá mi pannu.

Chytnu Toma, budu doma.

Chytnu

Chytnu Lotu, dá mi botu.

Chytnu Edu, dá mi medu.

Chytnu Danu, dá mi pannu.

Chytnu Toma, budu doma.