Š

Štěpán už je velký školák, brzy půjde do šestky. Škádlím ho : Ty můžeš chodit bez štafliček na švestky. Já jsem Šárka ze školky, Štěpán říká: Ty z té výšky můžeš celkem šikovně sbírat šneky nebo šišky.

Š š

Šnečku, šnečku šišatý, širák máš až na paty.

Šouráš se tu mezi ploty, švec ti ušil špatné boty.

Šelma švícko za to může, šil je asi z líné kůže.

Šafářka

Pročpak se ptáš, kde je šafář? Přijde-li šafářka, ona ti vypráská jako šafář, jako šafář.

Šála

Klokanice plete šálu,

Klokánek si říká: "Ouha!

když ta máma pořád plete,

bude zima pěkně dlouhá!"

Šamanovo zaříkávání

Šamanovo zaříkávání

Svolávám všechny mocné síly,
svolávám všechny vodní víry.
Vykouzlím rukou tmavé nebe,
vykouzlím hvězdu, která zebe.
Zažehnu oheň, který pálí,
zažehnu slunce v modré dáli.

 

Šampióni lyžování

Šampióni lyžování
uhánějí z horských strání.
Hurá šupem ze svahu,
Chce to hlavně odvahu.

Šáňkování

Tři maličcí trpaslíci
místo sáněk měli lžíci.
A vozí se na lžičce,
po zamrzlé loužičce.

 

 

Šašek

Když se tahá za šňůru

šašek skáče nahoru

rozhazuje rukama

vykopává nohama

potom jede na koni

nakonec se ukloní.

Šašek

Když se tahá za šňůru,
šašek skáče nahoru.
Rozhazuje rukama,
vykopává nohama,
takhle jede na koni,
nakonec se ukloní.

Šašek

Když se tahá za šňůru,           (ruce zvedlé vedle hlavy,rozevřené prsty,naklánění do stran)

skáče šašek nahoru.                (poskoky na míči)

Rozhazuje rukama,                 (ruce překřižujeme před sebou)

vykopává nohama.                 (vykopávání nohama)

Takhle jede na koni                (poskoky na míči)

a pak se Vám ukloní.              (předklon na míči)

Šašek

ŠAŠEK

Když se tahá za šňůru,         (Dítě položené na klíně, taháme ho za ručičky nahoru)

skáče šašek nahoru.        

Vyhazuje rukama,                  (zamávámě dítěti ručkama do stran) 

vyhazuje nohama.                  (kopeme dítěti nožkami do stran)

Potom jede na koni,                (pohoupeme dítě na klíně jako jízda na koni)

nakonec se ukloní.                   (zkřížíme dítěti ruce na hrudi a ukloníme se sním dopředu)

Šašek

Když se tahá za šňůru, skáče šašek nahoru, vyhazuje rukama, přitom kope nohama, takhle jede na koni a pak se Vám pokloní.

Šaškovláček

Jede vláček na Aljašku, veze mnoho směšných šašků:

Šaška Vaška, šaška Haška, šaška Maška, šaška Staška,

šaška Miška, šaška Zbyška, šaška Leška, šaška Měška.

Prostě samé šašky z frašky. Už se těším na ty hlášky!

Šašku, šašku

Šašku, šiško, šašku, šiško,
ukaž, kde máš, šašku, bříško.

Šašku, šašku šišatý,
šaty máš až na paty

Šašku, šiško

Šašku, šiško, šašku, šišku, ukaž, kde máš, šašku, bříško.
Šašku, šašku šišatý, šaty máš až na paty.

Šáteček

 
Mám šáteček mám,
komu já ho dám,
tomu kdo se nemračí,
toho já mám nejradši,
tomu já ho dám.


 

Šaty a trika

Máma holku šatí,

kupuje jí šaty.

Máma kluka oblíká,

nakupuje mu trika.

Šedá

Myška v šedém kožíšku

nemůže ven z pelíšku.

Venku na ni číhá kočka,

doufá, že se myšky dočká.

Slon, po ranní rozcvičce,

povídá té kočičce:

"Koukej, ať jsi za plotem,

než tě plácnu chobotem!"

Šedá myš

Malá šedá myš 
ve sklepě má skrýš. 
Do zahrádky vejde vrátky 
a pak neví, kudy zpátky. 
Hopsa hejsa hopsa hejsa 
a ty v kole taky nejsi.

Šedá myš

Běží malá šedá myš, do kopečka stále výš. Na kopečku stojí hrad, tam zůstane myška stát: "Mám zazvonit, či zaklepat?"

Šedá myška

Šedá myška

Malá šedá myš,

ve sklepe má skrýš.

Do zahrádky vejde vrátky

a pak neví kudy zpátky.

Malá šedá myš,

ve sklepe má skrýš.

Šel dědeček do kopeček

Šel dědeček do kopeček, 
muzika mu hrála, 
nohy se mu třepotaly, 
babička se smála.

Šel Janeček

Šel Janeček na kopeček,

hnal před sebou pět oveček

a šestého berana

se zlatýma rohama.
 

Šel Janeček

Šel Janeček na kopeček,hnal před sebou pět oveček

a šestého berana, se zlatýma rohama.


 

Šel janeček na kopeček

Šel janeček na kopeček,
hnal před sebou pět oveček
a šestýho berana
se zlatýma rohama.

Šel Janeček na kopeček

Šel Janeček na kopeček
hnal před sebou pět oveček
a šestýho berana,
se zlatýma rohama.

Šel Janeček na kopeček

Šel Janeček na kopeček, 
hnal před sebou pět oveček 
a šestého berana 
se zlatýma rohama.

Šel Janeček na kopeček, 
uviděl tam praporeček 
na něm bylo psáno, 
co se dělo ráno.

Šel kocourek do stodůlky

Šel kocourek do stodůlky,
čočovičku mlátit,
cepy se mu polámaly,
on se musel vrátit.
Čočovička vička, šohaj vlaštovička,
čočovička hrášek, šohaj Mikolášek.

Šel kocourek do stodůlky

Šel kocourek do stodůlky,
čočovičku mlátit,
cepy se mu polámaly,
on se musel vrátit.
Čočovička vička, šohaj vlaštovička,
čočovička hrášek, šohaj Mikolášek.

Šel medvídek do školky

Šel medvídek do školky,
vzal si s sebou bačkůrky.
A červené jablíčko,
na shledanou, matičko!

Šel pan doktor na návštěvu

Šel pan doktor na návštěvu 
zaklepal - čelo 
zazvonil - nos 
pak tam vstoupil - pod nosem 
už tam byl - na pusu.

Šel Pepíček brázdou

Šel Pepíček brázdou,
měl kapsičku prázdnou.
Přišla za ním Tonička
a dala mu chlebíčka.

Šel Pepíček brázdou

Šel Pepíček brázdou, 
měl kapsičku prázdnou, 
přišla za ním Tonička 
a dala mu chlebíčka.

Šel tudy, měl dudy

Šel tudy, měl dudy,
ani nezapískal.
Bodejž mu, ty dudy,
rarášek roztřískal.

Šel zahradník

Šel zahradník

Šel zahradník do zahrady s motykou, motykou,

Vykopal tam rozmarýnku velikou, velikou.

Nebyla to rozmarýna, byl to křen, byl to křen,

Vyhodil ho zahradníček z okna ven, z okna ven.

Šel zajíček

Šel zajíček brázdou,

měl kapsičku prázdnou,

potkala ho Káča,

dala mu koláča.
 

Šel zajíček brázdou

Šel zajíček brázdou,

mošničku měl prázdnou.

Potkala ho Káča,

dala mu koláča.

Přidala mu čtyři groše,

aby koupil dětem kaše.

On si koupil tabáku,

"Sakvalenský lajdáku!"

Šel zajíček brázdou

Šel zajíček brázdou, měl mošničku prázdnou. 

Potkala ho Káča, dala mu koláča. 

Přidala mu čtyři groše, aby koupil dětem kaše. 

On si koupil tabáku. Sakulentský lajdáku! 

Šel zajíček brázdou

Šel zajíček brázdou, 
měl kapsičku prázdnou, 
potkala ho Káča, 
dala mu koláča 
a dala mu čtyry groše, 
aby koupil dětem kaše. 
On si koupil tabáku 
sakulentskej lajdáku!

Šeptání

Co je šeptem,

to je s čertem.

Šetři slovy

Šetři slovy,

když chválíš,

haníš-li,

šetři tím víc.

Šije šije švec

Šije šije švec, 
zlámal kopytec. 
Zlámal kopyto, 
odpusťme mu to.

Šije švec

Šije švec

Šije, šije švec, zlámal kopytec

Zlámal kopyto, odpusťme mu to.

Šiju boty

Šiju boty do roboty, nemám chleba ani sýra,
všechno mi to kočka snědla!
Udělala kšššš!

 

Šiju boty

Šiju boty do roboty,

od soboty, do soboty.

Nemám chleba, ani sejra,

všecko mně to kočka snědla.

Šiju boty

Šiju boty

Šiju boty do roboty, nemám chleba ani sejra,

Kočka mi to všecko snědla, udělala kšc.

Šiju boty

Šiju boty do roboty,
(točíme rukama)
nemám chleba ani sýra,
kočka mi to všechno snědla,
udělala kšáááááá.
(rozpřáhneme ruce)

Šiju boty

Šiju boty do roboty, nemám chleba ani sýra,
všechno mi to kočka snědla!
Udělala kšššš!

 

Šiju boty

Šiju boty do roboty, od soboty do soboty. Nemám chleba, ani sýra, kočka mi to všechno snědla. Udělala kšááá.

Šiju boty

Šiju boty, do roboty.

Nemám chleba ani sejra,

kočka mi ho všechen snědla.

Uděláme kšic..... kočka už je pryč...

Šiju boty do roboty

Šiju boty do roboty, nemám chleba ani sejra,

kočka mi to všechno snědla. Šic!

Šiju boty do roboty

Šiju boty do roboty, nemám chleba ani sýra, (mlýnek z rukou)
kočka mi to všechno snědla. Uděláme Kššššá! (roztáhneme ruce do upažení)

 

Šiju boty do roboty

Šiju boty do roboty,
aby byly do soboty. (mlýnek z rukou)
Šiju, šiju, švec, 
ztratil kopytec, 
ztratil kopyto, 
odpusťte mu to. (meleme a rozpažujeme rukama)

 

Šiju boty do roboty

ŠIJU BOTY

Šiju boty do roboty,

od pondělka do soboty                          (D točí prstem jedné ručky okolo prstu ručky  

nemám chleba ani sejra,                      druhé, na způsob mlýnku. Na „kšc“ roztáhne obě

kočka mně to všechno snědla –            ručky, jako když švec vytahuje dratev)

udělala kšc do mlejna.

Šiju šiju košilku

Šiju šiju košilku,
ušiju ji za chvilku.
Pak ušiju kabátek
naší Dáše na svátek.
A co ještě?
Plášť do deště.

Šikovný lupič

Mol se vloupal do šatníku, nemusel mít žádnou kliku.

Zbaštil všechny šatičky, nechal jenom botičky.

Šikovný švec prťavec

Šikovný švec prťavec,
šil si botky na tanec.
Šídlem dírky děroval,
šnůrky skrz ně šněroval.

Šili ševci

 

Šili, šili, ševci boty,

sedlákovi do roboty,

šili, šili, ševci boty,

sedlákovi do pole.

šidli, šidli švec,

zlámal kopytec.

Zlámal kopyto,

odpusťme mu to.

Šili ševci

Šili ševci

 

Šili, šili, ševci boty,

sedlákovi do roboty,

šili, šili, ševci boty,

sedlákovi do pole.

šidli, šidli švec,

zlámal kopytec.

Zlámal kopyto,

odpusťme mu to.

Šimrání

Šimry, šimry, šim, jak se šimrá vím. Dvě ručičky malé máme, tak je celé pošimráme, dvě nožičky malé máme, tak je celé pošimráme, jedno bříško malé máme, tak ho celé pošimráme

Šimry, šimry

Šimry, šimry, šim,
jak se šimrá vím.
Dvě ručičky malé máme,
tak je celé pošimráme,
dvě nožičky malé máme,
tak je celé pošimráme,
jedno bříško malé máme,
tak ho celé pošimráme

Šípek

Nejlepší lék na rýmu?

Šípky - plody podzimu -

to ví všechny babičky.

Když šípkové růžičky

v horkém létě odkvetou,

pak z nich plody - šípky jsou.

Šípková Růženka

1. Na zámku žila dívenka- Šípková Růženka,
na zámku žila dívenka – Růženka.

2. Na pozoru se dívenko – Šípková Růženko,
na pozoru se dívenko v zámku měj.

3. Zlá víla jehlou dívenku – Šípkovou Růženku,
zlá víla jehlou dívenku popíchá.

4. Od těch dob spala dívenka – Šípková Růženka,
od těch dob spala dívenka na sto let.

5. S ní ustal život na zámku i venku v altánku
a celý zámek zarostl do houští.

6. Princ nebojácný přispěchal, trním se prosekal
a sto let spící Růženku políbil.

7. Jak na čelo jí políbil, život v ní probudil
a celý zámek ze spánku rázem vstal.

8. I byla svatba veliká, spustila muzika
a jídla pití každý měl, co jen chtěl.

9. Princ dosud žije s dívenkou –Šípkovou Růženkou
a bude jí mít jistě rád napořád.

Šípková Růženka, Bratři Grimmové

Před dávnými časy žili král a královna a ti si každého rána říkali: „Kdybychom tak měli děťátko!“ I stalo se jednou, že královna zrovna seděla v koupeli, když tu z vody vylezla žába, přihopkala k ní a pravila: „Tvoje přání se splní, dříve než uplyne rok, narodí se ti dcerka.“ Co žába řekla, to se stalo; královna povila děvčátko, které bylo tak krásné, že král se samou radostí neudržel a uspořádal velkou slavnost. Pozval na ni nejen své příbuzné, přátele a známé, ale také sudičky, které měly dítěti přinésti do vínku rozličné ctnosti a nadání. Sudiček bylo třináctero do počtu, král měl ale jen dvanáct zlatých talířů, ze kterých měly jíst, a tak musela jedna z nich zůstat doma.

Křtiny slavili ve vší nádheře, a když se slavnost chýlila ke konci, jaly se sudičky dítě obdarovávat podivuhodnými dary; jedna mu věnovala ctnost, druhá krásu, třetí bohatství; a tak dále prostě vše, co si lze na světě přát. Když pronesla své přání jedenáctá sudička, tu pojednou vpadla do sálu ta třináctá, a protože se chtěla pomstít, že nebyla pozvána, bez toho, že by někoho pozdravila nebo se na něj jen podívala, zvolala silným hlasem: „Královská dcera se ve věku patnácti let píchne o vřetánko a zemře!“ A bez dalšího slova se obrátila a odešla ze sálu. Všichni byli ohromeni úlekem. Tu předstoupila dvanáctá sudička, která své přání ještě nepronesla. Nemohla sice tu zlou sudbu odvrátit, ale mohla zmírnit její dopad, pravila tedy: „Neupadne do smrti, ale do stoletého spánku.“ Král, který chtěl milované dítě ochránit před neštěstím, potom vydal rozkaz, že všechna vřetena v celém království mají spálit.

Přání sudiček se vyplnila, dívenka byla tak krásná, ctnostná a přátelská i moudrá, že kdo ji poznal, musel ji milovat. Jednoho dne, to jí bylo právě patnáct let, nebyli král ani královna doma a dívenka zůstala v zámku úplně sama. Tak se procházela a prohlížela si komnaty i komory, jak jí bylo libo, a k posledku došla k jedné staré věži. Vystoupala úzkým točitým schodištěm vzhůru a dorazila k malým dvířkům. V zámku trčel zrezivělý klíč, a když jím otočila, dveře odskočily a za nimi byla komůrka, ve které seděla u kolovrátku stařenka a pilně předla. „Dobrý den, babičko,“ řekla královská dcerka: „ copak tady děláš?“ „Předu.“ odvětila stařena a pokývala hlavou. „Copak je to za věc, která tu tak zvesela poskakuje?“ zeptala se dívka, vzala vřetánko a chtěla také přísti. Ale sotva se vřetánka dotknula, tu se ta kouzelná předpověď vyplnila a ona se píchla do prstu.

V tom okamžiku klesla na postel, která tam stála, a upadla do hlubokého spánku. A ten spánek se rozšířil po celém zámku, král a královna, kteří zrovna přibyli domů a vešli do sálu, usnuli a s nimi všechno dvořanstvo. Spali také koně ve stáji, psi na dvoře, holubi na střeše, mouchy na stěně, také oheň, který plápolal v krbu, znehybněl a usnul, pečeně se přestaly škvařit a i kuchař, který chtěl kuchtíka, protože měl něco opatřit, zpohlavkovat, také usnul. A utišil se vítr a na stromech kolem zámku se nepohnul ani lísteček. Okolo zámku začala růst houština divokých růží, a každý rok byla o něco vyšší a nakonec celý zámek obrostla, takže ho více nebylo vidět; ani tu korouhvičku na střeše.

A zemí šla pověst o krásné Šípkové Růžence, jak královskou dceru nazvali; čas od času sem přicházeli královští synové, aby skrze houštinu pronikli k zámku. Ale to se ukázalo jako zhola nemožné, neboť trniska jako by měla ruce, mladíky jimi chytala a oni v nich uvízli, zůstali tam viset a více se odtamtud nedostali, a tak ze světa sešli bolestnou smrtí.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Po mnoha a mnoha letech přišel jednou do té země opět jeden princ a slyšel, jak nějaký stařec vypráví o Šípkové Růžence; že tam někde stojí zámek, ve kterém už sto let spí překrásná princezna, které říkají Šípková Růženka, s ní spí i král a královna a celý dvůr. Stařec také od svého dědečka věděl, že už přišlo mnoho přemnoho princů a pokoušelo se ji najít, snažilo se proniknout skrze šípkovou houštinu, ale všichni v ní uvízli a bídně zahynuli. Tu jinoch pravil: „Já se nebojím, jdu se na Šípkovou Růženku podívat.“ Ten dobrý stařec ho od toho mohl odrazovat, jak chtěl, princ na jeho slova nic nedal. A právě nyní uplynulo sto let a nadešel čas, kdy se měla Šípková Růženka opět probudit.

Když se princ přiblížil k růžové houštině, byly to tou dobou již velké a mohutné růžové stromy, tu se samy od sebe rozestoupily a nechaly jej nezraněného projít; za ním se opět zavřely v neproniknutelnou houštinu. Na zámeckém dvoře leželi a spali koně a strakatí lovečtí psi, na střeše seděli holubi a měli hlavy ukryté pod křídly. A když vešel do zámku, na stěnách spaly mouchy, kuchař v kuchyni měl stále napřaženou ruku, jak chtěl kuchtíka plácnout, děvečka seděla s černým kohoutem, kterého chtěla oškubat. Tu šel dále a viděl v sále ležet a spát dvořany, nahoře na trůnu ležel král i královna a spali. Tak šel stále dál a všechno bylo tak tiché, že slyšel svůj vlastní dech, až konečně přišel do věže a otevřel dveře té komůrky, ve které spala Šípková Růženka. Tam tedy ležela a byla tak krásná, že se toho pohledu nemohl nabažit, sklonil se k ní a políbil ji. Jakmile se jí dotknul ústy, otevřela Šípková Růženka oči a mile na něj dívala.

Pak sešli společně dolů a probudil se král, královna i dvořané a dívali se překvapeně jeden na druhého. I koně na dvoře vstali a potřásali hlavami, psi vyskočili a vrtěli ocasy, holubi na střeše vytáhli hlavy zpod křídel, rozhlíželi se kolem a pak uletěli do polí, mouchy lezly na stěnách, oheň v kuchyni se rozhořel, aby dál vařil jídlo, pečeně opět začaly prskat, kuchař dal kuchtíkovi konečně ten pohlavek a děvečka dál škubala černého kohouta.

Pak slavili ve vší nádheře svatbu prince a Šípkové Růženky a žili spokojeně až do konce svých dnů.

 

Široký děštník

Široký já deštník mám, po dešti ho otvírám.

Šiška, liška, pampeliška

Šiška, liška, pampeliška,
zabloudila v lese myška.
Ten, ten, ten,
vyhodí ji z kola ven!

Šišky

Na šišky šel Vašík Měl tašku a košík. Nenašel jen šišky, Našel houby lišky. Taška plná šišek, V koši kupa lišek.

Šišky

Svěřila se šiška šišce,

že má starost o zdraví,

a tím pádem jí ve výšce

bydlení už nebaví.

Delší dobu prý má zájem

o byt dole v jehličí.

Bude platit menší nájem,

a hlavně tam nefičí.

Šišli-myšli

Šišli-myšli, kam jsme přišli? Na šišatý vršíček, kde si špitá liška s myškou, prý jak strašně šišlá šnek.

Škeble

Na dně někde v rybníce

bývá škeblí nejvíce.

V lastuře jak ve skrýši

žijí tito měkkýši.

Škola

Když jsem chodil do školy,

učil jsem se litery.

Jedna, dvě, tři, čtyři,

to jsou moje litery.

Škola pro zvířátka

Kdo by nechtěl hodně znát,
umět číst a počítat?
I když je ještě maličká,
to vše chce umět kočička.

Škola volá

Pole jsou
uz dávno holá,
hola – škola
na nás volá,
a my jdeme,
mámo táto,
ať je zima nebo bláto.

Škola volá

Pole jsou už dávno holá,
hola – škola na nás volá,
a my jdeme, mámo, táto,
ať je zima nebo bláto.

Škola volá

Matika je na stole,
poznámka je hned dole,
včera jsem ji dostala
a doma jsem to dostala...

Škola zvířátek

Mateřská škola kuřátek
je na dvorku, hned u vrátek.
Se sluníčkem ráno vstanou
a hrají si na pípanou.

Co dělají ježci?
Aby byli dobří běžci,
tak se dopoledne honí
na pěšině pod jabloní.
Potom, od oběda do tří,
pilníčkem si ostny ostří.

Teď vás vítá vzácná koza,
paní profesorka Róza.
Všichni její vzorní žáci
jsou od rána v pilné práci.

Nelenoší ani chvilku,
mají mnoho učení:
do přestávky násobilku,
po přestávce mečení.

Školička

Celá třída sleduje tiše,
jak na tabuli pejsek píše:
Do školičky chodím rád,
už se umím podepsat!

Šla kačenka

Šla kačenka kolem vody,

napila se horké vody.

Kač, kač, kač

ty jsi malý hráč.

Šla Nanynka do zelí

Šla Nanynka do zelí, do zelíčka,
natrhala lupení, lupeníčka.
Přišel na ni Pepíček,
rozlámal jí košíček.
Ty, ty, ty! Ty, ty, ty!
Ty to budeš platiti.

Šla veverka

Šla veverka na jahody, utíkala kolem vody,

jahody se rozsypaly, do studánky popadaly.

Běž, panenko, běž, veverušku těš!

 

 

Šla veverka

Šla veverka na jahody, utíkala podle vody,
jahody se rozsypaly, do studánky napadaly.
Běž panenko, běž, veverušku těš!

Šla veverka na jahody

Šla veverka na jahody,
utíkala kolem vody.
Jahody se rozsypaly,
do studánky napadaly.
Běž panenko běž,
veverušku těš.

Šlehám, šlehám tetičku...

Šlehám, šlehám tetičku...

Šlehám, šlehám tetičku,
dostanu veselou skleničku.
Nedáte-li skleničku,
dejte sladkou hubičku.
Dejte raděj obojí,
ať vás to moc nebolí!

Šlo kuřátko do hospody

Šlo kuřátko do hospody

Hody, hody doprovody,
šlo kuřátko do hospody,
dalo si tam frťana
a spalo až do rána.

ŠLY PANENKY SILNICÍ

Šly panenky silnicí, silnicí, silnicí, potkali je myslivci, myslivci, dva.

Kam panenky, kam jdete, kam jdete, kam jdete, která moje budete, budete má Ta maličká, ta je má, ta je má, ta je má, ta má očka jako já, jako já mám.

Na krku má granáty, granáty, granáty, mezi nimi dukáty, dukáty má.

Jak pak já to vyvedu, vyvedu, vyvedu, já si pro ni přijedu, přijedu tam.

Čtyřma koňma vranejma, vranejma, vranejma, jako sedlák do mlejna, do mlejna jede.

Páry se drží za ruce a stojí bokem do kruhu. Jdou čtyři kroky do středu, čtyři kroky na své

místo, zátočky za pravou ruku pak za levou ruku.

(Šly panenky - jeden úkrok do středu silnicí,- druhý úkrok do středu, silnicí, -třetí úkrok do středu,

silnicí, - čtvrtý úkrok do středu, potkali je – úkrok zpět, myslivci, - úkrok zpět, myslivci, - úkrok zpět,

dva – úkrok zpět. Kam panenky, kam jdete, kam jdete, kam jdete, - zátočky za pravou ruku, která

moje budete, budete má? – zátočky za levou ruku.)

Šneci

Na zahradě v Chuchli

dva šneci se buchli,

chechtali se tomu rádi

malí šnečí kamarádi.

Šneček

Leze šneček podle meze
svůj domeček s sebou veze.
Jestli na něj někdo sáhne
do domečku se hned vtáhne.

Šneček

Šneček
Leze šneček podle meze
svůj domeček s sebou veze.
Jestli na něj někdo sáhne
do domečku se hned vtáhne.

Šneček

Šnečku, šnečku šišatý,
širák máš až na paty.

Šouráš se tu mezi ploty,
švec ti ušil špatné boty.

Šelma švícko za to může,
ušil ti je z líné kůže.

Šneček

Šneček

Leze šneček podle meze
domeček si s sebou nese.
Když mu na něj někdo sáhne,
do ulity hned se vtáhne.

 

Šneček

Pomaličku šneček leze, (lezeme po čtyřech + na zádech např. papír) na zádech si domek veze, (lezeme po čtyřech + na zádech např. papír) leze, leze dolů z meze, (lezeme po čtyřech + na zádech např. papír) už ten domek neuveze. (zastavit se, hlava „NE“)



Zdroj: http://skolaci.com/category/rikanky-a-basnicky/letni-basnicky/page/5

Šneček

 

Šnečku, šnečku šišatý,
širák máš až na paty.

Šouráš se tu mezi ploty,
švec ti ušil špatné boty.

Šelma švícko za to může,
ušil ti je z líné kůže.

Šneček

Leze šneček podle meze
svůj domeček s sebou veze.
Jestli na něj někdo sáhne
do domečku se hned vtáhne.

Šneček

Leze šneček pomaličku,

leze, leze přes travičku,

leze, leze na kopeček,

sedm let tam leze šneček.

Kdybych já tam lezl šnečku,

tak bych tam byl za chvilečku.

Šneček

Leze šneček na kopeček,
těžko se mu dýchá,
dolů sjede jak po másle,
až mu v uších píchá.

Šneček

Šneček

Leze šneček podle meze,

svůj domeček sebou veze.

Jestli na něj někdo sáhne,

do domečku se hned vtáhne.

Šneček

Alenka, užaslá všecka, 

viděla prvního šnečka. 

"Maminko, maminko, mámo, 

co to tu ujíždí samo? 

Autobus pro pány mravence?" 

To jsme se nasmáli Alence! 

Šneček

Leze šneček podle meze
domeček si s sebou nese.
Když mu na něj někdo sáhne,
do ulity hned se vtáhne.

 

Šneček

Šneček

Leze šneček na kopeček,
těžko se mu dýchá,
dolů sjede jak po másle,
až mu v uších píchá.

Šneček

Leze šneček podle meze
svůj domeček s sebou veze.
Jestli na něj někdo sáhne
do domečku se hned vtáhne.

Šneček

Honem za mnou! Šneček něčí pod malinou tady brečí,
po tvářičkách slzy mydlí - zapomněl, kde mám bydlí:

Čí jsi šnečku ? „Maminčinej."
Jak ti říká? „Kluku línej."
Jak vypadá? „Jako táta, je taková šnekovatá."
Kampak jsi šel? „Tam a zpátky."
Odkud lezeš? „Ze zahrádky."
Jak se do ní dojde? „Pěšky."
Cos tam viděl? „Čtyři ježky."
Co ti řekli? „Nebreč, šnečku."
Co ty? „Já vlez do domečku."

A zas pláče. A zas brečí! Je moc malý, škoda řečí.
Po tvářičkách slzy mydlí - nevíte, kde chudák bydlí?

Šneček

Šnečku, šnečku šišatý,
širák máš až na paty.

Šouráš se tu mezi ploty,
švec ti ušil špatné boty.

Šelma švícko za to může,
ušil ti je z líné kůže.

Šneček

Podívejme, šneček něčí

v malém domku tady brečí.

Po tvářičkách slzy mydlí,

zapomněl, kde máma bydlí.

„Čí jsi, šnečku?“ „Maminčinej.“

„Jak ti říká?“ „Kluku línej.“

„Jak vypadá?“ „Jako táta.

 Je taková šnekovatá.“

„Kam jsi šel?“ „Tam a zpátky.“

„Odkud lezeš?“ „Ze zahrádky.“

„Cos tam viděl?“ „Čtyři ježky.“

„Co ti řekli?“ „Neplač, šnečku!“

„A co ty?“ „Zalezl jsem do domečku.“

A zas pláče a zas brečí,

je moc malej, škoda řečí.

Však už k němu máma leze,

na zádech mu něco veze.

ŠNEČEK

Leze šneček, leze šneček bez táhel a koleček.

Leze šneček silnicí, na hlavě má čepici,

na čepici bambulku, volá naši…(Andulku)


 

Šneček a domeček

Šnečku, šnečku,

můj holečku,

vyšij tečku

na domečku!

 

Šneček a kolečko

Šnečku, šnečku, 

můj bobečku, 

nalep tečku

na kolečku!

Šnečí dům

V neděli v Kolíně

narazil šnek do dýně.

Heká a bulí tu,

že si rozbil ulitu.

Ostatní hlemýždi

ke Kolínu ujíždí,

pomohou - a šneček

zas bude mít domeček.

Vrhli se na dýni,

je z ní dům i s předsíní!

Teď ještě pro šnečka

sehnat k dýni kolečka.

Šnečí závody

To se dějí v trávě věci,
závod v běhu mají šneci.
Hlavou kroutí šedé myšky,
kos sleduje všechno z výšky.

To je vážně k nevíře
koukat na ty hlemýždě.
Maratón pro naše šneky -
deset metrů podél řeky.

Od červené maliny
běží už tři hodiny.
Šneci vpředu mají smůlu,
krtek ryje hlíny fůru!

Než přelezli přes kopeček,
přeběhl je malý šneček.
Rychlý šnečku, Kamile,
dorazil si do cíle!

U rozkvetlé kopretiny
si dal vítěz vitamíny.
A pak místo šampusu
vypil vodu z ešusu.

Po svačince z jitrocele
volal Kamil: „Zase leje!“
Zalez rychle do domečku,
než přestane pršet, šnečku!

Šnečku

Šnečku

Šnečku  šnečku, vystrč růžky,

dám ti krejcar na tvarůžky

a trojníček na tabáček,

bude z tebe hajdaláček.

Šnečku

Šnečku

Poslechnete, co vám říkám.

Šnek nespěchá nikdy nikam.

Proč by spěchal? Času dost.

Vždyť cestuje pro radost.

Šnečku šnečku...

Šnečku šněčku vystrč růžky,

dokud mám v ruce ty velký nůžky

Šnečku, šnečku

Šnečku, šnečku, vystrč růžky,
dám ti krejcar na tvarůžky
a troníček na tabáček
bude z tebe hajdaláček!

Šnečku, šnečku

Šnečku, šnečku,

vystrč růžky,

dám ti krejcar

na tvarůžky

a troníček na tabáček,

bude z tebe hajdaláček.

Šnečku, šnečku

Šnečku, šnečku, vystrč růžky,
dám ti krejcar na tvarůžky
a trojníček na tabáček
bude z tebe hajdaláček!

Šnečku, šnečku

Šnečku, šnečku
Šnečku, šnečku, vystrč růžky,
dám ti krejcar na tvarůžky
a trojníček na tabáček
bude z tebe hajdaláček!

Šnečku, šnečku

Šnečku, šnečku

Šnečku, šnečku vystrč růžky,

Dám ti krejcar na parůžky

A troníček na tabáček, bude z tebe hajdaláček.

Šnečku, šnečku, vystrč růžky

Šnečku, šnečku, vystrč růžky, 

dám ti krejcar na tvarůžky

a troníček na tabáček, 

bude z tebe hajdaláček! 

Šnek

Na zahradě u souseda

šnek se pustil do oběda.

Nezvali ho, šel jen kolem,

přesto přišel s celým domem.

Šnek

Šnek

Šnečku šnečku vystrč růžky,
dám ti krejcar na tvarůžky
a krejcárek na tabáček,
bude z tebe hajdeláček.


 

Šnek

Kam se plazí malý šneček?
Ukrývá se pod domeček.
Je to silák! Tenhle šnek!
Nosí si svůj příbytek.

Kde ho nosí? Kdo to ví?
Kdo nám honem napoví?

Šnek

Šnek

Šneka se to netýká,

když déšť louku postříká.

At si prší, at si kape,

šnek si lehne na kanape

nebo kouká za oknem...

Kouká, jak my promoknem.

Šnek

Honem za mnou! Šneček něčí pod malinou tady brečí,
po tvářičkách slzy mydlí - zapomněl, kde mám bydlí:

Čí jsi šnečku ? „Maminčinej."
Jak ti říká? „Kluku línej."
Jak vypadá? „Jako táta, je taková šnekovatá."
Kampak jsi šel? „Tam a zpátky."
Odkud lezeš? „Ze zahrádky."
Jak se do ní dojde? „Pěšky."
Cos tam viděl? „Čtyři ježky."
Co ti řekli? „Nebreč, šnečku."
Co ty? „Já vlez do domečku."

A zas pláče. A zas brečí! Je moc malý, škoda řečí.
Po tvářičkách slzy mydlí - nevíte, kde chudák bydlí?

Šnek

Šnečku šnečku vystrč růžky,
dám ti krejcar na tvarůžky
a krejcárek na tabáček,
bude z tebe hajdeláček.

 

Šnek

Alenka se všeho leká,

nedávno se lekla šneka.

Na ramena vzala nohy,

bála se ho, že má rohy.

Myslela si, že ji trkne,

šnek však jenom očkem mrkne.

"Nebudu se za ní štvát,

do domečku půjdu spát."

Šnek

Šnek vyšplhal na šišku,

 z šišky špitl na myšku:

"Se šiškou jsem vyšší

než nejvyšší z myší."
 

Šnek

Šnečku, šnečku, přeplav řeku, přelez horu, přejdi les, Vem to trapem přes paseku, ať jsi doma ještě dnes!

Šnek

Dívali jsem se za šnečkem,

jak leze se svým domečkem,

a říkali si: „To je štístko!

Ať je kde je, má domů blízko!“

U něj nemůže dojít k tomu,

že by zapomněl cestu domů.

Smutné však je, že na šneka

v domečku nikdo nečeká.

 

Šnek a domeček

Šnek a domeček

Leze šneček, leze v lese,

domeček si s sebou veze,

když se na něj sáhne,

v domeček se stáhne.

Šnek se lek

Leze, leze šnek. 
Leze, leze z proutí, 
domečkem si kroutí, 
najednou se lek. 
Nejdřív tykadla, potom kukadla. 
Co se mu to stalo? Co ho polekalo? 
Bum - šiška spadla! Bum - šiška spadla!

Šneka se to netýká

Šneka se to netýká,
když déšť louku postříká.

Ať si prší, ať si kape,
šnek si lehne na kanape
nebo kouká za oknem…
Kouká jak my promoknem.

Šnitlík

Šnitlík

Šel zajíček na koledu,
dostal jenom šnitlík,
jak zuřivě poskakoval,
roztrhl si pytlík.

Šotek

Šotek jedl kaštan,
když šel domů z Chrášťan,

potom jedl višně,
když šel domů z Líšně.

Šotek

Šotek jedl kaštan,
když šel domů z Chrášťan,

potom jedl višně,
když šel domů z Líšně. 

Šotek

Šotek jedl kaštan,

když šel domů z Chrášťan,

potom jedl višně,

když šel domů z Líšně.

Špaček

Jaro je tu! První špaček 
na anténě sedí, 
peříčka si načechrává, 
lesklá jako z mědi.

Špačku, pojď k nám na zahradu, 
čeká tě jak vloni 
útulný a slunný domov 
v budce na jabloni.

Špaček

Vychloubal se kosům špaček,

že náhodou v bazaru

sehnal téměř za pár kaček

vzácné noty o jaru.

Teď, když se podíval v křoví

na ty noty po očku,

přemýšlí, jak kosům poví,

že jsou vlastně pro kočku.

Špatný hlídač

Náš pes místo hlídání

jenom drůbež prohání,

drůbež, vrabce - haf, haf, haf -

uletěl jsi, vrabče, zdráv!

 

Na psy ze vsi netroufá si,

na lišáka nestačí,

zato k jídlu jak se hlásí!

Nač tě máme, hlídači?

Špatný hlídač

Náš pes místo hlídání, je on drůbež prohání, drůbež, vrabce - haf, haf, haf - uletěl jsi , vrabče, zdráv ! Na psy ve vsi netroufá si, na lišáka nestačí, zato k jídlu, jak se hlásí ! Nač tě máme , hlídači ?

Špatný nápad

Na kytičce pyl si sbírá malá pilná včela. Chvíli jsem ji lechtal stéblem, to vám byla mela.


 

Špatný nápad

Na kytičce pyl si sbírá
malá pilná včela.
Chvíli jsem ji lechtal stéblem,
to vám byla mela.

Najednou mi kolem uší
podrážděná včela bzučí.
Co mě to jen napadlo?
Snad mi nedá žihadlo.

Špity, špity bábo

Špity, špity bábo, já jdu pro to sádlo, 

aby dědek nevěděl, on by na mě pověděl. 

Špity, špity dědku, já jdu pro tu štětku, 

aby bába nevěděla, ona by to pověděla. 

šroub

Já jsem malý šroubeček, vyvrtám si vroubeček, já jsem malý šroubek, vyvrtám si vroubek.

Šroubek

Šroubek
Já jsem malý šroubek,
vyvrtám si vroubek.
Já jsem malý šroubeček,
vyvrtám si vroubeček.

Šroubek

Šroubek

Já jsem malý šroubek,

vyvrtám si vroubek.

Já jsem malý šroubeček,

vyvrtám si vroubeček.

Šroubek

Já jsem malý šroubek, vyvrtám si vroubek.
Já jsem malý šroubeček, vyvrtám si vroubeček.


 

Šroubek

Já jsem malý šroubek, vyvrtám si vroubek. Já jsem malý šroubeček, vyvrtám si vroubeček.

Šroubováček mám

Šroubováček mám,
Šroubuji si sám.
Šrouby, šrouby, šroubečky,
Opravují domečky.

 

Šroubovák

Šroubováček mám, Šroubuji si sám. Šrouby, šrouby, šroubečky, Opravují domečky.

Šťastné a veselé

Blíží se vánoční svátky a kdekdo se splaší:
Rychle napsat Ježíškovi a tetičce v Aši,
Koupit mandle do vánoček, koupit papír balicí,
Jak zvyk velí, sehnat jmelí, nacpat jídlem lednici.
Projít šest obchodních domů, napéct metrák cukroví,
mýt se jenom v umyvadle- vana patří kaprovi!
Když už máte nervy nadranc z předvánočních zmatků,
zahrnou vás pohlednice, s přáním klidných svátků.

 

Šťastné a veselé

Za dveřmi Vánoce
jsou tu zas po roce.

Veselé, šťastné?
Pro mnoho, mnoho z nás stromeček zhasne.

Stromeček zhasne, dárky se ztratí,
zbudou jen slzy na řasách dětí.

Snad se však dočkáme i lepších časů
a dětská tvář bude zas v jasu.

Mé velké přání všichni však přijměte,
na bílé Vánoce ať šťastni budete!

Šťastně dojeď, dlouhý vláčku!

Po kolejích jede vláček,
rychlý vláček - nákladáček.
Od nádraží k nádraží
různé zboží rozváží.
Píská, syčí jako živá
mašinka - lokomotiva.
Cestují v ní tam a sem
topič s maldým strojvůdcem.

Za mašinkou v každém vlaku
vozí uhlí na uhláku.
Náš vláček má taky hlad.
Topič musí přikládat.
Tak, tak, šš, šš, honem, honem,
vagon jede za vagonem.
Hory, doly, rovina,
jiskry letí z komína.

Dva vagony, každý jiný,
vezou lidem potraviny.
Mouku, hrách a krupici,
koření a skořici.
Dělníci za malou chvíli
celý nákladnaložili.
Vlka ho veze, víte kam?
Na vaření maminkám.

Hnědý vagon jede třetí.
Je v něm halda brambor, děti.
Čtvrtý k naší radosti
má jen samé sladkosti.
Když při jídle nezlobíte,
když z talířku všecko sníte,
maminka má pro vás mls.
Hned je čokolády kus.

Tady písek, tady cihly,
aby se z nich domy zdvihly.
Pak, až domy budou stát,
táta bude povídat,
jaká na nich byla práce,
jak trvala stavba krátce.
Přišla parta zedníků
a zdi stály ve mžiku.

Jede traktor se svým druhem,
se železným, težkým pluhem.
Vlak je veze po kraji.
Pole na ně čekají.
Ve vsi traktorista
už se na svou práci chystá.
Aby rostlo obilí,
zorá lány za chvíli.

Auto velké, auto malé,
červené a namodralé.
Dnes se vezou. Zítra však
samy předhoní i vlak.
Budou vozit po silnici
usměvavé cestující.
Tam a zpátky, tam a zpět.
A v neděli na výlet.

Tenhle vagon, ten je plný
nastříhané ovčí vlny.
Víš, jak ti z ní babička
plete svetr z klubíčka.
Jede vláček - nákladáček,
veze dětem bedny hraček.
Panny, koně, tříkolky
pro kluky a pro holky.

Podívejte, to jsou věci!
Vagon veze šelmy v kleci.
Lev si hoví za mříží,
tygr si nás prohlíží.
Cirkus jede z města k městu.
Jízda vlakem krátí cestu.
Velká žirafa mrk, mrk,
natahuje dlouhý krk.

Vagon sena, vagon slámy
jedou polem, lučinami.
Nemít plachtu, za chvíli
od jiskry by chytily.
Vláček supí, hvízdá, letí,
jen se podívejte, děti!
Nad vagonem posledním
rozplývá se bílý dým.

Ve své budce tiše stojí
brzdař v modrém stejnokroji.
Okénkem se dívá ven
na slunečný, krásný den.
Brzdí, je-li rychlost větší,
nebo je li nebezpečí,
když se jede na zatáčku.
Šťastně dojeď, dlouhý vláčku!

Štědrovečerní otázky

Jak vypadá Ježíšek?

Má opravdu kožíšek?

kolik je mu asi let?

Jedna, dva, tři, čtyři, pět?

V čem roznáší dárečky?

Zdobí taky stromečky?

Chodí nebo přiletí?

Čím se liší od dětí?

Třeba podle svatozáře?

Proč se nikdy neukáže?

Štědrý den

Stromečku, vstávej, ovoce dávej,
umyj se, ustroj se, je Štědrý den!

Štědrý den

Štědrý den
Stromečku vstávej,
ovoce dávej,
umyj se, ustroj se,
je štědrý den.

ŠTĚDRÝ DEN

ŠTĚDRÝ DEN

Vánoční stromeček zavoněl v pokoji,
maminka u stolu jablíčko rozkrojí.
A když ho rozkrojí, uvidí hvězdičku,
která se schovala v červeném jablíčku.
Krásné svátky přeje

Štědrý den

Štědrý den
Stromečku vstávej,
ovoce dávej,
umyj se, ustroj se,
je štědrý den.

Štědrý den

Štědrý den
Stromečku, vstávej, ovoce dávej,
umyj se, ustroj se, je Štědrý den!

Štědrý den

Štědrý den

Stromečku, vstávej, ovoce dávej,
umyj se, ustroj se, je Štědrý den!

Štědrý den

Štědrý den se strašně vleče, táta strojí, máma peče. Děti prosí budíčky : ,,Popožeňte ručičky" .

Štědrý den (vánoční)

Stromečku, vstávej, ovoce dávej,
umyj se, ustroj se, je Štědrý den!

ŠTĚDRÝ DEN PODLE ŘÁDU DORAZIL

ŠTĚDRÝ DEN PODLE ŘÁDU DORAZIL

Štědrý den podle jízdního řádu dorazil,
odškodnění za zpoždění by nikdo nezaplatil,
zásilka pod stromeček byla v pořádku dodána,
ještě, že děti nemusí čekat až do rána.
Tu dětskou radost, upřímnou a od srdce,
takovou ať máte celé Vánoce.

ŠTĚDRÝ DEN SE STRAŠNĚ VLEČE..

ŠTĚDRÝ DEN SE STRAŠNĚ VLEČE...

Štědrý den se strašně vleče,
táta strojí, máma peče.
Děti prosí budíčky:
„Popožeňte ručičky!”

Štědrý večer

Štědrý večer už je tady,
sníh už padá do zahrady,
na stromečku svítí svíčky
a vyhlížíme andělíčky.
Mají sáně s párem koní, 
rolničky jim hezky zvoní.
Rychle upalují bílou plání,
vezou všechna lidská přání:
pytel štěstí, náruč lásky,
žádný stesk a žádné vrásky.

Štědrý večer

Štědrý večer

Štědrý večer jasný, každému je milý,
dá nám Půnbůh vína, požehná obilí.

Štědrý večer

Nejkrásnější dáreček

dal babičce dědeček.

Celý večer pospolu

si povídali u stolu.

Štěňátka

Hezká malá štěňátka, to je radost k pohledání,

ouška mají obě hnědá, skoro nejsou k rozeznání.

Maminka se nesplete, bezpečně je rozpozná,

zná i život štěněte, každé si chce jenom hrát.

Štěňátka

Pomoc, milá zvířátka,

hledám čtyři štěňátka.

Psí maminka má už starost,

štěňátka z lumpáren radost.

Zrzka volá, pojďte sem,

jedno kňučí za stromem.

 

Hledá teď už celý statek, nikdo nedbá, že je svátek.

- Vidím jedno dírou v plotě,

mňouká shora malé kotě.

Mezitím však druhé štěně,

ze džberu se kouká na ně.

 

Snad najdeme zakrátko, také třetí štěňátko.

Pomáhá i strýček koník, ovečka a malý poník.

Zajíček se zaraduje, na domeček ukazuje.

Štěňátko hru s motýlkem, pozoruje okýnkem.

 

Pro kocoura je to nezvyk, rozhlíží se, - co ten povyk?

Ve stodole hopsáme,

čtvrté štěně hledáme.

Chytrá myška dobře ví,

co psí mámě poradí.

- Kostička ti naláká,

posledního tuláka.

 

Kohout dobrou zprávu má, hlasitě ji kokrhá.

- Kykyryký žádné fámy, štěňátka jsou u své mámy.

Kolem boudy pobíhají, maminku už poslouchají.

Děkujem za pomoc všem,

veselým psím štěkotem.

Štěňátko a kotě

Štěňátko se štěkat učí,

honí kotě, chňapá, kňučí.

štěně

Běží štěně potřeštěně, kotrmelce metá,
kůzle si z něj zatroleně udělalo smeták.
Halali, halali, po dvoře ho kutálí,
každý kout s ním vymetá, je to starý popleta.

štěně

Kdo jako my má doma štěně,
chodívá si s ním s chutí hrát
a potom brblá dennodenně
že po něm musí utírat.

To mně víc vadí na štěněti
když nemá vážný interes
když zapomíná, že čas letí
a jednou z něho bude pes.

Když jenom štěká, chroustá kosti
lítá a hlídá si svůj kout.
Když nemá kousek ctižádosti
kam to chce potom dotáhnout?

To naše taky se jen flinká
a už si myslí že je psík.
Já mu to říkám od malinka:
"Ty skončíš jako jezevčík!"

Štěně

Běží štěně potřeštěně, kotrmelce metá,
kůzle si z něj zatroleně udělalo smeták.
Halali, halali, po dvoře ho kutálí,
každý kout s ním vymetá, je to starý popleta.

Štěně

Také sousedů štěně
chtělo by se učit denně.
Na kliku skočí, otevře vrátka,
běží do školy pro zvířátka.

Štěně

Štěně

Provinilo se vám štěně,
strachem poulí očička,
kde se tady, zatraceně,
vzala tahle loužička.

Nemá ještě tu psí školu,
to se stává božíčku,
popletla ho noha stolu,
u ní zvedlo nožičku.

Štěně

Smutně kouká na svou paní,
odevzdané osudu,
pod postelí zadek chrání,
už to dělat nebudu.

Vylezlo by, strachem kňučí,
vždyť je mrně maličký,
jen mě vemte do náručí,
odpusťte mi loužičky.

Štěně

Běží štěně potřeštěně, kotrmelce metá, 
kůzle si z něj zatroleně udělalo smeták. 
Halali, halali, po dvoře ho kutálí, 
každý kout s ním vymetá, je to starý popleta.

Štěně

Štěně dneska spalo v seně

a teď vrčí nazlobeně,

že se špatně vyspalo,

že se mu nic nezdálo.

Štěně

Proč to štěně potreštěně

věčně štěká proti stěně?

Zapomněl jsem nechtěně

ještě koště při steně!

Štěně

Koupili jsme štěnátko, 

ostříhané na krátko.

A je bílé, skoro bílé.

Uteče s ním dlouhá chvíle.

Má jen tmavý čumáček

a strká ho do hraček.

Nesmíš pejsku, nemyl ses.

Buď rozumný pes.

Štěstí

Štěstí chodí z města k městu,

nevynechá žádnou cestu.

Kde jsou lidé laskaví,

tam se štěstí zastaví.

Štěstí

Mít kliku.

Štěstí

Kravička se v neděli

pase v sladkém jeteli.

Ve čtyřlístcích hledá štěstí,

tak jí přitom držme pěsti.

Štěstí

Na náměstí

v Náměšti

někdy se ti

poštěstí

vidět v dešti

padat štěstí.

Štětec a barvičky

Mám štětec a barvičky,
ať to ví svět celičký,
namaluju srdíčko,
že jsi moje zlatíčko.

Štětináč

Potkali jsme štětináče v prapodivném kožíšku,

na zádech je celý hladký,štětiny má na bříšku.

Takového štětináče musí doma každý mít,

každý večer, každé ráno,musí se s ním pomazlit.

Pak ho musí vykoupati,potom pěkně vysušit,

chce-li zoubky jako doubky,čisťounké a zdravé mít.

Štětináč

Potkali jsme štětináče v prapodivném kožíšku -
na zádech je celý hladký, štětinatý na bříšku.

Takového štětináče musí doma každý mít,
každý večer, každé ráno musí se s ním pomazlit.

Pak ho musí vykoupati, potom pěkně vysušit,
chce-li zoubky jako doubky čisťounké a zdravé mít.

Štětináč

Potkali jsme štětináče v prapodivném kožíšku, na zádech je celý hladký,štětiny má na bříšku. Takového štětináče musí doma každý mít, každý večer, každé ráno,musí se s ním pomazlit. Pak ho musí vykoupati,potom pěkně vysušit, chce-li zoubky jako doubky,čisťounké a zdravé mít.

Štětináč

Potkali jsme štětináče v prapodivném kožíšku,

na zádech je celý hladký,štětiny má na bříšku.

Takového štětináče musí doma každý mít,

každý večer, každé ráno,musí se s ním pomazlit.

Pak ho musí vykoupati,potom pěkně vysušit,

chce-li zoubky jako doubky,čisťounké a zdravé mít.



 

Štětináč

Potkali jsme štětináče v prapodivném kožíšku,

na zádech je celý hladký,štětiny má na bříšku.

Takového štětináče musí doma každý mít,

každý večer, každé ráno,musí se s ním pomazlit.

Pak ho musí vykoupati,potom pěkně vysušit,

chce-li zoubky jako doubky,čisťounké a zdravé mít.

 

Štika

Spadla štika do rybníka,
byl tam kapr, ten ji lapl,
byl tam mlok, ten ji spolk.

Štika

K jezeru či k rybníku

jděte číhat na štiku.

Štika dlouhé tělo mívá,

její maso chutné bývá.

Její ostré zuby poví,

že i ona ryby loví.

Štír

Dvě klepeta na štípání,

osm nožek na běhání

a v zadečku jed!

Utíkejte hned,

když vidíte zahnutí,

hrozí totiž bodnutí.

Šťovík

Ať nešťastná labuť

nechce šťovík na chuť,

vždyť šťovík pro labuť

má šťavnatou pachuť!

Šumáček je osmáček

Šumáček je osmáček,
co má černý čumáček,
očka černá jako noc,
popřeje ti dobrou noc.

Šumí

Šumí, šumí deštík,
Dášo, nemáš deštník?
Tady šedý deštník máš,
po dešti pak mi ho dáš.

Šumí deštík

Šumí deštík, šumí,
naše Máša umí

chytat kapky deště,
prš, deštíčku ještě.

 

Šumí deštík

 

Šumí deštík, šumí,
naše Máša umí

chytat kapky deště,
prš, deštíčku ještě.

Šumí deštík

Šumí deštík, šumí. Naše Máša umí
chytat kapky deště. Prš, deštíčku ještě.

Šumí šumí deštík

Šumí šumí deštík, Dášo nemáš deštník? Tady šedý deštník máš, Po dešti, pak mi ho dáš.

Šumí šumí deštík,

Šumí šumí deštík,
Dášo nemáš deštník?
Tady šedý deštník máš,
Po dešti, pak mi ho dáš.

Šup kartáčku

Šup kartáčku do chaloupky
Šup kartáčku do chaloupky,
vyčistíme všechny zoubky.
Proč by byla pusa smutná,
sladká pasta zoubkům chutná.

Šup kartáčku do chaloupky

Šup kartáčku do chaloupky,
vyčistíme všechny zoubky.
Proč by byla pusa smutná,
sladká pasta zoubkům chutná.

Šup kartáčku do chaloupky

Šup kartáčku do chaloupky,
vyčistíme všechny zoubky.
Proč by byla pusa smutná,
sladká pasta zoubkům chutná.

Šup kartáčku do chaloupky

Šup kartáčku do chaloupky,
vyčistíme všechny zoubky.
Proč by byla pusa smutná,
sladká pasta zoubkům chutná.

Šupiny z kapříka ti posílám

Šupiny z kapříka Ti posílám,
z dálky se na Tebe usmívám.
Jsou pro radost a pro zdraví.
Usměj se, úsměv vše napraví.
Jsou pro štěstí a pro lásku,
pokud máš zvědavou otázku.
Ať splní se Tvá přání jen,
a hezký je Tvůj vánoční sen.

Šušky šušky

Šušky šušky u hrušky,

šuškají si berušky.

O čem si tam šuškají?

Co taková muška jí.

O čem ještě? Kolik chroust

ke svačině slupne soust.

Když je někdo vyruší,

letí šuškat k moruši.

Šváb

Tělo má jak oválek,

jak placatý korálek.

Šváb, to je hmyz všežravý,

jenom málo létavý,

kusadly však kousne hbitě.

V noci snado vystraší tě!

 

Švadlena

Šiju, šiju košilku,
ušiju ji za chvilku.

Pak ušiju kabátek
naší Dáši na svátek.

A co ještě?
Plášť do deště.

Švadlena


Šiju, šiju košilku,
ušiju ji za chvilku.
Pak ušiju kabátek
naší Dáši na svátek.
A co ještě?
Plášť do deště.

Švadlena

Švadlena ušije šaty

pro pány i pro dámy.

Peníze dostane za ty,

co jsou lidem prodány.

Musí umět šít na stroji,

přišít knoflík, entlovat.

Láska k šití je to, co ji

nutí s jehlou pracovat.

Švadlena

Šiju, šiju košilku,
ušiju ji za chvilku.

Pak ušiju kabátek
naší Dáši na svátek.

A co ještě?
Plášť do deště.

Švadlenka Madlenka

Naše malá Madlenka, šije jako švadlenka.

Ušije si nové šaty, slušivé a bez záplaty.

Ušije i kabátek na všední den, na svátek.

Švec

Šije, šije švec

šije kabatec.

Utekla mu žena,

z jaké přičiny,

pokakal se do peřiny.

Švec

Švec sedí na cestě,
šije boty nevěstě,

nevěsta se raduje,
že si boty obuje.

Švec

Švec šije šídlem boty,
ušije je do roboty,

ševcová mu pomáhá,
šijí šídlem oba dva.

Šijí boty, šijí perka,
ponesou je do Šumperka.

Švec si je dá do nůše,
na trh s nimi pokluše.

Švec

Šil švec sešlý se šlí sesli.

Švec

Švec

 

Šije, šije švec,

zlámal kopytec.

Zlámal kopyto,

odpusťme mu to.

Švec

Než řekneš švec.

Švec 2

 

Švec sedí na cestě,
šije boty nevěstě,

nevěsta se raduje,
že si boty obuje.

Švestička

Je zelená větvička,

na větvičce švestička,

ve švestce je pecička,

v ní švestková mandlička.

ŠVESTKA

ŠVESTKA

 

Já jsem švestka tmavě modrá,
do knedlíků bývám dobrá.

Do těsta mě zabalíte,
v dlaních chvíli uválíte.

Připravte si rendlíky,
na švestkové knedlíky

 

Švestka

Švestka

Já jsem švestka tmavě modrá,

do knedlíku bývám dobrá.

Do těsta mě zabalíte,

v dlaních pěkně uválíte.

Připravte si rendlíky

na švestkové knedlíky.

Švestka a hruška

Povídala slívě slíva, že se na ně někdo dívá. Někdo, kdo by je rád viděl namačkané do povidel.

Šuškala si s hruškou hruška, že být hruškou, to je fuška. Že prý nebaví je to tu, že by chtěly do kompotu.

Švestky

Teta švestky suší

a my nejsme hluší.

Suché švestky šustí,

do šesti se pustím.

 

Švestky

První zralá švestka v sadě
první mrazík na zahradě
první ocún u lesíčka
první výstřel na zajíčka
první žluté listí v trávě
to k nám přišel podzim právě.

Švihák

Když jsem šel od Moravy, měl jsem nový boty, kabát jsem měl papírovej, slaměný kalhoty. Klobouk jsem měl z pavučiny, za ním myší pírko: když mě nechceš, Vem si, co chceš, má zlatá fintilko!

Švitořilky

Švitořilky letěly,

takto si švitořily:

"Převysoko nahoře

přeletíme přes moře."